Spolek Piana na ulici umisťuje na veřejnost piana, Poesiomaty, šachovnice s figurkami a další roztomilé pasti. Poesiomaty vyprávějí, zpívají, recitují či šumí jako řeka. Jejich cílem je posílit genius loci nevšedních míst spjatých se zajímavou historií nebo s životem významného rodáka.
Piana na ulici instalují do měst Poesiomaty. Jsou to mluvící kovové roury, které po zatočení klikou zpívají, vyprávějí či vytvářejí různorodé zvuky. Poesiomaty jsou založené na tom, aby v člověku vyvolaly nějaký pocit. „Dnes se velmi řeší, jak zadržet vodu v krajině. My se snažíme zadržet lidi. Aby jen neproplouvali ulicemi, ale zastavili se, zaposlouchali se, zahráli si či zlepšili den sobě i ostatním. Trošku nabourali a rozbili denní rutinu,“ vysvětluje záměr černých rour, připomínajících troubu na parníku, Ondřej Kobza, zakladatel spolku Piána na ulici a autor Poesiomatu.
Každý Poesiomat je jiný
„Koncept Poesiomatu se postupně vyvinul do podoby, kdy funguje jako jakýsi zesilovač genia loci. Něco, co vám zprostředkuje kulturní, symbolický, ale třeba i přírodní význam místa,“ říká Ondřej Kobza. Každý poesiomat je výjimečný. Texty vybírané do černých rour jsou spjaté s místem, kde stojí. V Jičíně vypráví pohádku o Rumcajsovi, ve Vrchlabí dává recept na Krkonošské kyselo, na náměstí Bratří Synků v Praze zase zpívá hlasem Jiřího Schelingera, na Vinohradském hřbitově předává poselství Václava Havla. „Z technického hlediska pak vybočuje například dětský Poesiomátek v parku Folimanka, který je o mnoho menší, s klikou téměř u země, aby ho mohly roztočit i nejmenší děti,“ doplňuje Kobza.
Po celém Česku už stojí zhruba tři desítky Poesiomatů. Nedávno spolek dokončil projekt, v rámci kterého umístil sedm Poesiomatů ke kostelům v bývalých Sudetech. Poesiomaty oslovují kolemjdoucí i v zahraničí – New Yorku, Paříži, Dublinu a dalších městech. „Máme na Poesiomaty opravdu skvělé reakce místních i náhodných návštěvníků. Potenciálních míst, kde by mohl Poesiomat promlouvat, je tak nekonečné množství,” uzavírá Ondřej Kobza.
Komentáře