Nadace Truck HELP pomáhá pozůstalým dětem řidičů z povolání. Týká se to nákladních aut, konkrétně kamionů nebo autobusů. Přečtěte si o tom, jak nadace funguje, jak se snaží nahradit roli otce, nebo jaké jsou nejčastější případy úmrtí na silnici.
Nadace soustředí svou činnost na pomoc pozůstalým dětem, a to především finančně. Podporu získávají z veliké části ze sponzorských darů a také od partnerů. Mimo jiné mají například i e-shop, kde si můžete pořídit dětské hračky s logem Truck HELP. Mimo finanční podpory osiřelých dětí se snaží rozšiřovat osvětu ohledně zvýšení bezpečnosti na silnici a prevence dopravních nehod.
Tereza Vítová, se kterou jsme udělali rozhovor, je ředitelka nadace, kterou spravuje od svých třiadvaceti let. Na starosti má především kontakt s partnery, kteří poskytují finanční zdroje. Stará se o chod nadace a pořádá letní pobyty.
Jak nadace vznikla? Čí to byla iniciativa?
V roce 2003 jsme si jako dopravní firma uvědomili, že riziko nehody u řidičů z povolání je stejně vysoké jako počet hodin, které stráví na silnici ve své pracovní době. Je to podobné jako u hasičů a policistů a jejich rizikového povolání. Na rozdíl od nich tady neexistovala nadace, která by rodinám profesionálního řidiče kamionu pomáhala. Oslovili jsme proto Sdružení automobilových dopravců Česmad Bohemia a Pražskou dopravní s cílem vytvořit v České republice něco podobného. Vedla nás k tomu i ztráta našeho řidiče.
Jaký se za tím skrývá příběh?
Tento řidič byl jako člen rodiny, loajální, oddaný. Když bylo nutné odjet nasmlouvané zakázky i přes Vánoce, obětoval se a vyjel. A najednou přišla zpráva o nečekaném úmrtí. Zanechal po sobě manželku a dvě malé děti. Kolegové řidiči neváhali a udělali sbírku, při které se vybralo kolem padesáti tisíc korun. A v tu chvíli nám došlo, že řidiči drží spolu jako rodina, jsou si vědomi své nebezpečné práce a chtějí si pomáhat.
Nadace poskytuje měsíční příspěvek na dítě, máte však i jednorázové příspěvky k narozeninám, k prvnímu dni školy a také mimořádný dárek k osmnáctým narozeninám ve výši deset tisíc. Podporujete rodiny dlouhodobě?
Ve chvíli, kdy rodinu schválíme do nadace, dostává každý měsíc podporu až do dospělosti dítěte, konkrétně do ukončení středoškolských studií, maximálně však do devatenácti let. Měsíční podpora je základní pilíř pomoci.
Je k nezaplacení ta radost dětí z něčeho, co může být pro jejich vrstevníky běžné
A jak je to s příspěvky k narozeninám?
Příspěvky k narozeninám přišly spontánně, vánoční dárky vzápětí, krátce po založení nadace. V rodině bez otce pracuje na plný úvazek matka, finance jsou problém a dárky pro děti jsou bonus. Pro nás je k nezaplacení ta radost dětí z něčeho, co může být pro jejich vrstevníky běžné.
Tento přístup na mě působí velice vřele. Dá se říct, že se mezi sebou znáte, stýkáte se a víte o sobě?
Jsme jedna z mála nadací, troufnu si říct jediná nadace, která nemá žádné zaměstnance, ani nevyplácí žádné odměny členům správní a dozorčí rady. Děláme to jako rodina, částečně v rámci svých pracovních povinností a většinou ve svém volnu, téměř celých dvacet let. Nadaci poskytujeme prostory, sídlo, kancelář, auto, vybavení, kancelářské a provozní potřeby atd. Z nadačních darů tedy nejde nic na provoz nadace.
Legoland 2005. Zdroj: osobní archiv Terezy Vítové
Máte nějaký zážitek spojený s nadací, na který ráda vzpomínáte?
Největší zážitek pro děti i pro mě samotnou bylo první setkání rodin v roce 2005. Díky hlavnímu partnerovi Volvo se uskutečnil víkendový výlet do německého Legolandu, kde jsme se poznali. Já jsem v tu dobu byla mladá holka, měla jsem na starosti časopis, k tomu jsem dostala navíc do správy nadaci. Bála jsem se tohoto setkání, jaké budou reakce, až se všichni sejdou. Během chvíle byly obavy rozptýleny a my se spojili v jednu rodinu.
Jako rodina dokonce působíte i v přístupu vůči dětem a snažíte se jim alespoň zprostředkovaně nahradit autoritu otce. V rozhovoru pro Country rádio jsem slyšela, že pokud se dítě špatně učí, dostane sníženou měsíční podporu.
Takto bych to asi nerada formulovala, je to myšleno spíše motivačně, aby se dítě snažilo mít lepší prospěch a dostalo za vysvědčení odměnu, která chybí od otce. Je to nastavené tak, že na bonus za vysvědčení dosáhne většina dětí. Odměna je až do průměru známek 2,10. Pokud ale dítě vysloveně kašle na školu, neučí se, má dvojku z chování nebo nedostatečnou na vysvědčení, pak přijde snížení podpory do dalšího vysvědčení. Vyskytovaly se stížnosti od matek, že jsou na děti krátké, že jsou v roli matky i otce, proto jsme začali vyžadovat od dětí vysvědčení. Věřte, že když teenageři měli „cizím“ lidem předložit vysvědčení, tak jim to bylo nepříjemné a v dalším pololetí známky vytáhli.
Za volantem již dávno nesedí ostřílení profíci z dřívějších dob, ale pokud se jedná o cizince, většinou jde o řidiče s minimem zkušeností nebo špatnými návyky
Snažíte se i nějakým způsobem prohlubovat znalosti o bezpečnosti a rozšiřovat osvětu ohledně ohleduplného řízení?
Toto je upřímně nad naše síly, ve spolupráci s Pepou Melenem probíhala osvěta ohledně bezpečnosti s ÚAMKEM (Ústředním automotoklubem). Oslovili jsme BESIP, který spadá pod Ministerstvo dopravy. Vymysleli skvělý projekt Rytíři silnic. Zádrhel byl v tom, že jsme k realizaci měli zajistit finance, a to nedopadlo nejlépe. Mimo to se zúčastňujeme truckerských akcí a tam se věnujeme tématu bezpečnosti pravidelně.
V rozhovoru pro Country rádio jste mluvila mimo jiné i o tipech bezpečného řízení osobních vozidel a kamionů. Například, že bychom neměli v koloně jezdit do pravého pruhu mezi kamiony, pokud vyloženě neodbočujeme. Máte i nějaké jiné tipy?
Mimo opravdu zásadní radu jako neřadit se mezi kamiony, nebrzdit prudce před kamionem, nečinit zbrklá rozhodnutí v blízkosti kamionů bych prostě jen řekla: buďte opatrní a pozorní, za volantem již dávno nesedí ostřílení profíci z dřívějších dob, ale pokud se jedná o cizince, většinou jde o řidiče s minimem zkušeností nebo špatnými návyky.
Šiklův Mlýn 2014. Zdroj: osobní archiv Terezy Vítové
Rozumím, záleží hodně na řidiči.
Také je především důležité si uvědomit, že kamionová souprava váží čtyřicet tun. Osobní auto jednu až dvě tuny. Brzdná dráha nákladního auta je mnohem delší než osobního auta. Pokud budete stát s osobním autem v koloně mezi kamiony, případný náraz vás naprosto rozdrtí. V koloně skončila i většina případů úmrtí „našich“ tatínků řidičů, a to seděli ve velké kabině náklaďáků. Nedobrzdili, najeli do stojícího nebo pomalu jedoucího kamionu před sebou.
To je hrozné, ale ne vždy to dokáží řidiči ovlivnit, pokud váží souprava čtyřicet tun.
Řidič musí být bdělý a připravený kdykoliv zabrzdit. Jak se to přesně stalo a z jakého důvodu, bohužel neví ani policie. Většinu případů uzavřou pouze s tím, že se nevěnoval řízení, nereagoval na nastalou situaci a zemřel, tedy další vyšetřování se odkládá. Až podle výpovědí manželek nebo pitevních zpráv se dozvíte, že několik minut před nehodou s manželkou mluvil, tedy nemohlo se jednat o například mikrospánek.
Mikrospánek bývá velmi častý důvod úmrtí, co ještě se nejčastěji stává za volantem řidičům osudným?
Můžou to být vnější okolnosti, oslnění sluncem, technická závada, zdravotní indispozice. Bohužel poslední roky je nejčastější příčinou úmrtí řidičů kamionů náhlá zdravotní příhoda.
Chorvatsko 2013. Zdroj: osobní archiv Terezy Vítové
Truck HELP organizuje i letní dovolené. Kam jste letos vyrazili a jaká byla účast?
Letos jsme byli opět v Itálii, v městečku Alba Adriatica, 1250 km z Prahy. Jezdíme do kapacity autobusu, tedy zhruba šedesát osob. Celkem nyní podporujeme 31 rodin a 41 dětí. Jezdí s námi většinou stejné rodiny, některé rodiny na pobyty nejezdí, ze svých osobních důvodů.
Alba Adriatica 2022. Zdroj: osobní archiv Terezy Vítové
Všimla jsem si, že míváte i program. Kdo jej organizuje?
Pobyt zařizujeme od A do Z, zajistíme dopravu, ubytování, částečné stravování. Rodiny si hradí svoji útratu a stravování přes den. Organizaci skupiny, společné večeře, hry přes den, posezení a zábavu večer zajišťuje naše rodina. Jedná se o babičku Vlaďku, která má na starosti maminky, švagrovou Evičku, „sporťáka“ Ládíka, který je ideální strýc, můj manžel je pro děti ten hodný táta a já to celé zastřešuji. Děláme to všichni dvacet let, máme v tom určitou praxi, ale zároveň se měníme i my sami. Začínala jsem s nadací ve třiadvaceti letech, byla jsem jen o pár let starší než naše nadační děti, teď jsem máma tří dětí a chápu všechny ty starosti maminek, nejen s výchovou, lépe.
Stýkají se děti z vaší nadace i mimo tento pobyt?
Ano, děti i matky jsou ve spojení i přes rok, navštěvují se, i když bydlí od sebe stovky kilometrů daleko. Naše Evička s Ládíkem jezdí na maturitní plesy našich dětí, svatby, bydlela u nich pár měsíců Eliška, protože se dostala do Prahy na vysokou školu a nebyla volná kolej. Babička u sebe měla tři měsíce Jardu, který si chtěl po škole udělat řidičák na kamion a začít jezdit jako táta.
Jak Vás mohou lidé podpořit?
Pravidelným příspěvkem na transparentní účet u RB, č.ú. 1399088001/5500, případně DMS, podporou naší činnosti mezi svými známými. Také tím, že nám dají vědět o rodině, o dětech, kterým zemřel táta při výkonu povolání profesionálního řidiče kamionu.
Podpořit organizaci můžete i nákupem na Givtu, nebo přidáním Pomocníka tlačítkem níže
Mohlo by se vám líbit
Komentáře