Historie interrupcí: Právo na život, nebo svoboda ženského těla?

Česko patří spíše k sekularizovaným zemím v Evropě, a zřejmě také proto u nás nejsou interrupce příliš horké téma. Už kousek za hranicemi, konkrétně v Polsku, jsou však potraty etický problém, který rozděluje tamní silně nábožensky založenou společnost. Pojďme otevřít historické okénko a podívat se, jaká je historie a současnost uměle přerušených těhotenství.

Až na občasné výkřiky organizace Hnutí pro život, která v Česku hájí tradiční hodnoty a brojí proti uměle přerušeným těhotenstvím, není v Česku pro-life hnutí příliš slyšet. Až do roku 1958 byl v Česku nicméně umělý potrat úplně zakázán. Potratovost byla tedy velice nízká, existovaly pouze málo často nelegální potraty. Od roku 1958 až do začátku 70. let byl uměle vyvolaný potrat zlegalizován.

Došlo k významnému rozšíření potratů i přes to, že byly zavedeny komise, které o povolení žádosti rozhodovaly. Tyto komise většinou povolaly jen potraty ze zdravotních důvodů nebo z jiných důvodů zvláštního zřetele hodných. Od zhruba poloviny 70. let až do roku 1987 se z důvodu vysoké úrovně potratovosti zpřísnily podmínky pro povolení potratu. V roce 1974 bylo evidováno přes 78 tisíc celkových potratů ročně, interrupcí končila až pětina všech těhotenství.

Snížení počtu potratů následně pomohla i propopulační politika 70. let. V roce 1987 došlo přijatou vyhláškou ke zrušení interrupčních komisí. Potratovost se tak znovu zvedla. Na přelomu 80. a 90. let téměř polovina těhotenství byla ukončena indukovaným potratem. Nejvíce potratů bylo zaznamenáno v roce 1988. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) evidoval celkových potratů (včetně těch spontánních) téměř 130 tisíc. Tento jev byl však jen krátkodobého charakteru, protože díky velkému vlivu antikoncepce se v 90. letech počet umělých potratů snížil.

Ilustrační obrázek (Autor: Radimuchac)

Potraty sahají daleko do historie

Potraty, interrupce i infanticida (vraždění dětí po narození) měly své místo v historii lidstva již od pravěku, byly legální například ve starověkém Řecku a Římě. Potraty byly vykonávány velmi často za pomoci neodborných zásahů do těla těhotné ženy, případně bylo využíváno nepřímých „metod“, které potrat vyvolaly.

Od nástupu křesťanství, islámu a buddhismu byly potraty zakázány. Ve středověku a raném novověku byl potrat i vražda novorozence mnohdy trestán smrtí. Dle zákona z roku 1852 se potrat trestal jedním až pěti lety těžkého žaláře pro matku i potratáře. Jelikož interrupce znamená ukončení těhotenství odborníkem – lékařem, je možné o ní hovořit až ve 20. století. Do této doby se nazývalo jakékoliv ukončení těhotenství potratem.

První zemí, která je v moderní době legalizovala, bylo sovětské Rusko v roce 1920. Druhou zemí, která legalizovala potraty v případě plodů s genetickou poruchou, bylo nacistické Německo. V roce 1936 legalizovalo interrupce republikánské Španělsko. Po Francově vítězství ve španělské občanské válce však byla obnovena ochrana života od početí.

V Československu byla interrupce legalizována roku 1950 ze zdravotních důvodů a v případě handicapovaných plodů, v roce 1957 byla dále rozšířena a schvalovaly ji komise. Během socialismu byla interrupce legalizována ve všech zemích východního bloku s výjimkou Albánie. Velká Británie legalizovala potraty v roce 1967. V Británii jsou potraty legální na žádost matky až do 24. týdne.

