Jdete po ulici nebo třeba stojíte ve frontě v obchodě. Vidíte roztomilého asistenčního pejska a chcete si ho hned pohladit? Zamyslete se ale nejdříve nad tím, jak byste mohli ublížit člověku, kterého pes doprovází. Tématu se věnuje nezisková organizace Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené v rámci kampaně Na cizí psy se bez svolení nesahá.
Potkáte roztomilého psa, který má na sobě vestu s nápisem „Pracuji, nehladit„. Stejně ale cítíte nutkání po něm natáhnout ruku a vestu vůbec nebrat v potaz? Právě tímto neškodným gestem můžete narušit jeho soustředění a ohrozit nejen jeho práci, ale i zdraví člověka, kterému pomáhá. Pro osoby se zdravotním postižením nejsou psi jen běžnými domácími mazlíčky, jsou jim každodenní oporou. Nezisková organizace Helppes proto upozorňuje na důležité pravidlo – na cizí psy, zejména ty asistenční, se bez svolení nesahá.
Obtěžování psů jako častá překážka
Pro člověka se zdravotním postižením je psí asistent nepostradatelným společníkem. Pomáhá mu najít správnou cestu, podává mu různé předměty, ale leckdy pomáhá udržet i křehkou duševní rovnováhu. Asistenční psi jsou označení vestou, postrojem nebo cedulkou „Pracuji, nehladit“.
„Obtěžování psů je obecně častý problém. U psů asistenčních to je problém zejména pro naše klienty. Lidé stále velmi často nechápou, že asistenčního psa může potřebovat i osoba, na které, na první pohled, žádný handicap není viditelný – nemá bílou hůl ani nesedí na invalidním vozíku,“ vysvětluje Zuzana Daušová, ředitelka a vedoucí výcviku psů organizace Helppes. Nezisková organizace pomáhá osobám s nejrůznějšími druhy handicapů zvyšovat kvalitu jejich života prostřednictvím speciálně vycvičených psů.
„Sundej rukavici“ (zdroj: archiv Helppes)
Příběhy ze života klientů Helppes
„Trpím PTSD (posttraumatickou stresovou poruchou). V obchodě čekám ve frontě, svého psího asistenta mám v pozici mezi nohama tak, aby mi udělal prostor, aby se ke mně lidé nepřibližovali příliš nablízko. Už jenom z toho, že jsem v obchodě mezi lidmi, mám úzkost, a najednou mi cizí člověk začne mluvit na psa. V hlavě mi běží – musím to zvládnout – dlouhou dobu se přemáhám, abych řekla alespoň „nehladit“. V tu chvíli mám větší a větší úzkost, klepu se, cítím, že mi za chvíli přestanou fungovat nohy a přijde záchvat – omdlení. V lepším případě opustím frontu a dám Bakovi povel „vyveď“, ale nenakoupím, a do dalšího obchodu se už ten den neodvážím,“ popisuje svou zkušenost jedna z klientek organizace.
„Sedíme v autobuse, Arinka v klidu sedí u syna – autisty. Arinka se plně soustředí na Káju, aby byl v relativním klidu, a najednou přistoupí člověk a začne se blížit k Arince a vidím, že se chýlí k tomu, že jí pohladí. Ale je to krátký okamžik, nestíhám reagovat a upozornit ho. Zároveň vím, že v tu chvíli syn dostane záchvat, protože nezvládne, aby na jeho pomocnici sahal cizí člověk. Ve chvíli, kdy na psa cizí člověk sáhne, syn dostává záchvat, křičí, nadává, chce utéct pryč,“ vysvětluje dopady hlazení asistenčních psů bez dovolení další žena.
Proč je důležité na asistenční psy nesahat?
Jako první musíme pochopit, že nejde jen o běžného domácího mazlíčka. Asistenční psi jsou profesionálové, kteří potřebují na svou práci klid. Proto je důležité na ně nemluvit, nehladit a nedrbat je. Pokud si nemůžete pomoci, zeptejte se jeho pána, zda s pohlazením souhlasí, neberte však jako urážku, když odmítne.
Sahání na asistenčního psa bez dovolení jeho paničky nebo páníčka může u člověka se zdravotními problémy způsobit prudké zhoršení jeho zdravotního stavu, může ho ohrozit i na životě. „Jakékoli rozrušení může rozkolísat hladinu cukru v krvi u diabetika, spustit epileptický záchvat, ataku paniky u autisty či osoby s PTSD a podobně,“ říká Daušová
Lidé s PTSD si velmi často troufnou mezi větší množství lidí právě díky svému psímu pomocníku, kterého mají naučeného udržovat od lidí odstup. Právě u nich může hlazení psa způsobit panickou ataku. Je nutné si uvědomit, že práce psích pomocníků pro osoby s postižením nezávisí pouze na jejich výcviku, ale především na vztahu mezi psem a jeho člověkem. „A právě hlazením, mazlením a odměňováním se vztah mezi člověkem a psem upevňuje. Proto „výsada“ hlazení a odměňování patří vždy pouze majiteli psa, nikomu jinému,“ dodává Daušová.
Nevyžádaný kontakt je nežádoucí u všech psů, nejen těch asistenčních. Ne každý pes totiž o kontakt s cizími lidmi stojí. Cizí člověk nezná psa ani jeho majitele. Pes za sebou může mít například špatnou zkušenost s lidmi a nečekaně reagovat. Navíc si jeho majitel nemusí přát, aby na jeho psa kdokoli cizí sahal. Sahání na cizího psa bez souhlasu jeho páníčka je stejné, jako kdyby někdo začal bez vašeho svolení sahat na vás nebo vaše osobní věci.
Helppsí anděl (zdroj: archiv Helppes)
Mohlo by se vám líbit
Komentáře