,,V přírodě je mnoho moudrosti a inspirace, stačí se jen pozorně dívat. Pozitivní vztah k přírodě proto považuji za velmi důležitý. Nejen, že dětem prospívá pobyt v přírodě jako takový, ale tenhle vztah si, pevně doufám, ponesou celý život,“ komentuje herpetolog Daniel Koleška ze Zooparku Zájezd. Více o zoo, vzdělávacích aktivitách a pozoruhodných tvorech, jako jsou plazi, se dozvíte v rozhovoru s Danielem Koleškou. Na facebooku Givtu zároveň probíhá soutěž o pět rodinných vstupenek!
Zoopark Zájezd je oblíbeným místem především u rodin s dětmi. Nachází se kousek od Prahy a žije zde více než sto druhů zvířat, včetně druhů ohrožených vyhynutím. Mimo jiné tady naleznete i velkou plazí expozici. Zoo každý rok organizuje programy pro tisíce dětí v rámci školních výletů, přednášek na školách a pořádá i příměstské tábory.
Lemuři (zdroj: osobní archiv)
Jako herpetolog se zaměřujete na plazy, ze kterých má však spousta lidí respekt. Učíte návštěvníky poznávat tyto tvory?
Ano, díky naší kolekci chameleonů máme možnost ukázat krásu a nesmírnou diverzitu plazů. Pořádáme třeba Plazí den, kdy chodíme s návštěvníky po okolí zoo a hledáme divoce žijící druhy plazů. Přímo v areálu máme prosperující populaci užovky hladké a jsem vždycky hrozně šťastný, když vidím malé děti, jak mají radost z jejich nálezu. Je to trochu jako honba za pokladem. Plazi jsou velmi zajímavá skupina zvířat, kterou jsem si zamiloval. O mnoha druzích toho víme velmi málo, protože plazům nebyla historicky věnována taková pozornost jako třeba savcům nebo ptákům. Každý rok vědci popisují nové fascinující druhy a určitě na nás čeká ještě mnoho zajímavých a nečekaných objevů.
Proč se tolik lidí obává hadů?
Lidé mají obecně předsudky vůči věcem, kterým nerozumí, nechápou je. Za všechny plazy to odnesli právě hadi a jim podobní ještěři, třeba slepýši. Podlouhlé tělo bez nohou v lidech vzbuzuje často nedůvěru, v horším případě nenávist. Přitom moje zkušenost je spíš o tom, že nejmenší děti se hadů vůbec nebojí a nevadí jim si na ně šáhnout. Naopak se k nim během prohlídek hrnou jako první. U starších dětí už je vidět, že je v nich, možná nevědomky, budován strach. Přejímají názory rodičů nebo starších kamarádů a mají až iracionální strach jenom kolem terária s hadem projít. Když si ale v zoo o hadech chvíli povídáme a vysvětlíme si, proč vypadají, jak vypadají, že některým druhům slouží jed primárně k lovu kořisti, postupně se začnou zajímat a mnoho z nich získá trochu jiný pohled.
Podle vás jsou hadi často nepochopeni a traduje se kolem nich mnoho nepravd. Proč to tak je?
Daniel Koleška (zdroj: osobní archiv)
Je hrozně snadné ukazovat hady jako nemilosrdné zabijáky s dlouhými zuby a touhou po krvi. Toužíme po senzaci, v tomhle případě si ale musíme hodně přibarvovat realitu. Ve skutečnosti jsme totiž hadům tak nějak ukradení a žádný z nich netouží po setkání s člověkem. Slyšel jsem mnoho různých legend o zmijích, což jsou jediní jedovatí hadi, kteří u nás žijí. Tradovalo se, že může pohledem uhranout krávu, a ta pak dává zkyslé mléko. Nebo když potkáte zmiji a začnete utíkat, tak se zakousne do vlastního ocasu a vytvoří ze svého těla jakousi obruč, aby se mohla koulet z kopce a rychleji vás pronásledovat. To jsou všechno samozřejmě nesmysly a výplody naší fantazie. Za posledních 35 let u nás nedošlo k žádnému úmrtí v důsledku uštknutí zmijí obecnou. Většina uštknutí je banálních a člověk si za ně může sám neopatrností nebo hloupostí. Jak jsem říkal, hadi se snaží setkání s člověkem především vyhnout. Vím o tom svoje, protože převážnou část dovolených trávím právě pátráním po hadech a jejich fotografováním u nás i ve světě. I když jste na správném místě ve správný čas, není vždy úplně jednoduché cílový druh najít, protože se vám prostě schovává.
Podílel jste se na několika dokumentárních filmech, díky kterým se lidé mohou dozvědět spoustu zajímavých a nových informací o tvorech, jako jsou právě hadi, ale i jiní plazi a obojživelníci. Jak moc náročné bylo pozorovat, a také natáčet, zvířata v jejich přirozeném prostředí?