Roe vs Wade

V roce 1973 precedent Roe vs Wade legalizoval interrupce na celém území Spojených států amerických a povolil i interrupce v druhém a třetím trimestru. Právě na území USA však téma interrupcí dlouhodobě silně rezonuje ve společnosti.

Konzervativci se od přijetí rozsudku snaží zvrátit tento precedent a v poslední době jim v tom nahrává konzervativnější složení Nejvyššího soudu USA. Například v Texasu vstoupil se začátkem září v platnost zákon, který zakazuje veškeré potraty od chvíle, kdy lze na přístrojích zaznamenat srdeční tep plodu, což je zhruba v šesti týdnech těhotenství. Federální nejvyšší soud se zabývá rovněž další významnou kauzou týkající se potratů. Ta se točí kolem zákazu interrupcí po 15. týdnu těhotenství vydaným státem Mississippi.

Kousek za hranicemi

Potraty také rozdělují tradičně silně katolickou společnost v Polsku. Polsko zpřísňuje potratové zákony už delší dobu. Poslední opatření omezilo interrupce vykonané v nemocnicích jen na případy incestu, znásilnění nebo ohrožení života matky.

Polsko mělo do minulého roku velmi přísné zákony týkající se potratů, a už ty vyvolávaly ve společnosti bouřlivý nesouhlas. Do té doby mohla žena legálně těhotenství přerušit pouze ze tří důvodů, a to buď v případě, že těhotenství ohrožuje její život, plod je nenávratně poškozen, anebo v případě, že prokazatelně došlo ke znásilnění nebo incestu. Na podzim Ústavní soud rozhodl, že současná legislativa je v rozporu s polskou ústavou. S novou legislativou přišlo další zpřísnění, nově žena nesmí podstoupit interrupci ani v případě, kdy je plod nenávratně poškozen. Podle expertů tento důvod drtivě převládá nad ostatními důvody (98 procent ku dvěma), kvůli kterým ženy zákrok podstupují.

Podle průzkumů veřejného mínění je společenský názor zcela odlišný. Až pětaosmdesát procent obyvatelstva by si přálo podmínky pro podstoupení interrupce buď zachovat anebo rozvolnit, pouhých patnáct procent a zástupci katolické církve souhlasí se zpřísněnými podmínkami. Soud ani neměl řádný důvod se novou úpravou zabývat. Podle oborníků se jedná o prosazení zájmu Jaroslawa Kaczynského, lídra strany Právo i Spravedlnost.

Nová legislativa rozzuřila Poláky do takové míry, že ve statisícových davech začali demonstrovat po celé zemi proti vládě a proti dalšímu utahování šroubů. Podle demonstrantů jsou nyní pravidla k ženám velmi krutá, neboť musí donosit i dítě, které by nemělo šanci porod přežít. Omezuje také ženské právo rozhodnout se samy, zda se cítí být matkami.

Ať už jste na té či oné názorové straně, na Givtu můžete přispět organizaci Na počátku, která pomáhá těhotným matkám v těžké situaci.

Okamžik, kdy žena zjistí, že je těhotná totiž není vždy spojen s radostným očekáváním. Těhotenství může být životní událostí, která přišla příliš brzy, nečekaně, za nevhodných okolností. Může být spojeno s pocity bezmoci a hněvu, může být provázeno velkými obavami z budoucnosti. Proto jsou cílovou skupinou organizace těhotné ženy a maminky s dětmi v obtížné životní situaci.

Organizace pomáhá prostřednictvím tří sociálních služeb:

Studuji žurnalistiku v Olomouci. V rámci žurnalistiky se zajímám zejména o politiku a politickou geografii, ale i o sociální a socioekonomická témata, proto mě baví psát také o neziskovkách. Ve volném čase mě potkáte nejčastěji když běžím po horách kolem Frenštátu, odkud pocházím, v Olomouci jen kolem řeky. Stejně tak s oblibou navštěvuji hospody a vedu hluboké konverzace nad dobrým pivem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.