Libor Šejna provozuje v Makově záchrannou stanici. Věnují se poraněným zvířatům a těm, kteří již nezvládnou pobyt ve volné přírodě, poskytují útočiště. V areálu se nachází 35 voliér s rozlohou 4000m². Jaké současné úspěchy a potíže stanice prožívá, jak vypadá čáp s batůžkem, nebo proč nezachraňovat mláďata ve volné přírodě? Dozvíte se v rozhovoru.
Ve vaší záchranné stanici se hodně věnujete čápům. Podařilo se vám vypustit několik zraněných jedinců, jak bílých tak černých. Jak probíhala léčba?
Ve stanici tady dlouhodobě máme handicapovaný pár bílých čápů, od kterých odchováváme mláďata. Odchovali jsme jich už víc než padesát. Byť se narodila na zemi, tak se je snažíme vypouštět do volné přírody, aby letěla s jinými čápy do Afriky. A to se daří. Jen letos nám přišla dvě pozorování čápů, kteří se narodili u nás. Jeden z roku 2017 na jaře chvíli odpočíval na hnízdě v Rudě nad Moravou. Druhý z roku 2019 obsadil hnízdo kousek od Tábora. Máme i handicapovaný pár černých čápů, který odchoval více než deset mláďat. Letos má čtyři, která do měsíce vypustíme. Tohle bych označil za úspěch naší stanice spojený jak s bílými, tak černými čápy. Řekl bych, že jsme tímto odchovem celkem známí.
Libor Šejna s černým čápem (zdroj: osobní archiv Libora Šejny)
Čápy, které vypustíte ze stanice lze sledovat na mapě pomocí GPS. Na vašich webových stránkách se dá sledovat jejich pohyb až do Afriky. Řekněte nám více o těchto zařízeních.
V rámci let jsme již vypustili řadu čápů s GPS batůžky. Jsou to zařízení, která sledují jak jejich trasy, tak i spousty dalších věcí – teplotu, výšku a rychlost letu, je tam spousta cenných informací. Začali jsme s tím deset let zpátky. Tenkrát jsme označili naše čtyři mláďata bílých čápů. Jedno bohužel zahynulo hned na drátech elektrického vedení vedle stanice, druhé při cestě na sloupech v Bulharsku. Další dva však úspěšně doletěli do Afriky. Díky informaci o úhynu na elektrických drátech kousek od záchranné stanice energetická společnost do jara zabezpečila všechny okolní sloupy, aby se to již nemohlo opakovat.
Čáp bílý (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
Nemohou takové GPS lokátory třeba při letu škodit zvířatům?
Ten význam batůžku je veliký. Ale nutno podotknout, že vzniká předtucha, že je těmi zařízeními
zatěžujeme. Vůbec to tak není. Díky čápovi, který uhynul v Bulharsku, jsme dokázali pomoct. Poslali jsme zprávu do bulharského tisku, že čáp, kterého sledovaly tisíce lidí z Čech uhynul a díky této snaze se přišlo na to, že se jedná o nebezpečnou trať, kde ročně hynou stovky bílých čápů.
Černý čáp a GPS batůžek ( zdroj: osobní archiv Libora Šejny )
Co se stalo dále?
Díky mediálnímu tlaku se podařilo problémy odstranit a jistá energetická společnost tuto trasu zajistila. Takže čáp z Čech zachránil život tisícům dalších z celého světa.
Co všechno můžeme z mapy vyčíst? Všimla jsem si třeba, že se čápi hodně zdržují na Kypru, až potom letí přes moře. Jak dlouho jim takový let trvá?
Čápi letí do Afriky zhruba dva měsíce a zastavují se na místech, kde mají dost potravy. Od nás obecně letí dvěma směry. Jedna cesta vede západně přes Španělsko na Gibraltar, druhá východně přes Turecko na Suez a Egypt. Česká republika je zhruba na tom pomezí, kde čapí populace letí buď na západ, nebo na východ, ale většinou se setkají v Africe, někteří létají pod rovník, někteří níž.
Čáp je připraven vyletět do světa ( zdroj: osobní archiv Libora Šejny)
Na stránkách jsem viděla, že některé trasy končí ve Španělsku, jedná se o jiné ptáky?
V posledních letech dochází k tomu, že někteří čápi vůbec do Afriky neletí a zůstávají třeba ve Španělsku. My sledujeme jednoho čápa, který nemá vysílačku ale odečítací kroužek. Máme o něm víc než deset zpětných hlášení, to znamená, že ho někdo vidí, přečte ten kroužek a pošle nám data. Všechna ta hlášení jsou v okolí skládky pod Madridem.