Záleží, které druhy hledáte. Někdy přijedete na lokalitu a hemží se to tam ještěrkami, které se vyhřívají na slunci a svádějí souboje o teritorium. To se pak natáčí samo. Častěji ale musíte vytrvale hledat. Dokument je vlastně takový koncentrát toho nejzajímavějšího, co na cestách najdeme a zažijeme. Na diváka to tak může působit, že pod každým kamenem v arizonské poušti bydlí had. Za tím je ale spousta práce v terénu a mnoho nachozených hodin a kilometrů ve dne i v noci. A tuny obrácených kamenů. Velmi důležitá je taky příprava – musíte se probrat desítkami odborných publikací a hledat podrobné informace o místech na druhém konci světa. Vlastně se tak trochu stát tím daným zvířetem a začít přemýšlet stejně. V terénu se pak snažíte přetavit informace do praxe a hledat zrovna ten správný okraj keře, kde by se mohlo vyhřívat. I tak se ale občas nezadaří a několik dní nenajdete vůbec nic. My si z toho často děláme legraci, nakonec nám štěstí stejně přeje a najdeme přesně to, co jsme hledali. A když ne, alespoň máme o důvod víc se zase někdy vrátit.
Expedice (zdroj: osobní archiv)
Plánujete aktuálně nějaké další expedice?
Ano, snažíme se s kolegy z produkčního týmu Repti Planet vytvářet dokumenty o plazech a prezentovat tak zajímavé informace o plazech a dalších zvířatech. Všechny naše dokumenty jsou volně dostupné a mohou sloužit třeba jako doplněk výuky. Některá zvířata nebo jejich chování, které jsme zdokumentovali, jsou velmi vzácná. Poslední expedice proběhla v srpnu 2022 do Arizony, kde se nám podařilo natočit celkem jedenáct druhů chřestýšů. Bylo to úžasné! Dokument ve formě šestidílného seriálu bychom chtěli zveřejnit během příštích týdnů. Kamarádi ze štábu by měli vyrazit v červnu do hor a pouští Maroka. Snažíme se při natáčení spolupracovat s místními odborníky, takže není jednoduché vždy vše zorganizovat a zabírá to spoustu času. Momentálně máme rozjednané další spolupráce ve více zemích, tak uvidíme, co dalšího se podaří dotáhnout. Jisté je, že to bude jako vždycky velká jízda!
V Zooparku Zájezd působíte jako vzdělávací pracovník. Jakým způsobem vzdělávání probíhá?
Environmentální vzdělávání je jedním ze základních poslání zoologických zahrad. Jde nám především o to, aby si návštěvník, který do zoo vyrazil za zvířaty, odnesl informace o tom, jakým způsobem žijí, proč jsou ohrožená nebo jak sám může pomoci přírodě kolem sebe třeba tím, že si na strom pověsí budku nebo neposeká kousek zahrady. Způsobů, jak návštěvníkovi informace nabídnout, je mnoho, ale z našich zkušeností je nejlepší osobní kontakt. Velmi dobře tak fungují třeba komentovaná krmení. Návštěvník vidí atraktivní interakci se zvířetem a zároveň poslouchá zajímavý výklad. Má možnost se sám zeptat na věci, které ho zajímají.
Které vzdělávací aktivity v rámci parku provozujete pro děti?
Pro děti pořádáme osvětové akce se spoustou soutěží o odměny, využíváme při tom třeba kostýmy. Není tedy úplně výjimka, že potkáte v zoo třeba našeho pana ředitele v kostýmu vodníka, jak se baví s dětmi o zvířatech žijících ve vodě. Jindy zase s dětmi pobíháme v kostýmech superhrdinů a vysvětlujeme si princip echolokace u netopýrů. Intenzivní formou pak objevujeme přírodu s dětmi na příměstském táboře, který si získal velkou oblibu. Zrovna minulý týden jsme spouštěli přihlašování na letošní turnusy a během dvanácti minut bylo plno.
V zoologických zahradách vidím ohromný potenciál pro volnočasové vzdělávání a zapojení do školní výuky.
Jak hodnotíte přínos takových akcí pro děti?
Myslím si, že poskytnout dětem možnost seznámit se se zvířaty a vztahy mezi organismy v přírodě, je základní stavební kámen chápání všeho kolem nás. V přírodě je mnoho moudrosti a inspirace, stačí se jen pozorně dívat. Pozitivní vztah k přírodě proto považuji za velmi důležitý. Nejen, že dětem prospívá pobyt v přírodě jako takový, ale tenhle vztah si, pevně doufám, ponesou celý život. Po covidu jsme si i uvědomili, jak je důležité pořádat události, kde se děti mohou setkávat a navazovat přátelství s vrstevníky se stejnými zájmy. Jen za loňský rok naši zoo navštívilo více než třicet tisíc dětí. V zoologických zahradách proto vidím ohromný potenciál pro volnočasové vzdělávání a zapojení do školní výuky.
Zmínil jste, že v Zooparku provozujete také příměstské tábory. Jak dlouho už u vás tábory fungují?
S příměstskými tábory jsme začali v roce 2015 s kolegyní Veronikou z čirého nadšení a s minimálním zázemím. Teď už mi to přijde úsměvné, ale tehdy jsme neměli pořádně ani kde sedět a dětem sloužil jako zázemí malinký stan. Všechno jsme řešili v přírodě a vlastně to bylo hrozně fajn a rádi na to vzpomínáme. Dnes už máme několik zázemí, kde si můžou děti pohodlně sednout a rozložit si knížky nebo hry, máme obsáhlou knihovnu a přírodní učebnu, kde probíhají besedy se sokolníkem nebo přednášky o motýlech a jiném hmyzu.
Komentovaná prohlídka (zdroj: osobní archiv)
Co všechno je pro děti v rámci táborů přichystané?
Společně s dětmi jsme za ty roky vybudovali skalky pro plazy, motýlí zahradu, broukoviště a mnoho dalších prvků, které pomáhají udržet biodiverzitu v zoo a v jejím okolí. Máme tak možnost studovat zvířata přímo v přírodě. A samozřejmě hrajeme spoustu her, na které je specialistka kolegyně Bára. Podařilo se nám vybudovat komunitu mladých lidí, kteří mají zájem o přírodu a někteří z nich už po těch letech s organizací příměstských táborů pomáhají. Je to fakt super projekt.
Váš Zoopark se podílí na ochraně přírody a chová i zvířata, z nichž je mnoho ohroženo vyhynutím. Která ohrožená zvířata mohou návštěvníci v Zooparku vidět?
Bohužel ohrožených druhů stále přibývá. Nemusíme si to jezdit ověřovat daleko za hranice, je to vidět i na naší přírodě třeba na ohromných úbytcích hmyzu. Druhy, které byly dříve naprosto běžnou součástí naší přírody, dnes považujeme za kriticky ohrožené. My se věnujeme mimo jiné i návratu koroptví polních, které odchováváme přímo v zoo a jejím okolí. Máme za sebou první rok projektu a asi dvacet pět vypuštěných zvířat. Uvidíme, jak se jim bude v krajině kolem zoo dařit. V podobné situaci v kontextu naší krajiny jsou i sýčci obecní, které také úspěšně odchováváme. Hospodaření se zemědělskou krajinou v ČR bohužel těmto druhům nepřeje. Vyhovují jim spíš menší a rozmanitější plochy polí nebo otevřené krátkostébelné pastviny, kde mohou lovit hmyz. Naopak velké monokulturní plochy jsou pro ně zhoubou.
Daniel Koleška (zdroj: osobní archiv)
Chováte z ohrožené skupiny ještě nějaké další druhy?
Ano, z těch „exotických“ druhů mohou návštěvníci v zoo vidět třeba leguána modravého. Je to druh, který byl začátkem tisíciletí takříkajíc „na odpis“. V přírodě zbývalo asi 15 volně žijících jedinců. Právě díky práci zoologických zahrad se je podařilo zachránit a dnes přežívají na ostrově Gran Cayman stovky divokých leguánů. Kriticky ohrožená je i mantela zlatá, drobná žabka z Madagaskaru. Ta přežívá na posledních malých plochách kousek od hlavního města. Životní prostor jí neustále ubývá kvůli přeměně na zemědělskou krajinu. Pokud se nic nezmění, zoologické zahrady mohou být posledními místy, kde budou tyto vzácné druhy přežívat.
Dočetla jsem se, že hned zkraje tohoto roku byl dokončen tropický skleník…
Ano, tropický skleník je součástí větší expozice zaměřené na zvířata Latinské Ameriky, tedy Střední a Jižní Ameriky. Tu jsme začali budovat krátce po začátku covidových opatření, kdy byly zoologické zahrady veřejnosti uzavřené. Po mnohých peripetiích způsobených především zastavením přísunu financí se nám podařilo expozici postupně dovést do funkčního stavu v loňském roce.
Které tvory mohou návštěvníci vidět?
Návštěvníci mohou obdivovat třeba drápkaté opičky v nových vyhřívaných expozicích i v zimním období. V tropickém skleníku žije v současnosti devět druhů zvířat. Jsou to například unikátní druhy tangarovitých pěvců, které nenajdete v žádné jiné zoo v ČR. Kromě nich skleník obývají i zajímavé druhy plazů a obojživelníků. Musím říct, že je ohromně zajímavé sledovat život ve skleníku, pořád se tam něco děje. Od návštěvníků, hlavně od těch nejmenších, máme skvělou zpětnou vazbu.
Chřestýš skalní (zdroj: osobní archiv)
Mohlo by se vám líbit
Komentáře