Kristina Studená pracuje v organizaci IQ Roma Servis, která už roku 1997 pomáhá romským rodinám, mladým lidem i dospělým zlepšit jejich sociální situaci a důstojně se uplatnit. Kristina řídí vzdělávací program Gendalos. Jakým překážkám podle ní Romové v Česku při cestě za vzděláním čelí? Řeší politická reprezentace adekvátně problém segregovaného školství? A jaké inspirativní romské studenty Kristina při své práci potkala?
Pro začátek bych tě ráda poprosila, abys organizaci IQ Roma Servis představila. Jaké má cíle a jaká je vaše náplň práce?
IQ Roma Servis je velká nezisková organizace a v rámci České republiky je dost unikátní tím, co dělá. Pracuje s romskou menšinou všech věkových úrovní. Máme různé cílové skupiny a řešíme problémy a bariéry, se kterýma se potýká romská komunita. Není to tak, že bychom pracovali třeba jen s dětmi nebo jenom s dospělýma nebo řešili jen zaměstnanost. Řešíme celý problém a pracujeme hlavně s Romy žijícími ve vyloučených lokalitách nebo ohroženými sociálním vyloučením. Vizí IQ Roma Servis je umožnit jim důstojné a plnohodnotné zapojení do společnosti a všechny věci, které děláme, k této vizi směřují. Jednou z dominantních oblastí, na které pracujeme, je vzdělávání. Spolupracujeme s dětmi od předškolního věku po dospělost, hodně řešíme oblast profesního uplatnění a zaměstnaní, u dospělých oblast bydlení nebo zadluženost.
Říkáš, že IQ Roma Servis je hodně unikátní neziskovka. Žádná podobná, která by pracovala na podobném principu v Česku není?
Naše unikátnost spočívá v tom, že fungujeme jako sociální služba, ale zároveň jsme hodně financovaní z projektů. Existují sociální služby, které spadají pod město a jsou financované jen městem, ale my jsme financovaní i z projektů a z příspěvků individuálních dárců, donorů, různých firem a nadací. To nám umožňuje dělat nejen sociální práci, ale můžeme se věnovat i jiným tématům. Snažíme se třeba o systémovou změnu v této oblasti, což sociální služby neumožňují. Sociální služby pomáhají lidem v tíživé situaci, ale projekty nebo peníze od dárců a nadací nám umožní to, že se těmi problémy zabýváme na systémové úrovni. Můžeme se třeba zapojovat do tvorby strategií nebo něco připomínkovat a děláme i PR kampaně.
A v čem přesně spočívá program Gendalos, který v IQ Roma Servis řídíš?
Je to vzdělávací program, Gendalos znamená romsky zrcadlo. Motivem je, že tento program člověka odrazí k dalšímu úspěchu a profesnímu uplatnění. IQ Roma Servis jako organizace funguje už více než 25 let a vzdělávání se řeší celou dobu, je to samozřejmě jedna z nejdůležitějších věcí. Když jsme začínali, tak tento program fungoval víc intuitivně a pomáhal lidem zkrátka k tomu, aby se dostali na střední školu. To samozřejmě děláme i v dnešní době, ale už máme širší pole působnosti a víme, že podporovat mladé lidi ve středoškolském vzdělání s maturitou má obrovskou budoucnost. Získání maturity člověku otevírá daleko víc možností, ať už je to vysokoškolské studium nebo jiné pracovní uplatnění nebo jinou práci, kterou s učňákem nesežene.
Jakým způsobem studentům s výběrem jejich oboru nebo profesní dráhy pomáháte?
My se snažíme, aby si naši studenti, se kterými spolupracujeme – a je jich asi 70 až 80 ročně – mohli vybrat cestu a obor, který by to vycházel z nich samotných. Aby mohli využít svůj potenciál a zdravě se rozhodnout, kam chtějí jít, aniž by to byla jen pragmatická volba. Snažíme se jim pomáhat, aby byli snílci a aby měli možnost si za svým snem jít. Ve školách často slyší, že byli měli být pragmatičtí a realističtí a samozřejmě, že to je důležité, ale stejně tak je důležité, aby měl člověk pro svůj obor vášeň a nadšení. Aby to nebylo jenom pragmatické rozhodnutí, ve smyslu: máš prostě špatné známky, tak nechoď na lepší obor. Nebo protože rodina není dostatečně finančně zajištěna, tak běž na obor, který tě nebude moc stát. My naopak se snažíme říkat: zkus si napřed vybrat obor nebo zjistit, jaké jsou tvoje silné stránky a co bys v životě chtěl dělat, a pak společně hledáme cestu a řešení. Je jasný, že častou bariérou nebo problémem, se kterým za námi studenti přichází, jsou finance nebo prospěch. A my jim ukazujeme, že všechno je řešitelné. Pomáháme jim zařídit stipendium, pokud to potřebují. Pokud mají horší prospěch, tak máme externí doučovatele. Pokud se chtějí víc rozvíjet v nějakém oboru, tak jim hledáme mentory, zkrátka pomocí různých nástrojů jim pomáháme odstraňovat překážky, které mají a které jsou dány často sociálně-ekonomickým statusem rodiny.
