Neobvyklý výlet do světa lidí s hendikepem. To nabízí putovní interaktivní výstava Lidé odvedle, která dorazila do Vlastivědného muzea v Olomouci. Návštěvníci si mohou na vlastní kůži vyzkoušet běžné činnosti v roli člověka se zdravotním omezením. Kolik toho lidé musí zvládnout, aby se jen někam dostali autobusem nebo vlakem zakusila naše redaktorka Míša.
Do Vlastivědného muzea v Olomouci jsem přišla krátce po otvírací době a už při příchodu mě zaskočila řada lidí, která mířila na výstavu. Po vstupu do budovy jsem se dozvěděla, že výstava je rozdělena do tří pater. Všechno bylo do detailu promyšlené a já jsem se tak mohla vydat na skutečný výlet – Kam přesně? Jakým autobusem jsem nakonec jela? Na to všechno jsem pomocí interaktivních úkolů musela přijít sama.
V prvním patře jsem si vzala pracovní list s úkoly, který mě provázel celou cestu. Hned na první zastávce jsem pomocí braillova písma a speciální lupy odhalila, kam mířím. Autobus, který na mě v místnosti čekal, mi ukázal pohled na svět očima lidí se zrakovým postižením. Abych se mohla vůbec v prostoru orientovat, vyzkoušela jsem vysílač VPN 01 – přístroj, který pomáhá nevidomým a slabozrakým například určit směr a číslo autobusu nebo pohyb eskalátorů v metru. Skrz tablet jsem se mohla na svět podívat do okolí různými úhly pohledu člověka se zrakovým vadami. Věděli jste třeba, že řídit dopravní prostředek lze mimo krátkozrakost a dalekozrakost také se světloplachostí a astigmatismem? Já doteď ne.
Každým krokem jsem šla víc a víc do neznáma a okolo mě se neustále měnily povrchy na zdech i na zemi a já byla po první sekundě naprosto ztracená.
V další místnosti bylo nádraží a já jsem se cítila jako na opravdovém nástupišti. Musela jsem totiž zjistit, odkud mi odjíždí vlak. To bylo ale těžší, než jsem si zprvu myslela. Sluchátka simulovala nejrůznější zvukové vady a já se s tím musela vypořádat. Nepříjemné to bylo především s tinnitem, což je fakt nepříjemné pískání v uších. Hned vedle se nacházelo bludiště, kde byla úplná tma. Ze začátku jsem si myslela, že s tím nebudu mít žádný problém. Ale krátce potom, co jsem do něj vstoupila, mě překvapilo, jak náročné je orientovat se pouze hmatem. Každým krokem jsem šla víc a víc do neznáma a okolo mě se neustále měnily povrchy na zdech i na zemi a já byla po první sekundě naprosto ztracená. Až tady jsem si doopravdy uvědomila, že lidé se zdravotním postižením to mají v běžném životě opravdu těžké a nezbylo mi nic jiného, než vyjádřit obdiv.
Poslední místnost byla rozdělená na tržnici a běžný byt. Už jste někdy zkoušeli nakupovat jen pomocí čichu a hmatu? Musím teda říct, že to byla docela výzva. Na tržnici jsem musela nakoupit koření pouze pomocí čichu a vybrat vhodné suvenýry hmatem. Běžný život společně s normálními domácími pracemi a rutinami byl taky oříšek. V pokoji jsem věšela oblečení do skříně pomocí speciálního držáku nebo zkoušela dávat věci do pračky tak, aby se vzájemně při praní neobarvily. K tomu jsem využila speciální přístroj Colorino, který pomáhá zrakově hendikepovaným rozpoznávat barvy.
Mé oddychové dopoledne mezi přednáškami na škole ale nebylo jen velmi zaslouženou pauzou. Při odchodu z muzea jsem se zamyslela nad tím, jak důležité je vnímat svět a lidi okolo sebe. Díky výstavě bych teď zvládla pomoct nevidomým lidem a správně je nasměrovat třeba na sedačku v autobuse nebo manipulovat s vozíčkem.
Lidé odvedle
Projekt je už od roku 2011 realizován Nadací Sirius a zaměřuje se na přiblížení života lidí se zdravotním postižením netradičním a zajímavým způsobem. „Základním principem výstavy je interaktivita a zprostředkování osobního prožitku. Výstava vychází z principu – děti se nejvíce naučí hrou. Cílem výstavy je zvyšovat povědomí a znalosti o životě lidí se zdravotním postižením zrakovým, sluchovým a tělesným,“ říká projektová manažerka Vladimíra Tvrdková. Výstava ve Vlastivědném muzeu v Olomouci potrvá až do 5. ledna 2025.
Komentáře