V srpnu vyšla zábavně-edukativní hra Ucho, jejímž hlavním cílem je naučit širokou veřejnost základům znakového jazyka. S každým prodaným kouskem pomáhá lidem se sluchovým handicapem z organizace Tichý svět. O inspiraci a o tvorbě hry jsme si povídali s Leonou Pospíšilovou, autorkou Ucha.
Co vás inspirovalo k vytvoření hry Ucho?
Leona Pospíšilová, zdroj: osobní archiv Leony Pospíšilové
Má neznalost znakového jazyka a touha si ho oživit. Začala jsem se znakový jazyk učit na vysoké škole jako volitelný předmět. Od té doby uplynulo hodně vody a já jsem si rok co rok dávala na wish list bod „Naučit se znakovku“. Začala jsem postupně vyhledávat zdroje, nakoupila si publikace pro první stupeň škol, zhlédla řadu videí. Nic z toho mi nepřišlo jednoduché a nikterak zábavné. Učení se podobalo klasickému školnímu biflování, a to vím, že je pro mě cesta spíše demotivační. Zamýšlela jsem se tedy nad tím, jak bych sebe, ale i své okolí, mohla jednoduše, a především zábavně nasměrovat do světa neslyšících. A hra se jevila jako něco, co by mohlo fungovat.
Máte se světem neslyšících vlastní zkušenost?
Od malička jsem se pohybovala ve světě lidí s handicapem. Moje babička byla výchovnou zdravotnicí v ústavu pro handicapované ve Stráži nad Nežárkou. Trávila jsem s ní hodně času a tak jsem se s touto komunitou běžně setkávala. Prvotní zájem o svět neslyšících byla moje osobní motivace. Byl to svět, ze kterého jsem čerpala a obohacoval mě. To, že nám v jedné oblasti nebylo dopřáno totiž znamená, že o to výrazněji vynikáme v oblasti jiné. A to dělá svět takovým, jaký je. Unikátním. Můžeme čerpat, učit se jeden od druhého a naslouchat si.
Smyslem hry je propojovat svět slyšících a neslyšících a odstraňovat bariéry ve světě, kde není vyřčené slovo z úst samozřejmostí
Část peněz z každé prodané hry jde pro Tichý svět. Proč jste si vybrala právě tuto neziskovku?
Na začátku stála dvě přání. První, aby hru vydala ryze česká společnost. Jednoduše jsem chtěla podpořit místní výrobu, proto jsem si vybrala Dino Toys. Mým druhým přáním bylo, abych část peněz z prodeje mohla věnovat neziskové organizaci. Nechci totiž vytvářet pouze produkty, ale přidanou hodnotu. Tichý svět jsem vybrala z toho důvodu, že z jejich činnosti mám jednoduše dobrý pocit. Snaží se, stejně jako je smyslem hry, propojovat svět slyšících a neslyšících, dělají osvětovou činnost a především, poskytují skvělé služby, které dokáží odstraňovat bariéry ve světě, kde není vyřčené slovo z úst samozřejmostí. Jeden z mála příkladů je Tichá linka. Služba, která propojuje osobu neslyšící s lékařem, úředníkem a jinými běžně potřebnými úkony. Peníze z prodeje hry Ucho půjdou tedy primárně na financování této služby, jelikož za mě dává opravdu smysl.
Jak dlouho vám zabralo Ucho vytvořit?
Od prvotní myšlenky po koncovou realizaci bezmála tři roky. Je však zapotřebí říct, že pro mě se nejednalo o žádnou ohraničenou činnost s deadlinem. Hru jsem začala stříhat a kreslit v cyklech mezi nočním kojením naší čerstvě narozené dcery. Cítila jsem, že se můj slovník začíná omezovat na pojmy typu „Hají, ham, ee“, to zná asi každá maminka, a tak to pro mě byla jakási forma relaxace a myšlenkové bdělosti. Samotná tvorba mechanismu, pravidel a ostatních technikálií mi zabrala cca rok a půl. Do tisku šla hra v době porodu naší druhé dcery. Takže ano, dlouhé roky.
Ucho, zdroj: osobní archiv Leony Pospíšilové
Jaké máte na Ucho ohlasy?