To se zdržují na skládce?
Bohužel, ptáci se kvůli lidem začínají zdržovat na místech, která kdysi neexistovala, a to jsou obrovské skládky komunálního odpadu. Zkrátka ze Španělska na jih už neodletí. V důsledku toho se pak na jaře vrací mnohem dříve. Za posledních dvacet let dochází k těmto relativně významným změnám, jak to bude dál ukáže až budoucnost. Kdyby na skládkách nebyly miliony tun všeho možného, tak by tam čápi, ani jiní ptáci, neměli co jíst a pokračovali by dál.
Mláďata již zmíněného handicapovaného páru dostávají taky sledovací zařízení?
Letos jsme také odchovali čápy, kteří jsou připraveni odletět do volné přírody. Odchovali jsme dva bílé a čtyři černé. Tito ptáci však zařízením vybaveni nebudou. Je to taky hlavně proto, že to není levná věc, jedno stojí pětadvacet tisíc korun. Z běžného provozu na to nemáme peníze.
V minulosti jsme sehnali nějaké sponzory a blízké lidi, kteří nás sledují, ale letos se to nepovedlo. (V případě zájmu mohou lidé přispět na tyto batůžky na webových stránkách – pozn. red.)
Také upozorňujete na to, že je nejlepší jakoukoliv záchranu nejdřív konzultovat s vámi, aby nedošlo k nějaké zbytečné újmě. Co se třeba děje často, na co byste rád upozornil? Narážím na to, že například lidé často zvedají malé srny z trávy, nebo si nosí zdravá ptáčata domů, protože u nich zrovna není matka.
Obecně si myslím, že lidé jsou dnes velmi odtrženi od přírody. Vidím to dnes a denně. Většina problémů vzniká z neznalosti. Do záchranných stanic se dostává spousta zvířat, která jsou naprosto zbytečně sebraná z přírody. Jsou to téměř vždy mláďata. Nyní je období ptáčat. V drtivé většině první let ptáčka skončí na zemi, tam ho rodiče dokrmují. Lidé ve snaze jim za každou cenu pomoci ptáče odnesou domů, pak to začnou řešit a volají záchrannou stanici.
Oni nejsou opuštění, matka tam není, aby nepřilákala predátory
Proč je problém v tom, že vám volají až přijdou s mládětem domů?
To už je pozdě. Zdravé zvíře, zdravé mládě, je nesmysl sbírat je z přírody. Můžete ptáčeti pomoct tak, že ho zvednete na nějakou větev nebo římsu tak, aby na něj nemohli psi, kočky, nebo lidi. Rodiče si ho dokrmí jakmile odejdete. Zachraňovat je třeba pouze zvířata s viditelným poraněním.
Ptáčata (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
Jakých zvířat se to ještě týká?
Srnčata (zdroj: osobní archiv Libora Šejny)
Každé roční období má specifický druh mláďat. Na jaře to začíná zajíčky, protože jsou třeba čtyři schoulení ve sněhu. Oni nepotřebují zachraňovat. Samice je má schované vedle cesty nebo pod
stromem, ale oni nejsou opuštění. Matka tam není, aby nepřilákala predátory. Pokračuje to srnčaty. Schoulené srnče v trávě je nesmysl zachraňovat, je třeba se od něj vzdálit. Zachraňovat je třeba srnče, které dlouhodobě, například hodiny píská. V takovém případě většinou došlo k úhynu srny, třeba kvůli srážce s autem. Ale nezachraňujte schoulené srnče v trávě, to je zdravé srnče. Jediné co si přeje je, abyste odešli. Celé léto je pak obdobím ptačích mláďat a platí to stejné. Pokud je mládě opeřené a zdravé a volá rodiče, můžete ho zvednout do nějakého keře, nebo na strom a vzdálit se, rodiče ho dokrmí.
Srnče s matkou (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
Takže je pravda, že záchranné stanice jsou tak často přeplněny.
Ano, například na podzim pak ještě přichází období ježků. Dostane se k nám spousta malých ježků, kteří by spokojeně dorostli, ale mám pocit, že lidé je začnou sbírat jako houby. A do stanic se dostávají i stovky mladých ježků, které bylo zbytečné zachraňovat.
