Zvířata mají sílu léčit. Jedna z nejznámějších metod, která uplatňuje speciální vliv zvířete na člověka, je po boku hipoterapie i canisterapie, neboli intervence za asistence psa. O pozitivním vlivu psa na člověka se dozvíte v rozhovoru s canisterapeutkou Jaroslavou Bickovou z Výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík, z.s.
Jaroslava Bicková je tělem i duší od útlého dětství pejskař. Působí jako dobrovolnice v oblasti canisterapie již od roku 2001 a jako předsedkyně organizace Výcvikové canisterapeutické sdružení Hafík, z.s. od roku 2005. Je také trenérkou psů a rozhodčím z výkonu psů.
Sdružení Hafík, z.s. vzniklo jako organizace zabývající se výukou a testováním dobrovolníků, výcvikem canisterapeutických týmů a především praktikováním odborné canisterapie. Je akreditovaným dobrovolnickým centrem v úseku dlouhodobé dobrovolnické služby. Hlavním posláním organizace je podpora osob se zdravotním postižením a jiným znevýhodněním, seniorů a osob ze sociokulturně odlišného prostředí a jejich začleňování do většinové společnosti.
Canisterapie je metodou, která se prostřednictvím speciálně cvičeného psa využívá pro zlepšení psychického i fyzického stavu člověka. V čem je jedinečná?
Jedinečnost canisterapie spatřuji ve skutečnosti, že psi si během svého působení vždy naleznou nenásilnou cestu, jak se ke klientovi přiblížit a pomoci mu zlepšit jeho zdravotní stav. Často se během canisterapie setkáváme se situací, kdy klient nemá motivaci pracovat na zlepšení svého zdravotního stavu, běžné léčebné metody nejsou účinné a díky zapojení canisterapeutického psa lze dosáhnout cílů nenásilnou pozitivní cestou, nebo alespoň nastartovat terapeutické působení a další spolupráci. Canisterapeutický pes uspokojuje potřebu tělesného kontaktu a jeho citové potřeby. Celkově můžeme konstatovat, že canisterapie může podstatně zlepšit kvalitu života.
V čem podle vás spočívá léčebný kontakt psa a člověka?
Canisterapie je druh podpůrné terapie, při které se využívá kontaktu se psem pro zlepšení psychického i fyzického stavu člověka. Canisterapii lze využívat například ke zklidnění, zlepšení soustředění, ale naopak i k aktivizaci uživatelů a uplatňuje se také při výchově a vzdělávání. Ne nadarmo je nazývána jako léčba psí láskou. Často se canisterapie využívá i ve chvílích, kdy nejsou jiné metody tolik účinné, či klient není motivován ke zlepšení svého stavu. Často se jedná o situace zahrnující obtížné navazování kontaktu s uživatelem, při práci s apatickými osobami či s lidmi s různým typem znevýhodnění. Jejím prostřednictvím lze působit přímo na fyzický stav uživatele díky vyšší tělesné teplotě psa, než je teplota člověka a také pravidelných pohybů psího těla při dýchání.
Canisterapie je tedy podle všeho účinnou metodou, která může člověku pomoct ve všech možných oblastech…
Ano, canisterapie působí příznivě v mnoha oblastech. Například v pohybových, kde se působí na rozvoj jemné a hrubé motoriky, také v kognitivních, se kterou souvisí třeba rozšiřování slovní zásoby, učení se novým dovednostem, zvýšení koncentrace a podobně. Dále je canisterapie díky fyzickému kontaktu a komunikaci se psem velmi účinná v oblasti citové a relaxační.
Pro koho je canisterapie určená?
Cílová skupina pro využití canisterapie je velmi široká. Canisterapii můžeme využívat u dětí, dospělých i seniorů, a to jak u osob s různým typem znevýhodnění či sociálně vyloučených, tak u osob, které žádným znevýhodněním netrpí. Jde o velice komplexní metodu. Canisterapie často probíhá ve školských, sociálních či zdravotnických zařízeních. Například v domovech pro seniory mohou návštěvy působit jako příjemné zpestření denního stereotypu, při aktivitě účastníci vzpomínají na své psy, které dříve mívali, a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, často vyprávějí příběhy ze svého života.
Ve školách a školkách organizujeme vzdělávací akce, kdy děti učíme správné chování ke psům a tím se snažíme předcházet úrazům způsobeným nevhodným přístupem ke psům, které děti potkávají. Důležité je zmínit také určité kontraindikace, kdy canisterapie vhodná není. Jsou to nejčastěji situace, kdy je klient silně alergický, kontakt se psem mu není příjemný, nebo trpí akutním infekčním onemocněním.
Probíhá canisterapie pokaždé stejně, nebo je nutné k různým pacientům, s různými typy onemocnění či problémy přistupovat individuálně?
Každý uživatel je individuální, a proto i průběh terapie, intervence, musí odpovídat jeho potřebám. Ke každému uživateli je potřeba přistupovat individuálně. Canisterapeut by měl společně s dalšími odborníky tvořit specifický cíl procesu.