Skupina studentů zapojených do programu Gendalos; zdroj: FB Gendalos
Zmínila jsi překážky, které romským studentům stojí v cestě, například peníze nebo špatný prospěch. Jaké jsou ještě další bariéry, které musí tito studenti řešit?
Bavíme se o dětech a mladých lidech, kteří jsou ohrožení sociálním vyloučením nebo se s ním přímo potýkají. Často mají nedostatek příležitostí. Pohybují se v prostředí, které je chudé na podněty, nemají inspirativní vzory, od kterých by se mohli dozvídat, jak probíhá studium na střední nebo na vysoké škole, nemají se svém okolí lidi, kteří by vystudovali nějaký prestižní vysokoškolský obor, nemají zdroje, nedokážou se orientovat v systému. V České republice jsme také na spodních příčkách v tom, jak je provázané studium a chudoba. Jsme na tom špatně. Pokud někdo pochází z chudších poměrů, tak je statisticky vyšší pravděpodobnost, že se nedostane dál než za základní školu nebo za nedokončený učňák nebo nedokončenou střední školu. V neposlední řadě jim chybí všeobecný rozhled nebo kulturní přehled, který je nezbytný pro absolvování maturity. V Česku jsme poměrně vysoko prahoví, maturity nejsou jen o tom, co se člověk naučí ve škole, ale i o tom, co člověka nenaučí ve škole. Pokud nepochopíš zadání, které je psané složitým jazykem, tak neuspěješ. Ještě jsem samozřejmě nezmínila jazykovou bariéru, která je hodně důležitá a na kterou se vůbec nebere zřetel.
Ale jazyková bariéra není moc častý problém, není to tak? Spousta Romů v Česku už přece romsky vůbec nemluví…
To ne, ale mluví romským etnolektem češtiny, což je modifikovaná čeština, většinou je tam narušená syntax, jiná slova, jiné skloňování… Pro dítě, které má osvojený tento etnolekt češtiny, pokud se ho dobře nepřeučí ve škole a nepochopí, že doma se naučil jinou češtinu, je pak hodně komplikované uspět třeba u slohových prací. Ale máš pravdu, děti už často mluví v rodinách česky, nemluví se romsky, z našich studentů mluví romsky tak polovina.
Ty pracuješ v IQ Roma Servis dva a půl roku. Pozoruješ za tu dobu nějaké rozdíly? Mění se u vašich studentů něco?
Rozhodně je vidět, že je daleko víc studentů, kteří jsou ambiciózní a že program opravdu hodně pomáhá. Kromě věcí, o kterých jsem mluvila, což je intenzivní individuální spolupráce, se snažíme dělat i skupinové aktivity a pomáhat jim v seberozvoji. Pravidelně děláme setkání studentů a zveme různé zajímavé a inspirativní hosty, například romské vysokoškoláky, nebo lidi, kteří nestudovali vysokou školu, ale přesto se realizovali, nebo umělce, dokumentaristy a jazykovědce. Snažíme se, aby se děti mohly inspirovat nebo ztotožnit s nějakým vzorem. Také se ji snažíme kompenzovat všeobecný rozhled, chodíme do divadel, do kin, jezdíme na výjezdy a exkurze. Tito mladí lidé ne vždy mají možnost tyto kompetence získat v rodině, tak se snažíme, aby to měli skrze náš program. Za tu dobu vidím, že to funguje. Čím víc je středoškoláků, kteří studují maturitní obor, tak tím víc inspirují ostatní. Aktuálně máme čtyři vysokoškoláky, což ještě před pěti lety bylo úplně nemyslitelné. Jeden studuje na VUT, napřed šel na mechaniku, pak přešel na strojírenství, další studuje ekonomiku a management, pak máme jednu studentku, která vystudovala bakaláře ze sociální pedagogiky. Myslím, že jsou výrazným motivačním faktorem pro další naše studenty i pro jejich rodiče, kteří vidí, že to je reálné a že někdo z Brna, koho znají, tak už vysokou má a tak je pro jejich dítě možné získat titul taky.
Myslím, že ohledně žádné jiné menšiny nejsou v Česku takové předsudky a nepochopení jako kolem Romů. Setkávají se s nimi i vaši studenti? A jak se jim dá čelit?
Předsudků je milión, možná bych radši mluvila o bariérách. Je velice frustrující, když vystuduješ vysokou školu nebo střední školu s maturitou a nenajdeš si pak zaměstnání, protože pošleš životopis a je tam romské jméno a fotka s jinou barvou pleti. Naši studenti a obecně lidi z romské menšiny se často setkávají s diskriminací na trhu práce. V Brně je také velký problém najít bydlení. Člověk si často čte inzeráty, kde je napsané: Romové a cizinci ne. Právě tato diskriminace je hrozně demotivační. Mně přijde, že naši studenti musí odedřít dvojnásobnou práci, aby získali to, co člověk s jinou barvou pleti nebo s jiným jménem získá bez problémů. Musí projevit velké odhodlání. Někdy si sami vyberou to břímě, že se snaží měnit svým příkladem veřejné mínění. Mají pocit, že by měli pomoct celé komunitě. Což je, když ti je osmnáct, fakt náročné.
IQ Roma servis říká, že usiluje o důstojné postavení Romů a Romek ve společnosti, jaký je na to podle tebe recept? Jaké věci fungují?
Zase můžu mluvit o tom, co děláme my. Pomoc jednotlivcům je jedna část. Zároveň je důležité, aby ten systém, když už není proaktivní, tak aby lidem aspoň neházel klacky pod nohy. Pořád se setkáváme se segregací, ať už ve vzdělávání nebo s prostorovou segregací ve městech, což je velký problém. Takže je třeba, aby systém nepomáhal rozvíjení segregovaných škol, na to nástroje jsou, ale nevyužívají se, protože politická reprezentace to nepovažuje za důležité. Všechny tyhle nástroje pak vedou k tomu, že lidé nejsou nezaměstnaní, mají dobré uplatnění a mohou být přínosem pro všechny.
Mohla bys nám na závěr říct nějaký váš úspěšný příběh, který by mohl být inspirativní? Co se podařilo, komu se povedlo splnit si svůj sen?
To je na mojí práci to nejvíc pozitivní. Kde jinde v práci pomáháš lidem, aby si plnili sny? A ještě k tomu často vidíš, že si je s tvou pomocí skutečně naplní. Je to hrozně skvělá práce. Studenti, se kterými spolupracujeme, jsou hodně motivovaní a odhodlaní a chybí jim, jak říkají sami, příležitosti. Takže když je pak dostanou, tak se jich většinou chopí. Například příběhy vysokoškolských studentů jsou hrozně dojemné. Jedna studentka musela odejít z domu, protože jí rodina nechtěla umožnit studium. Ona se rozhodla, že chce studovat a odešla a s naší pomocí fungovala na střední škole a pak se dostala na sociální pedagogiku, tu minulý rok dostudovala a začala pracovat tady v Brně v sociální oblasti. Když vidíš, jak se ten člověk vyvíjí, osamostatní se a zvládá věci řešit sám a splnit si sen, tak to je úžasné. Myslím, že jsme reálně inkluzivní, takže se snažíme dát příležitost všem. Když jsme spolupracovali se studenty z menšího města, tak jeden z nich říkal, že jeho přání je, aby byl dobrý ve svém řemesle. On je myslím truhlář a řekl, že školu nechce jen prolézt, ale chce se i něco naučit a pak tu práci dělat dobře. To je pro mě taky hrozně pěkné, že nemusí jít o složitý a hodně vzdálený sen, jako třeba být právník nebo chirurg. Člověk, který ví, že chce dělat řemeslo, že ho to baví a stojí si za tím, tak to je stejně hodnotné.
A jak napadlo tebe, že budeš dělat tuhle práci? A představovala sis, že to bude takové?
Asi jsem si nedokázala představit, že budu zažívat tolik pocitu naplnění nebo že budu vidět tolik příběhů, myslela jsem si, že to bude jiné. Samozřejmě, že když člověk přijde blíž k lidem a má větší kontakt s tím, co všechno překonali a co zvládli, tak je to pak hodně silné. Ještě jsem chtěla říct na závěr jednu věc: máme stipendijní fond. Ten slouží k tomu, aby studenti, když mají výpadek zdrojů nebo přišli do prváku na střední a naráz po nich chtějí spoustu učebnic za spoustu tisíc, tak si mohou zažádat o příspěvek. Do fondu přispívají většinou individuální dárci a nadace. Je to jeden z našich hodně silných nástrojů, jedná se o poměrně malé částky, o které si studenti žádají, je to zhruba tisícovka ročně na studenta, ale je to třeba šalinkarta nebo pomůcky. Člověka by ani nenapadlo, co může být důvodem, proč studenti opustí školu. A díky tomu stipendijnímu fondu se nám často podaří, že neodejdou.
Mohlo by se vám líbit
ROZHOVOR: Hojit zjizvená místa české historie
Bohužel průměr romské populace – která pracovat chce a generace rodin, které jsou z principu odvislé od sociálních dávek a kriminilty a ať nás živí ostatní…a učí malé – zákonem nepostihnutelné děti cca 5leté (vlastní zkušenost z cest z/do práce během 6ti let – tramvají z Košíř na Anděl,kdy nám několikrát bezostyšně vlezl do tašky – kabelky…a ve chvíli, kdy jsme ho přistihli nás obestoupila skupina mladých Romů a cca 50-60ti leté pani…Zkušenosti kamarádky, která též chodila přes část města s větší populací Romů…jako zdrav.sestra pracovala na směny, bylo to hodně nebezpečné… Chápu, že Rom, který chce z tohoto kolotoče vystoupit to nemá jednoduché, ale pouze díky své romské komunitě…