A co se stane, když si člověk vezme nejdřív to mládě domů? Proč vlastně musí na stanici, proč jim neřeknete, ať ho vrátí do přírody?
Tak jednak, člověk si nemůže vzít z přírody zdravé zvíře. Zvířata jsou chráněná zákonem a nikdo si nemůže ochočit divoké zvíře. Někdo má představu, že si vezme domů srnečka, zajíčka a vychová si je. To nesmí, už jenom proto, že je to dané státem. Je nesmysl ochočovat divoká zvířata, jako mazlíček má sloužit kočka, pes, nebo kanár.
Králík divoký (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
To je jeden případ, ale pak jsou tady lidé, kteří právě ve snaze zachránit mládě, ho vezmou domů a pak vás kontaktují.
Kdyby nám ti lidé zavolali dřív, tak já bych jim řekl, že rodiče se postarají. Někdo najde třeba mládě krahujce, vezme si ho domů z lesa, těžko ho pak vrátí zpátky na stejně místo, protože neví, kde to bylo. Pak dojde k tomu, že jediná možnost je přivézt mládě k nám na stanici. V Česku existuje výborná síť záchranných stanic pokrývající celé území. Vše koordinuje Český svaz ochránců přírody a na jejich webových stránkách Zvíře v nouzi najdete všechny pokyny, jak postupovat. Je tam samozřejmě i návod, jak se chovat při nálezu zvířete.
Řekl jste, že spousta těchto problémů je způsobena lidskou neznalostí ohledně přírody, která je obklopuje. Myslíte si, že je problém, že děti se ve škole učí tak málo o vlastní přírodě?
Já to vídám tady u nás ve stanici, že děti poznají lva nebo slona, ale nepoznají bažanta, ani koroptev. To je velká pravda. Myslím si, že smysl záchranných stanic není jen samotná záchrana, ale i výchova a vzdělávání. Proto děláme exkurze a prohlídky, aby to děti viděly v reálu. Každoročně k nám přijede 10 tisíc návštěv, převážně dětí, letos jich bude určitě více. Jen za první pololetí k nám do stanice přijelo 51 autobusů na organizované programy, do toho tisíce rodičů s dětmi ve středu a sobotu, kdy máme otevřeno pro veřejnost. Jezdí sem převážně školky a základní školy, ale i různé stacionáře s důchodci. V rámci našeho programu jim ukazujeme, co je třeba zachránit a co nezachraňovat.
Chtěla bych odkázat v této souvislosti na váš Instagram @hajnyzmakova, kde máte okolo 35 tisíc sledujících. Jste na sociální sítě sám, nebo vám někdo pomáhá?
Teď už to zvládám, ale samozřejmě, že naše dcery to umí mnohem lépe a snáz, tak když jsem v nouzi, jdu za nimi. Formou krátkých videí a textu se snažím lidem přiblížit činnost záchranných stanic a snad se to i daří. Takže ano, v současné době používáme k prezentaci naší práce převážně tuto sociální síť.
Bukač (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
Taky jste nedávno na Instagramu upozorňoval na velmi zajímavého ptáka jménem bukač. „V nebezpečí umí rychle vystřelit svůj zobák a bude vám mířit na oči! Takže nikdy NECHYTAT!“ Stalo se vám, že už se nějaký člověk ve snaze o ochranu tohoto nebo jiného zvířete poranil?
Volavka (zdroj: fotobanka Záchranné stanice Makov)
Ne, to se úplně nestalo. Běžnější je, že nám lidé zavolají, pokud se jedná o poraněné agresivní zvíře a my ho odchytíme. Ale samozřejmě nebezpeční mohou být třeba čápi nebo volavky, protože mají dlouhý a špičatý zobák a při ohrožení vám mohou mířit i na oči. To má i bukač, ale ten je tak vzácný, že se s ním člověk nepotká, to by musela být opravdu obrovská náhoda. Každopádně, k žádnému velkému zranění nikdy nedošlo. Maximálně nějaký škrábanec od dravce. Chce to mít zdravý rozum. Samozřejmě když třeba uvidíte poraněnou lišku, tak ji nechytejte do holé ruky, to je asi jasné každému.
Mnoho lidí sleduje i vaše internetové stránky makov.cz. Co na webu najdou?
Teď na ně nemám už tolik času, ale ano, jsou dost navštěvované. Zejména kvůli dvěma online webkamerám, které běží už mnoho let. Jedna kamera zabírá jezírko a část stanice s lesem. Druhá v létě zabírá hnízdění čápů a na zimu ji přepínáme na krmítko. Přenosy sledují lidé opravdu z celého světa, každý den se k nám mimo Česka a Evropy připojují i lidé z Ameriky, Japonska, ale i Austrálie. K dnešnímu dni je na počítadle 10,7 milionu návštěv!