Někdy využíváme canisterapii ke zlepšení fyzického stavu uživatele, jindy však canisterapeutický pes pomáhá podporovat psychiku daného jedince. Například děti žijící v dětských domovech či ve vyloučených lokalitách jsou děti, které se hůře začleňují do běžného sociálního prostředí. Při canisterapii berou psa jako kamaráda, který je má rád takové, jaké jsou, mohou se s ním mazlit a je ochoten si s nimi hrát, být jim nablízku a diskrétně vyslechnout a podpořit nehodnotící láskou. Pomáhají s péčí o psa, a to vede ke zvýšení sebevědomí či rozvoji odpovědnosti.
Velmi důležité je vzájemné propojení mezi canisterapeutickým psem a jeho majitelem
Záleží na plemenu psa, nebo lze každého psa vycvičit k tomu, aby tímto způsobem pomáhal?
Vhodnost je velmi individuální a záleží na genetických předpokladech jedince a také na způsobu výchovy daného pejska. Je možné sice předpokládat, že zlatý retrívr bude vždy vhodným adeptem, border teriér bude nevhodný, ale opak může být někdy pravdou. V našich řadách naleznete zástupce plemene brabantík, kavalír king charles španěl, border teriér, kříženci malých plemen, stafordšírský bulteriér, border colie, zástupci plemen retrívrů, český fousek, maďarský ohař, leonberger, bernardýn a další. Není také nezbytně nutné, aby pes pro canisterapii měl průkaz původu, tedy se jednalo o konkrétní plemeno. Za rozhodující pro canisterapii se dají považovat především povahové a charakterové vlastnosti psa a jeho zdraví.
Co ještě by měl splňovat pes, aby byl vhodný pro canisterapii?
Mimo správné socializace a výchovy psa je potřeba, aby canisterapeutický pes zvládal i specifické situace. Tím je myšlena například socializace budoucího canisterapeutického psa do skupiny ostatních psů a samozřejmě i lidí. Dále musí být pes zvyklý na pohyb ve vnitřních prostorách, na kontakt s větší skupinou osob, na zvláštní vůně, kompenzační pomůcky, náhlý hluk či nekoordinované pohyby uživatele.
Velmi důležité je také vzájemné propojení mezi canisterapeutickým psem a jeho majitelem, kterého nazýváme dobrovolníkem či canisterapeutem. Dalším předpokladem pro vhodného budoucího canisterapeutického psa je i jeho nekonfliktní povaha, důvěra k lidem, ochota spolupracovat a hlavně jeho dobrý zdravotní stav. Setkávání s uživateli při canisterapii by pro psa mělo být radostnou záležitostí, pes nesmí být do kontaktu či setkávání nucen, nesmí ho to nadmíru stresovat.
Jak probíhá výcvik psa? Je třeba začít už od štěněte?
Ano, jedním z prioritních požadavků pro výcvik canisterapeutického psa je především vhodná výchova a socializace, základní ovladatelnost a poslušnost psa a tomuto je potřeba se věnovat již od štěněcího věku psa. Při výběru psa vhodného pro canisterapii je důležité si uvědomit nejen míru jeho vrozených povahových vlastností, ale stejně tak jeho kvalitní výchovu a socializaci. Z tohoto důvodu není ideální, aby pes pro canisterapii byl vybírán ze psů, kteří pro své povahové vlastnosti či zdravotní potíže nejsou vhodní například pro chov či určitý druh výcviku a sportu.
Z výchovného a socializačního hlediska je v tomto ohledu zásadní výchova majitelem, který vlastnosti a schopnosti svého psa může kladně nebo záporně ovlivnit. Významnou měrou je pes také ovlivněn prostředím, se kterým je ve vzájemné interakci a způsobem výchovy a výcviku, který jeho majitel zvolí. Pořízení vhodného psa pro canisterapii by měl předcházet cílený výběr, nikoli náhoda.
Jakou úlohu by měl zastávat canisterapeut a co vše by si měl osvojit?
V rámci teoretické přípravy je důležité, aby si budoucí canisterapeut osvojil komplexní přístup ke canisterapii. Etologii psa, veterinární péči, sociální oblast, speciálně pedagogickou práci s klientem a etiku a specifiku canisterapie u uživatelů s různým typem znevýhodnění. Je velmi důležité, aby mezi majitelem a jeho canisterapeutickým psem vznikl velice úzký vztah spolupráce, porozumění, protože jedině tak lze docílit v canisterapii optimálních výsledků. Canisterapeut je tím, kdo ve spolupráci s dalšími odborníky rozhoduje o průběhu a způsobu provádění canisterapeutické činnosti, proto je důležité, aby i on prošel kompletním proškolením a znal své kompetence a možnosti.
Dalším předpokladem je, aby měl dostatečnou motivaci pro práci s lidmi i se zvířaty, měl empatický přístup a osobnostní kompetence. Osoba, jenž se svým psem prošla systémem přípravy, zodpovídá při canisterapii za sebe, svého psa a za průběh canisterapie.
Komentáře