Reportérka Seznam Zpráv, Kristina Ciroková, se ocitla v hledáčku slovenské prokuratury kvůli svým investigativním článkům a podcastům o sektách. Žalobkyně žilinského krajního zastupitelství, Lucia Pavlaninová, která vznesla obvinění, měla podle svých kolegů velmi blízko k sektě AllatRA. Konkrétně k projektu nesoucí název Tvořivá společnost. Sekta AllatRa, původem z Ukrajiny, kde proti ní loni zasáhla kontrarozvědka SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny), se postupně dostává z východní Evropy do celého světa. Včetně Česka a Slovenska.
Nové náboženské hnutí AllatRA
AllatRa je nové náboženské hnutí, které vzniklo na Ukrajině a je často označováno za sektu. Hnutí působí nejen na Ukrajině, ale také v Rusku, několika evropských zemích a USA. Je známo pro šíření pseudovědy nebo různých konspiračních teorií. Vůdce sekty, Igor Michajlovič Danilov, je obviněn z několika trestných činů, včetně vlastizrady nebo popírání ruské agrese. Hnutí bylo na Ukrajině zakázáno a loni proti němu zasáhla kontrarozvědka SBU kvůli podezření z šíření proruských názorů a podpory ruské invaze.
Vyšetřování na Slovensku
Novinářka Kristina Ciroková, zdroj: osobní archiv Kristiny
Krajská prokuratura v Žilině podezírala Kristinu Cirokovou ze „zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení základních práv a svobod“. Novinářka mimo samotných reportáží o sektě také zjistila, kde se ukrývá vůdce sekty Igor Danilov, na kterého je na Ukrajině vydán zatykač za vlastizradu. „Především jsem zjistila, kde teď žije. Mluvilo se o to tom, že je možná na Slovensku, ale nebylo to jisté. Já jsem ho tam skutečně našla, a dokonce se mi podařilo s ním natočit rozhovor. Dále jsem se ve svých článcích podrobně věnovala tomu, z čeho Danilova a dalších pět vedoucích představitelů AllatRa ukrajinské úřady podezírají,“ sděluje novinářka.
Aby slovenská prokuratura dokázala, že nejde a pouhá slova, konal se v Praze i výslech, na který dorazila Lucia Pavlaninová. „Vnímám to tak, že šlo především o akci jedné sekty, konkrétně hnutí AllatRa, které se podařilo svoje konspirační teorie prostřednictvím prokurátorky z Žiliny přetavit v trestní stíhání. Další detaily, které teď čtu v mém trestním spisu ukazují, že mě podezírali i z toho, že kvůli mým článkům o střelbě na Filozofické fakultě nesu vinu i za další násilí na školách. Píše se to dokonce v žádosti o můj výslech. Je evidentní, že mě chtěli vystrašit, umlčet,“ říká novinářka.
Po zveřejnění kauzy však vyšlo najevo, že Pavlaninová v minulosti vehementně podporovala projekt sekty AllatRA – Tvořivou společnost. Podle slovenského deníku SME měla zvát kolegy na celosvětovou online konferenci pořádanou Tvořivou společností nebo se snažila spolupracovníkům prodat různé předměty spojené s učením tohoto hnutí.
Lidé z AllatRa teď natáčejí videa na sociální sítě, ve kterých tvrdí, že jsem agentka ruského antikultovního hnutí, že jsem nacistka a že páchám genocidu.
AllatRA označila Cirokovou a další novináře za agenty „hydry KGB“. Zastrašování ze sekty autorka podcastu o sektách zaznamenává až teď. Poté, co bylo stíhání ze strany slovenské generální prokuratury zastaveno. „Lidé z AllatRa teď natáčejí videa na sociální sítě, ve kterých tvrdí, že jsem agentka ruského antikultovního hnutí, že jsem nacistka a že páchám genocidu. Bohužel tomu asi skutečně věří, což mi přijde velice smutné. Vnímám je jako oběti sekty a je mi jich v podstatě líto,“ pronesla reportérka.