Kolik vám pomáhá na stanici lidí?
Nyní jsme tady jako zaměstnanci dva, skvělá a ochotná kolegyně Jiřka a já. Pak další členové rodiny pomáhají jako dobrovolníci po své práci. Stanice jede na třísměnný provoz sedm dní v týdnu, takže je to poměrně náročné pro dva lidi. Zvířata začínáme řešit ráno před šestou a poslední někdy i okolo půlnoci. Lidé jdou například z divadla a narazí na poraněné zvíře. Veřejnost bere všechny záchranné stanice jako profesionální zařízení, představují si, že je to něco jako lidská záchranka, takže zvednou telefon a volají. Je to zkrátka náročné.
Jak jste vybudoval záchrannou stanici?
Už jako kluk jsem běhal po lesích a snažil se poznat kdejaké zvíře, hlavně tehdy dravce a sovy. Po lesnické škole jsem složil sokolnické zkoušky a létal s dravci. Lidé v okolí věděli, že tam na konci vsi je ten, co má ta dravá zvířata. Když našli poraněného ptáka, automaticky mi ho přinesli. Najednou se stalo, že místo tří nebo pěti, jsme měli dravců a sov dvacet. V roce 1993 jsme s kamarádem Radkem začali budovat takovou vlastní jednoduchou záchrannou stanici.
Zdroj: osobní archiv Libora Šejny
Jak to probíhalo?
Vůbec nic jsme o tom nevěděli, v té době obecně byly stanice v Čechách v plenkách. Byla to hodně náročná doba, naráželi jsme na různé úřady a úskalí. Tím, že stanice neexistovaly, jsme nevěděli, co a jak je třeba zařídit a na co máme mít povolení. Ale byli jsme o třicet let mladší a měli jsme sílu to dotáhnout do konce. Oficiálně jsme tedy stanici otevřeli v roce 1993. Tehdy to bylo asi jen pět voliér, ale pro nás to byl úspěch.
Co se změnilo za ty roky?
Před deseti lety jsme se dostali do programu Ministerstva životního prostředí, kdy jsme kompletně stanici zrekonstruovali. V současné době opravdu splňuje všechny podmínky. Věřím, že nyní je tady prostředí příjemné jak pro zvířata, tak pro návštěvníky, a to jsem si vždy přál. V současnosti je tady asi třicet pět voliér pro zvířata, velká zasíťovaná rozlétávací voliéra, tři jezírka, dvě zalesněné části a samozřejmě i technické zázemí stanice
Zraněný pták (zdroj: osobní archiv Libora Šejny)
A jak mohou lidé Vaši práci podpořit?
Možností podpory je řada. Od zaslání peněz na náš účet 643001349/0800, přes adopce zvířat, koupí budky nebo krmítka pro ptáky nebo alespoň dovozem krmiva. Vše najdou na našich webových stránkách. Budeme rádi za pomoc.
Organizaci můžete podpořit i svým nákupem. Pokud se ale zrovna nechystáte zrovna nic kupovat, přidejte si do svého prohlížeče Pomocníka kliknutím ZDE. Organizace od nás dostane ihned 30 Kč i bez nákupů a vám Pomocník při příštím nakupování připomene, že můžete udělat dobrý skutek.
Mohlo by se vám líbit
v obci ropice u českého těšína máme 6 hnízd.Letos hejno asi 25 vzlétlo a letělo na jih už 1.8.202
večer jsem je potkal,seděli na louce hned za ropicí vpravo z vlaku do frýdku.Tam už jich bylo asi 50,myslím že ráno pokračovali kamsi na jih.Jednou jsem viděl na louce bílého i černého blízko sebe.Dne 10.08 jsem však slyšel z hnízda klapání zobákem,asi nějaký opozdilec.
Mám rád dubnové motýly běláska řeřichového.Zjistil jsem,že nejraději sají z rostliny strmobýl,páří se na ní,kladou vajíčka,a když je špatné počasí,sedí na květech i několik dní.Strmobýl má mnoho semen,nechávám je volně vysemenit.V přírodě ho najít není lehké.Dal jsem je do botanické zahrady Olomouc u výstaviště zahradníkovi. nokal1@seznam.cz