Jsem vděčná, že krásné. Hra je testovaná na herních veletrzích širokou veřejností. Je přijímaná velmi pozitivně jako oddechovka s edukativním přesahem, nenáročná na čas, vhodná na party či rodinná setkání, kdy si zároveň chcete povídat a otevřít si třeba sklenku něčeho dobrého. Zároveň na ní vyšly krásné nezávislé recenze od profíků z oboru. Hra byla také oceněná na veletrhu For Toys za přínos. A co je pro mě nejvíc – chodí mi zprávy, že hru hrají například rodiče se svými dětmi proto, aby se do budoucna mohli dorozumívat s přáteli, kteří mají v rodině predispozici ke sluchovému handicapu. Když si toto čtete, řeknete si „to je ten důvod proč.“
Ucho, zdroj: osobní archiv Leony Pospíšilové
Jak se taková hra tvoří?
Každý má svůj styl tvorby. Já nešiju věci horkou jehlou, záleží mi na každém finálním výstupu a nepouštím do oběhu nikdy produkty, ze kterých bych neměla dobrý pocit. Ucho tedy vznikalo postupnými krůčky. Jelikož jsem stálým začátečníkem v úrovni znalosti znakového jazyka, snažila jsem se v prvopočátku co nejvíce napojit na člověka, který je na tom podobně a pochopit bariéry učení. Cílem bylo, aby byla hra edukativně-zábavná, a proto jsem vymýšlela v první fázi slova k odezírání ze rtů. Zkuste si někomu říci třeba slovo kobereček bez hlasu, je to celkem zábava. Většina lidí vám totiž neporozumí a vznikají zkomoleniny. Poté jsem k tomu přidala samotné znakování. Zde musím vypíchnout práci Tichého světa, jmenovitě paní Štípkové. Výrazně napomohli selekci adekvátních slov, aby byla pro veřejnost snáze uchopitelná. Hra se ale původně z šuplíku ani dostat neměla. Mou vizí bylo po domácku naučit rodinu a přátele základům znakového jazyka v době covidové.
Jak se tedy stalo, že šla hra do oběhu a nezůstala v šuplíku?
Jak já říkám: „Člověk míní, Pán Bůh mění“. S množícími se připomínkami mého okolí: „Tak zkus někomu tu hru ukázat“, „To je škoda, že si ji nemůže zahrát i někdo další“, jsem se odhodlala a můj finální otestovaný produkt zaslala Štěpánovi Peterkovi z DINO Toys. Následoval jeho skvělý briefing herních principů k mojí osobě a já se začala obohacovat radami zkušenějších. Výsledný produkt je tedy souhra fungující týmové práce tří stran.
Máte v plánu vytvořit další hru?
Můžu prozradit, že v květnu tohoto roku vyjde má další autorská hra První! opět ve spolupráci s DINO týmem. Protože jsem máma na druhou, nechávám se přirozeně inspirovat mými dětmi. Veškeré mé nápady vznikají ze života. Tvořím to, co žiju. Nápady chodí samy, mateřství je extrémně dynamické, kreativní období, alespoň já to tak cítím. Nápadů nejen na hry mám v hlavně nespočet, uvidíme, jestli se mi podaří je všechny realizovat. Jedná se o postřehovou hru pro děti školkového, prvního stupně. Hrát ji může jeden a více hráčů. Jejím hlavním cílem je děti zábavně učit logickému myšlení prostřednictvím barev a čísel. Opravdu velmi jednoduchá hra, která děti vede k soustředění se na sebe a tréninku, postřehu a rychlosti.
Bude První! taky podporovat nějakou neziskovou organizaci?
Snažím se, aby vše, co dělám mělo vždy společenský přesah. Buď ve formě osvěty, materiální či finanční pomoci. V případě her pro děti bych šla ráda trošku jiným směrem, který mi dává smysl. Chtěla bych se propojit s asociací, jejímž hlavním předmětem činnosti je učit hrou a doporučovat cesty efektivního trávení volného času. Jednoduše řečeno dostat do především školek a družin více materiálů, které děti vzdělávají zábavnou formou. Taky vnímám stále narůstající potřebu od kantorů oživit čas trávený s dětmi nejen ve výuce, a hry tohoto typu by mohly být hezkým zpestřením. Celkově razím heslo, že je lepší nadchnout hrou přímo samotné dítko, které přijde domů a řekne o hře rodiči, než rodiče, kteří se snaží mermomocí vybrat ideální hru pro dítě, která ho ve finále po rozbalení a ozkoušení ani bavit nemusí. Aktuálně jsme však ve fázi vyjednávání. Zda se mi podaří ideu zhmotnit, uvidíme v budoucnu.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře