Konec manželství je v mnoha směrech komplikovaná záležitost a často jsou to právě děti, které rozvodem rodičů nejvíce trpí. Jak rozvody ovlivňují život dětí a jak se v takto náročné situaci jako rodič zachovat? Dozvíte se v rozhovoru s psycholožkou Kateřinou Adamcovou z organizace Cesta pro rodinu.
Kateřina Adamcová mimo jiné pracuje jako psycholog v organizaci Cesta pro rodinu. z.ú, která poskytuje sociální služby, provozuje podpůrné a zájmové činnosti a vede vzdělávací programy za účelem posílení rodiny. V organizaci Adamcová nabízí individuální konzultace a terapie pro dospělé i děti, skupinové terapie pro rodiče a rodinnou terapii.
V jakých směrech mohou podle vás rozvody nejvíce zasáhnout život dítěte?
Jako největší zásah do dětského života vnímám ztrátu pocitu bezpečí, tedy pocitu, který by děti měly především získávat v rodině. Problém nastává, když dva lidé, na které se dítě spoléhá, a je na nich závislé, jsou nyní v konfliktu. Děti do těchto konfliktů mohou být vtahovány, a to pro ně bývá jedno z největších dilemat. Rodiče jsou důležití oba a postavit se na stranu jednoho z nich je pro dítě neskutečně těžké až nemožné. Může mít velký strach, že o daného rodiče přijde, neví, jak to bude dál, jaká bude budoucnost. Děsí ho změny, které mohou nastat, třeba i odstěhování, ztráta nejen rodiče, ale i kamarádů, známého prostředí, školy. Cítí beznaděj, protože na situaci nemůže nic změnit.
Pro děti je důležité, aby dospělí fungovali především v rodičovské roli
Z vašich slov je zřejmé, že se jedná o velmi složitou situaci, která může přinést spoustu negativních dopadů na dětskou psychiku…
Ano, rodiče sami jsou zahlceni touto situací a často právě nemají kapacitu vnímat potřeby svých dětí. Ty na to mohou reagovat různě. Například, začnou být nemocné, začnou se chovat drze, agresivně, vyzývavě nebo se naopak snaží být co nejhodnější a nejtišší, aby nepřidělávaly rodičům starosti. Také se mohou zhoršit ve škole, protože nejsou schopny se soustředit. Starší děti mohou začít vyhledávat partu, kde se cítí lépe a mohou zde naplňovat své potřeby. Hodně menších dětí může napadat, zda k rozchodu rodičů nepřispěly ony, zda za rozchod rodičů nemohou, protože je třeba vždy neposlechly nebo s nimi rodiče mají mnoho práce. A toto vnímám jako velmi důležité. Aby rodiče dětem vysvětlili, že rozchod je záležitost jejich, dospělých, a předešli pocitům viny u dětí.
Co dalšího rodiče mohou udělat pro to, aby rozvod proběhl co nejlépe? Pokud se tedy bavíme o dětech.
Pro děti je důležité, aby dospělí fungovali především v rodičovské roli. Aby spolu dokázali komunikovat o výchově, aby respektovali a vnímali druhého jako rodiče svého dítěte, nevyužívali dítě jako svého spojence proti druhému, ani ho nezatěžovat svými neshodami. Toho se ovšem v realitě v této situaci většinou těžko dosahuje. Děti především potřebují mít své rodiče, kteří se vzájemně respektují, dávají jim jistotu, že i když nebudou partneři, zůstanou pro ně mámou a tátou. A pak je podle mého názoru jedno, zda budou manželé či nikoli. Ve své praxi jsem od více dětí slyšela, že když se rodiče rozešli bylo lepší, než když byli spolu. Byli třeba schopni zajít s dítětem společně na oběd a popovídat si v klidu, dohodnout i věci, kde se dříve dostávali do konfliktu, fungovali nyní více jako rodiče.
Rodiče mohou dítěti ulehčit situaci tím, že se budou domlouvat spolu a nebudou druhému vzkazovat nic přes dítě
Domnívám se, že komunikace je základ, a to jak mezi rodiči, tak mezi nimi a jejich dětmi. Jak by rodiče měli dítě informovat o tom, že se budou rozvádět?
Je dobré, aby rodiče to, že se rozchází, dokázali říct společně. Pokud by ale hrozil konflikt, je lepší, když to řekne jeden z nich. Ten, který to umí lépe sdělit, ale v přítomnosti toho druhého. Ideální je informace, že rodiče již spolu žít nechtějí, nemohou, již se nemilují, ale jako rodiče budou fungovat dále, a rozhodně jejich rozchod nezavinilo dítě. Rozhovor s rodiči může dítě, které zažívá v takové chvíli velkou nejistotu, velmi uklidnit. Pokud je to možné, je dobré informace říct klidně, nelhat. Je také důležité dovolit dítěti prožívat jeho emoce.
