Organizace The Kukang Rescue Program, která zachraňuje ohrožené druhy outloně váhavého a sumaterského na Sumatře, se podílela na natočení dokumentu o Národních parcích z produkce Netflixu a BBC. Udělali jsme rozhovor s Lucií Čižmářovou, která provádí monitoring outloňů v Indonésii. Proč jsou outloni loveni? Jak se domorodci zapojují do ochrany ohrožených druhů a jak to s outloni vypadá do budoucna?
Čím jsou outloni nejvíce ohrožení?
Celkový úbytek outloňů je způsobený tím, že v Indonésii ubývá prales, i když outloni jsou schopní žít i v degradovanější krajině. Ale nejvíce jsou ohroženi pytláctvím. To je největší problém. Pytláci je loví a prodávají je překupníkům, kteří je poté prodávají jako domácí mazlíčky na černém trhu. Poptávka místních je tady největší. Dalším problémem jsou farmáři, kteří když uvidí nějaké zvíře přijít na jejich pole, tak ho zastřelí. Berou to tak, že jim zvíře ničí úrodu, je jim jedno, jaký druh to je.
Outloň (foto: Lucie Čižmářová)
Snažíte se mezi domorodce rozšiřovat povědomí o tom, že jsou outloni ohrožená zvířata?
Ano. Zaměřili jsme se na farmáře, kteří pracují v blízkosti lesů, protože ty navštěvují zvířata nejvíce. Spousta domorodců ani neví, že jsou okolo ohrožená zvířata. Je to pro ně minoritní informace. Neví, že jsou zákonem chráněná a že jim za to hrozí postih až dvou let vězení. Takže proto se je snažíme v našich kukang školách vzdělávat. Snažíme se jim ukazovat příklady, co se stane přírodě a snažíme se pro ně najít vhodné řešení. Outloni se živí hmyzem, takže farmářům může pomoct redukovat škůdce na polích. Dále se živí nektarem a opylují spoustu druhů rostlin. Každý organismus v přírodě má nějakou nezastupitelnou roli, a když celý druh vyhubíme, tak to má potom dopady na nás, na celou tu planetu.
Zaměstnáváme bývalé pytláky v lokalitě, kde děláme kukang kávu. Zvířatům ani nechtějí ubližovat
Zapojujete domorodce nějak do ochrany outloňů?
Máme projekt kukang coffee v oblasti, kde se outloni vyskytují. Je to v blízkosti chráněného ekosystému pralesů a proto jsme udělali dohodu s farmáři – oni pěstují kávu šetrným způsobem a my ji od nich odkupujeme za vyšší cenu, než by dostali na místním trhu. Za to se farmáři zavazují, že nebudou oni ani jejich rodiny ohrožené druhy zvířat lovit. Jak je postupně vzděláváme, tak se dozvídají o našem programu, vytváříme zde takovou naší komunitu a snažíme se pro ně vymyslet i nějaké benefity – peníze za kávu, ale přitom jsou vzděláváni a chápou důležitost ochrany místních zvířat.
Jak to řešíte s pytláky? Protože ti asi nejsou z okolí vesnice.
Zaměstnáváme bývalé pytláky v lokalitě, kde děláme kukang kávu. Vždycky říkáme, že dát jim šanci je dobré. Tohle navíc nejsou pytláci typu obřích překupníků, nebo nějaký velký gang, který by měl sítě po celé Indonésii či světě. Jsou to malý pytláci, ale samozřejmě škody můžou udělat taky velké.
Jak tedy pracují?
Zvíře uloví za nějaké malé peníze nebo prodají většinou nějakému překupníkovi, ten zvíře prodá za větší peníze, poté jdou dalšímu překupníkovi, až se zvíře dostává na cílový trh. Takže tihle pytláci většinou loví, protože pochází z odříznuté vesnice, kde není moc jiných možností práce kromě farmaření. Dokonce z nich vypadlo, že zvířatům ani nechtějí ubližovat a chtějí je zachovávat další generaci, aby jejich děti měly možnost outloně vidět ve volné přírodě. Bohužel mají málo možností, jak si vydělat peníze. Proto jsme bývalým pytlákům nabídli práci v naší organizaci – dělají s námi monitoring, jelikož se výborně vyznají v lese, umí najít outloně a dělají s námi kukang kávu. Funguje to dobře a je to další cesta, jak je přenést na jinou cestu a přitom pořád mají stabilní výdělek, než když občas něco ulovili.
Terénní Kukang tým, zdroj: Jhon Kartasima Gurusinga
Vy jste nyní v Indonésii. Provádíte zde monitoring outloňů?
Ano, monitoring děláme každý rok ve stejnou dobu. Máme vytyčených šest stejných tras, takže model je každý rok stejný. Je to proto, abychom data mohli vyhodnotit. Minulý rok byl bohužel covid, takže jsme nemohli v naší terénní oblasti monitorovat, nedalo se tam vůbec dostat. Letos opět pokračujeme.
Kde přesně monitorujete?
Děláme monitoring oblasti, kde máme záchranné centrum. Je to oblast, která je hustě osídlená a celkem jsme tady loni potkali tři outloně za čtrnáct dní monitoringu. Což je oproti terénní oblasti až dvanáctinásobně menší počet. Letos jsme tu třeba neviděli žádného. V této oblasti místní lidé ještě konzumují divoká zvířata, takže jde vidět, že je to tady opravdu hodně vylovené. Proto je důležité vzdělávání místních. Co se tady šustne kolem domu, to oni okamžitě zloví.
Outloni jsou noční zvěř, takže není úplně lehké je najít. Ale my jsme populaci outloňů tak dobře zastabilizovali, že je lze potkat
Mají outloni do budoucna nějakou šanci?
Můžeme už trošku začít porovnávat nějaké výsledky. Vidíme, že se od začátku našich ochranářských aktivit zvýšila populace outloňů. Teď je to stabilní, lovecký tlak už není a naše ochranářské aktivity fungují. Troufám si říct, že je to jedna z nejlepších lokalit na to vidět outloně, protože není běžné, že člověk jde do lesa a uvidí je. Outloni jsou noční zvěř, takže se musí chodit v noci a není úplně lehké je najít. Ale my jsme našimi ochranářskými aktivitami populaci outloňů tak dobře zastabilizovali, že je lze potkat.
Zmínila jste výuku místních ve vašich kukang školách. Zlepšuje se povědomí o ohrožených druzích mezi tamními lidmi?
Efekt vidíme docela rychle. Spolupracujeme s domorodci už sedmým rokem a změna je docela velká. Oblast, kde máme ochranářské centrum je silně osídlená, proto tu máme anglicko-environmentální kukang školu, kterou provozujeme třikrát týdně pro děti. Největší dopad se projeví hlavně až další generace, ale doufáme, že změna myšlení nastaví nějaký progres chování zdejších k přírodě. Pracování s místními lidmi je hrozně důležité a oni si to hlavně musí vzít za své. Musí pochopit, že tudy cesta nevede. Domorodci ty dopady cítí už teď, zvířat je méně a méně. Vidí, že zvířata, která běžně potkávali, už vůbec nepotkají.
Záchranný program Kukang se podílel na dokumentární sérii o Národních parcích světa. Jak konkrétně jste se na natáčení podíleli?
Díl, na kterém jsme se podíleli, je o Národním parku Leuser na Sumatře, který je jeden z největších ve východní Asii. Oblast, kde se nachází naše centrum, sousedí s ekosystémem Leuser, takže nás oslovili z BBC, kteří spolupracují s Netflixem, že si chtějí lokalitu prohlédnout hlavně proto, že se zde nejvíce vyskytují outloni. Kromě dokumentu o nás natočili ještě krátký dokument jen o našich aktivitách a naší práci. Spolupracovali jsme přímo s natáčecím týmem, máme z toho radost, protože je dokument na Netflixu, mluví to Barack Obama, jsou tam lidé z naší oblasti a je tam hlavně vidět naše ochranářská aktivita.
Natáčení outloňů v terénní oblasti Kukang programu, zdroj: Jhon Kartasima Gurusinga
Jak jste se dostala k záchranářským aktivitám?
V Indonésii jsem poprvé byla v roce 2012. To jsem ještě byla na české zemědělské univerzitě v Praze a v Indonésii se rozjížděl projekt na záchranu endemického druhu ptáka sojkovce dvoubarvého. S týmem dalších studentů jsme pomáhali jako dobrovolníci. V roce 2014 jsme se tady potkali s Františkem Příbrským a rozhodli jsme se, že tady založíme ochranářské a rehabilitační centrum pro outloně. Tehdy byli outloni vidět ještě na trzích. Veřejně a otevřeně se prodávali, přitom je to absolutně chráněný druh. Přišli jsme na to, že tady není žádné místo ani ochranáři, kteří by se o to zajímali.
Jak se na projektu na záchranu outloňů podílí zoo?
Já jsem teď zaměstnanec Zoo Olomouc, která je hlavním partnerem. Zoologická zahrada mě zaměstnala jako terénního zoologa a moje hlavní práce je rozvíjet program, chráním zvířata přímo tady. Zoologické zahrady podporují ochranu nejenom tím, že ohrožené druhy zvířat zachovávají, ale podporují i po celém světě různé programy.
Chystáte něco nového do budoucna?
Jelikož byrokracie tady v Indonésii je strašně obtížná, zakládali jsme novou neziskovku a teď momentálně čekáme na povolení držet chráněná zvířata. Protože my s nimi samozřejmě běžně manipulovat nemůžeme. Zvířata, která jsou ilegálně držená a zabavená jdou tady k nám, jsou rehabilitována a vypuštěná zpátky do přírody. Teď chceme přibrat další oblast, chceme rozšířit monitoring a víc pracovat na výskytech, abychom viděli, v jakém počtu se outloni vyskytují. Poté bychom chtěli více spolupracovat s místními lidmi. Nyní spolupracujeme třeba s místními univerzitami. Studenti si mohou udělat svoji bakalářskou nebo magisterskou práci přímo na outloních nebo na spolupráci s domorodci. Dále se nově chceme zaměřit na agrolesnictví, protože v Indonésii se hodně používá chemie. Hodně se dělají postřiky, takže jde všechno do půdy, hodně se kácí a místní dělají ilegální políčka. Zvažujeme to jako další projekt, snažíme se hodně spolupracovat s farmáři, aby na své půdě hospodařili tak, aby z toho měli profit, ale nemuseli pořád dál kácet les a nebyla to jenom taková poušť.
Jestli chcete organizaci The Kukang Rescue Program podpořit, připravili jsme si pro vás od 12. 5. do 18. 5. 2022 akci s Pomocníkem. Pro více informací klikněte ZDE.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře