V roce 2020 uplynulo 100 let od udělení volebního práva československým ženám, ale zastoupení žen v české vládě a v poslanecké sněmovně je stále nízké. Debatu o vyrovnanějším zastoupení žen a mužů v politice nedávno rozvířila fotka ze zahájení předvolebním kampaně koalice Pirátů a STAN, na které, kromě Olgy Richterové, byli jen samí muži.
Přestože jsou ženy a muži v naší společnosti zastoupeni půl na půl, v české politice to tak neplatí. Ministryň je v české vládě v současnosti jedna čtvrtina a v poslanecké sněmovně jsou ženy zastoupeny 22 procenty. V komunální politice je žen tradičně o něco více, stále však není jejich zastoupení rovné: v zastupitelstvech měst a obcí momentálně sedí 28 % žen. Proč je žen v politice pořád tak málo? A co se s tím dá dělat?
Starosti české starostky
Vyrovnaným zastoupením žen a mužů v politice se dlouhodobě zabývá nezisková organizace Fórum 50 %. Tato neziskovka v rámci projektu 100 let od volebního práva žen: výzvy současnosti uspořádala veřejnou debatu o zkušenostech českých starostek s názvem Starosti české starostky. Debatu moderovala Jana Ciglerová z Deníku N a vystoupily na ní Magdalena Davis, spolupředsedkyně Strany zelených a starostka Mníšku pod Brdy, a Hana Žáková, senátorka za STAN a starostka Koněšína. A právě Hana Žáková popisuje, proč je vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice tak důležité: „Nemůže to být o nás bez nás. Pokud tvoříme 50 % národa, musíme být přítomné u zákonodárství. Nemohou to být jen muži, kteří rozhodují zákonech, a to i těch, které se bezprostředně týkají žen, například interrupce – podívejme se, co se děje v Polsku. Žen se politika bezprostředně týká,“ uzavírá Žáková.
V čem je problém?
Podle autorek knihy Sólo pro soprán vydané Sociologickým ústavem Akademie věd je vstup do žen do politiky jednak záležitostí jejich rozhodnutí a vnitřní motivace. Zároveň je ale ovlivněn i vnějšími faktory, jako tradičně chápaná role žen v rodině a v domácnosti, mechanismy na úrovni politických stran a obecně postoji veřejnosti a veřejným diskurzem. Podle Magdaleny Davis je například úspěšné sladění pracovního a rodinného života velmi složité. „Za každou úspěšnou ženou stojí podporující partner nebo partnerka,“ říká. „Ve chvíli, kdy máte rodinu, není možné dělat něco navzdory někomu. I v době, kdy jsem kandidovala na starostku, jsem to napřed konzultovala s mým mužem. A bylo pro mě nesmírně důležité, aby mě podpořil,“ tvrdí Davis.
Kvóty: ano, nebo ne?
V debatě s českými starostkami došlo i na téma kvót, které je v české společnosti velmi kontroverzní. „Kvóty jsou třaskavé téma,“ potvrzuje Hana Žáková. Řada evropských zemí kvóty pro ženy v politice zavedla, například severské státy, kde je zastoupení žen v politice dlouhodobě vysoké. Ve Švédsku, Norsku a na Islandu používají politické strany dobrovolné kvóty. Dánsko zavedlo kvóty pro politické zastoupení žen krátkodobě a jakmile dosáhlo hranice 30% zastoupení žen, kvóty zrušilo. V České republice nepoužívá vnitrostranické kvóty v současnosti žádná politická strana s výjimkou Strany Zelených, krátkodobě si vnitrostranické kvóty stanovila ČSSD, momentálně už je ale zrušila.
Jak vyplývá z průzkumu organizace Fórum 50 % realizovaným v roce 2015, pro zavedení kvót pro ženy v politice bylo 62 % české veřejnosti. Podle Davis jsou kvóty užitečným nástrojem, jak zastoupení žen v politice zvýšit: „Kvóty mají svoje místo. Ve společnosti, která nedokáže vytvořit takové podmínky pro ženy, aby byly zastoupeny rovným dílem, je to účinný nástroj. Často se říká, že šikovné ženy si najdou cestu, jak uspět, ale bohužel musím říct, že to tak není.“
Objevují se ale i argumenty, proč zavedení kvót pro ženy není dobrým řešením. Například politoložka Carol Bacchi tvrdí, že kvóty znamenají „přidání bez zamíchaní“, přičemž zamícháním myslí proměnu kultury prostředí. Maskulinní prostředí politiky se nezmění, pokud ženy jen přidáme. Tyto ženy budou schopné se v maskulinním prostředí orientovat a fungovat v něm, politická kultura se tedy nestane otevřenější pro ženy, kterým toto nastavení nevyhovuje. Řešením by tedy bylo přizpůsobit politické prostředí ženám a zároveň vytvořit takové pracovní podmínky a sociální politiku, která by ženám (nebo pečujícím otcům) dovolovala lépe skloubit práci s péčí.
Mohlo by se vám líbit
Ruský student v Česku: „Strašná chyba, která nestála za žádný ztracený život,“ říká o Ukrajině
Komentáře