Jak by poté měla ideálně probíhat komunikace mezi rodiči, když jde o dítě?
Kateřina Adamcová (zdroj: osobní archiv)
Rodiče mohou dítěti ulehčit situaci tím, že se budou domlouvat spolu, nebudou druhému vzkazovat nic přes dítě. Pokud je pro ně obtížné spolu komunikovat osobně, lze využít email či SMS. Dobré je nastavit hned na začátku určitá pravidla. Třeba, kde si dítě předáme, kdy se budou dělat úkoly, kdo bude platit nepravidelné výdaje a podobně.
V jakém směru podle vás rodiče při řešení rozvodové situace nejčastěji selhávají?
Z mých pracovních zkušeností vnímám selhání právě ve vzájemné komunikaci. A od toho se odvíjí další zmíněné negativní záležitosti. Mám pocit, že také existují rezervy v komunikaci s dětmi o situaci, která nastala. Někdy jsou děti vtahovány do situace nepřiměřeně. Rodič si z nich udělá až důvěrníka. A naopak, někdy se zas před dětmi tají informace, které stejně vnímá v atmosféře rodiny a možná si vytvoří hrůzostrašnou a katastrofickou představu, co se v rodině děje.
Od dospělých klientů, kterým se rozvedli rodiče, slýchávám, že mají strach, že se jim vztah nepodaří stejně tak, jako jejich rodičům
Jak se rozvody, a tedy rozpad rodiny, může promítnout do pozdějších let života dítěte?
Podle mého názoru to je vysoce individuální, každý zvládá danou situaci jinak. Hodně záleží například na osobnosti dítěte, ale také třeba na jeho dalším blízkém okolí. Roli může hrát také to, zda se situace mezi rodiči ustálí a zmizí velké emoce, nebo zda se dokáží postupně více respektovat. Když se rodiče dokáží dohodnout a zvládnout i nadále svou rodičovskou roli, může z toho dítě třeba i načerpat zkušenost, že vztahy lze vyřešit slušně a bez větších zranění.
Ale samozřejmě to funguje i opačně, takže může získat dojem, že ve vztazích jde o to být dominantní, vyhrávat, nikdy nepřiznat svou slabost. Pokud neshody mezi rodiči trvají dlouhodobě, jejich intenzita neustává ani po rozvodu, udržují i děti v neustálém stresu, samozřejmě to ovlivní psychický stav dětí a jejich chování.
Jak se všechna možná vzniklá negativa promítají do dospělosti?
Od dospělých klientů, kterým se rozvedli rodiče, slýchávám, že mají strach, že se jim vztah nepodaří stejně tak, jako rodičům. A opět záleží, jak k tomu konkrétní člověk přistupuje, zda se chce vyvarovat omylů svých rodičů, nebo zda to vnímá jako stigma a nevěří, že by jeho vztahy mohly vydržet. Někdy se také rozvádějící rodiče snaží dítěti vše dopřát, vynahradit, ale ne naplněním jeho psychických potřeb, jak by to potřebovalo, ale spíš materiálně. Dítě se pak může naučit jednat účelově, dělat něco jen proto, že z toho má výhodu.
Ilustrační obrázek (zdroj: Pexels.com)
Pokud bychom tedy měli shrnout všechno důležité, jak podle vás vypadá ideální porozvodová péče? Na čem by se rodiče měli ideálně domluvit, aby zamezili již zmíněným negativním dopadům?
Rodiče by měli respektovat jeden druhého v rodičovské roli. Měli by zkusit věřit v to, že to druhý s dítětem myslí dobře, zvládá to podle svých možností. Rodiče by se měli domlouvat mezi sebou, nezatěžovat dítě, případné problémy neřešit před dítětem. Ideální je, když může dítě vidět rodiče, kteří jsou schopni spolu komunikovat, usmívat se na sebe a říci si v klidu svůj názor. Pokud to nelze, ideální je, když se dokáží alespoň pozdravit.
Zároveň je důležité včas domluvit i běžné záležitosti. Například, jak to udělat s věcmi? Bude mít například dítě kolo u otce i u matky? Bude psát úkoly v pátek u jednoho rodiče nebo v neděli u druhého? Někdy má každý rodič nějakou představu a nenapadne ho, že by to druhý mohl mít jinak. Opět, zásadní je zde komunikace.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře