Lindu a Simonu spojují dvě věci. Obě mají kvůli psychickým poruchám komplikovanější život a obě mají po boku svého psího parťáka. Každý den jim pomáhá, dohlíží na ně a je pro ně velkou oporou. Řeč je o dvou asistenčních pejscích – Bastianovi a Joe. Speciálním výcvikem si prošli v neziskové organizaci Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené.
Linda a Bastian
Lindě před 3 lety diagnostikovali PTSD (posttraumatickou stresovou poruchu, pozn. red.) s náročnějším průběhem. V poslední době se k tomu přidalo i velmi časté omdlévání. Přes známou se dozvěděla o tom, že by mohla mít pejska. Cvičí nejen vodící, ale také asistenční, kteří umí pomáhat lidem i s psychickým hendikepem a vracet je tak zpět do aktivního života.
Do programu neziskové organizace Helppes, která se výcvikem asistenčních psů zabývá, se zaregistrovala a vyplnila dotazníky. Pak došlo k osobnímu pohovoru, který se konal v Praze. Mimo doktorky psychiatrie, psychologa, sociální pracovnice a trenérek byl pozvaný taky asistenční pejsek. „Trenérka viděla naši interakci s Bastíkem a prosadila si, že my dva k sobě prostě patříme,“ usmívá se Linda. Bez Bastiana si teď už nedokáže představit život. Tohle se přitom děje zřídka. Na prvním pohovoru totiž klienta navštíví jiný pejsek, než kterého nakonec má. Odborníci z organizace psa pečlivě vybírají podle potřeb člověka.
Linda s Bastíkem, zdroj: osobní archiv Lindy
Linda občas zažívá disociativní stavy jako součást PTSD. V takových chvílích není schopna reagovat na okolí a odtrhne se od reality. Stává se, že odběhne na místa, kde to vůbec nepoznává. „Bastík mě pořád hlídá a kdybych chtěla odběhnout, tak je schopný mě povalit na zem a počkat, dokud to nepřejde,“ vysvětluje Linda. Právě bezpečnost a neustálá přítomnost je největší výhodou asistenčního psa. Je to kamarád, ochránce a terapeut.
Pejsci jsou zázrační hlídači, kteří vycítí, že se s námi něco děje mnohem dříve než kterýkoliv lidský odborník
Bastík tak dokáže předejít spoustě nechtěných stavů, které díky jeho rychlé reakci vůbec nemusí vzniknout. „Basťa vycítí, že se se mnou něco děje. Ještě dřív, než to poznám já. Umí mě odvést na bezpečné místo z davu nebo podchytit omdlévání,“ prozrazuje klientka Helppesu.
Omdlévání se objevilo až později. Bastian odvádí skvělou práci. Během chvíle se naučil reagovat a včas omdlévání podchycovat, přestože na něj nebyl primárně cvičený. „Bastík umí DPT (deep pressure therapy, pozn. red.). To ve zkratce znamená, že mě zalehne a působí to jako zatížená deka, tím mi pomáhá se ukotvit v realitě, uklidnit se nebo zvednout tlak, který mám dost nízký,“ popisuje Linda.
Asistenční pejsky není potřeba brát jako pracovníky, kteří by si nikdy nevydechli
Pořád jsou to psi, kteří se občas potřebují vyblbnout na procházce a odpočinout si. „Není potřeba je litovat, práce je baví a když se dlouho nic neděje začínají se ptát, kam půjdeme a co budeme dělat. Když chodíme na venčící procházky v rámci lidí, kteří mají pejska z Helppes, tak se všichni předhání, kdo splní povel nejlépe,“ vypráví Linda.
Linda a Bastík jsou nerozlučná dvojka, která by bez sebe už nemohla být. „Dodává mi nejen pocit bezpečí, ale také pocit soběstačnosti, život je teďka o něco jednodušší,“ usmívá se. Jsou to parťáci, kteří spolu chodí nakupovat, do města, jezdí spolu vlakem nebo píšou přijímačky na vysokou školu.
Simona a Joe
Simona je s Joe teprve krátce. I u ní bylo první seznámení na schůzce právě s Joe. Sedly si spolu natolik, že trenérka usoudila, že k Simči už žádného jiného pejska není potřeba hledat. Simona se léčí s klinickými depresemi a úzkostnými stavy. Než k ní Joe přišla, diagnostikovali ji PTSD. Sama si zjistila, že existují čtyřnozí pomocníci, a jelikož je velký milovník pejsků, rozhodla se pátrat v Česku. Nakonec narazila na organizaci Helppes, která se jí líbila nejvíce. „V rodině jsme měli psy, a když jsem hledala na internetu, zjistila jsem, že existují nejen psi vodící ale také psi asistenční, kteří se cvičí pro lidi s nejrůznějšími typy handicapu včetně psychických problémů, což se týká i mě,“ vzpomíná Simona.
Joe mi pomáhá nejvíce, když mám stavy, kdy si připadám sama. Nebo že mi chybí opora. Mám v ní důvěru
Klinickýma depresemi trpí celý život, ale nevěděla, že jde o deprese. S věkem se stavy zhoršovaly a dostávala se do bodu, kdy neměla sílu existovat, vstát z postele nebo odejít z domu. Hledala důvod žít, komunikovat a potkávat se s lidmi. V těchto zásadních věcech ji přišlo jako dobrý nápad, že by ji Joe mohla pomoct. „Joe mi pomáhá nejvíce, když mám stavy, kdy si připadám sama, nebo že mi chybí opora, vidím, že je tady pro mě a kdykoliv se něco stane, vím, že tady pro mě bude. Mám v ní důvěru,“ říká Simča.
Joe je vycvičená zejména na úzkostné stavy, protože pro Simonu je těžké pohybovat se ve velkém množství lidí nebo fungovat ve stresových situacích. Joe ji například vyvadí z davu. Ve frontě pak dělají povel „mezi“ – Joe si stoupne mezi kolena a délkou svého těla vytváří prostor okolo, aby se Simča mohla nadechnout a cítila se komfortněji.
Simča a Joe, zdroj: osobní archiv Simony
Nejvíce své majitelce pomáhá svou šikovností, ale i tvrdohlavostí a hravostí. „Když se procházíme někde, kde je hodně lidí a Joe se nechová úplně ukázkově, nutí mě na ní dávat pozor a soustředit se. Potom nevnímám okolní svět a zapomínám, že jsem ve stresu,“ popisuje Simona.
Zlatá retrívka pracuje jen pár hodin denně. Zbytek dne bývá obyčejný pes, který má volno. Soustředit se musí hlavně při společných nákupech. Psí slečna tráví se Simčou čas i v práci, kde na ni dohlíží. Když jdou parkem, dostává většinou povel „volno“ a může si tak chodit, kam se ji zlíbí. V parku často navštěvuje lidi nebo ostatní pejsky. „Miluje lidi. Nechávám je, aby ji i hladili, když má volno. Nechci jí to brát, vždycky má hroznou radost a je šťastná,“ doplňuje Simona.
Simča měla problém najít smysl života
S Joe jsou spolu teprve od dubna letošního roku a než k ní přišla, často trpěla panickými záchvaty. Nemohla přestat brečet a pořádně se nadechnout. „S Joe se objevil tento panický záchvat asi jenom jednou, což je pro mě veliký úspěch,“ říká Simona. Minulý měsíc jí po několika letech snížili dávku antidepresiv a velký podíl na tomto má právě neustálý dozor a opora její nejlepší psí kamarádky. Simča měla problém najít důvod k životu. Aby vstala a vůbec tady byla. Pro Joe je celý svět. Díky tomu má konečně pocit, že je důležitá. Pejsek jí dodává neustálou jistotu. Kdyby se ji přitížilo, Joe tady pro ni vždy bude.
Mohlo by se vám líbit
A co takhle napsat článek na téma: „Proč se dospělí mladí lidé nechávají živit rodiči a prarodiči?“