Oběti sekt
Z pohledu zvenku může činnost různých náboženských skupin působit jako příklad bezhlavého podřizování se vůdci, který svým stoupencům diktuje, co mají dělat. Ve skutečnosti je ale realita mnohem složitější. Lidé, kteří se k takovým společenstvím připojují, často dobrovolně a s radostí věnují svůj čas, energii nebo zdroje aktivitám, které považují za smysluplné. „V radikálních, často nově vzniklých společenstvích, jako je AllatRa, jsou tyto investice a oběti také radikální, a tím pro nás venku méně pochopitelné. Neměli bychom ale věřit lidovým spekulacím, že vůdce něco rozkazuje nebo nařizuje a že ho stoupenci slepě poslouchají a musejí vykonávat to, co on chce. Skutečnost je méně dramatická a z jistého úhlu pohledu může působit až poněkud děsivě: to, co vypadá jako uplatňování moci, bývá aktivitou, prováděnou spontánně, svobodně a dobrovolně,“ vysvětluje Zdeněk Vojtíšek ze sdružení Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, religionista Husitské teologické fakulty.
Mnoho lidí se odpoutat se sekty však vůbec nechce. Postup pomoci obětem při odchodu se tedy liší člověk od člověka a neexistuje obecná rada nebo pomoc. „Dobrovolný nebo nedobrovolný odchod z náboženské společnosti s sebou přináší duchovní, psychické a sociální potíže. Jejich míra pochopitelně závisí na povaze daného společenství, ale i na mnoha dalších okolnostech. Věku, délce náboženského angažmá, postavení ve společenství, psychické výbavě nebo třeba sociálním zázemí. Každý případ je proto jiný a nelze stanovit žádný předem daný postup – spíš je třeba reagovat na aktuální potřeby každého jednotlivého klienta. Ke mně nebo k jinému odborníkovi chodí obvykle lidé, kteří mají to nejhorší – tedy samotný odchod – již za sebou a potýkají se s následnými problémy,“ objasňuje Vojtíšek.
Obrana je jediná
Podle Vojtíška je nejlepší obranou přiznat si, že se to opravdu může stát komukoliv, včetně nás samotných. „Obrana je jediná, zbavit se hloupých autostereotypů, vyjít z těchto iluzí; mně se to nemůže stát, nikdo mě nemůže ovlivňovat, když vědomě nechci; a přiznat si svou slabost a ovlivnitelnost. Pokud se v nás rozvine určitá pokora, pak si uvědomíme ty dosud nevědomé potřeby a začneme se na tomto základě rozhodovat svobodněji,“ apeluje odborník.
Jak poznat, že je někdo z blízkých obětí sekty?
Člověk si uvědomí, že byl ovlivňován nepřiměřeným nebo špatným způsobem až s delším časovým odstupem. Pokud sledujeme chování jiných lidí, podezření by v nás mělo vyvolávat zejména černobílé vidění světa – rozdělování všeho na dobré a špatné, neochvějná jistota v názorech a postojích nebo používání argumentů, které působí převzatě – jako by si je člověk nevytvořil sám. „Nejlepší samozřejmě je, když máme s tím blízkým člověkem takový vztah důvěry, že se nám svěří s tím, co považuje za důležité, anebo když se ho můžeme zeptat. U blízkého se můžeme setkat s vyhýbavostí. Ale ta může být, a často je, způsobena spíše obavami z našich reakcí,“ prozrazuje religionista. S blízkou osobou, která se do nějakého nového náboženského hnutí dostala, bychom se měli vyhnout radikálnějším řešením, nebo zakazování. Měli bychom se snažit naslouchat a vysvětlit náš pohled na věc. „Ti, kdo sahají k různým silovým řešením, mohou vztah se svým blízkým člověkem fatálně pokazit,“ zdůrazňuje.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře