Originální barokní nástroje, skutečné hudební romantické principy, ale co to vlastně znamená? Věděli jste, že původní strunné nástroje se vyráběly ze střev zvířat? Soubor Musica Florea se zabývá původní interpretací symfonií, sborových zpěvů i operních představení tak, jak se hrály ve své době. Soubor založil violoncellista Marek Štryncl, který nám vše o vzniku souboru a původní romantické a barokní hudbě prozradil v rozhovoru.
Co Vás vedlo k založení souboru Musica Florea?
Příběh začal ještě před sametovou revolucí. V divadle v Jablonci nad Nisou jsem slyšel jeden hudební soubor, Musica Antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar v 80. letech. Hráli na dobové nástroje ranně barokní hudbu. Když jsem je slyšel, přiznám se, že mě to nenadchlo. U koncertu jsem dokonce usnul. Tehdy jsem si řekl, že takovou hudbu vlastně ani dělat nechci.
Takže z počátku se Vám tento styl hudby ani nelíbil? Co tedy změnilo Váš názor?
Zajímavé bylo, že jsem tento soubor slyšel o rok později ve Valticích v mariánském barokním kostele. Tam jsem prožil něco, co by se dalo téměř označit za obrácení svatého Pavla. Najednou jsem si uvědomil, že zvuk na dobové nástroje a způsob zpěvu, o který se snažili, je naprosto fantastický. Byl úplně jiný, než na který jsme byli my hudebníci zvyklí ze všech možných lidových škol a konzervatoří. Od té doby mi doslova naskakovala husí kůže, když jsem zaslechl pouze ladit původní barokní nástroje. Pochopil jsem, že estetika tohoto zvuku je naprosto jiná.
Soubor Musica Florea a sbor Collegium Florea. Zdroj: Osobní archiv Marka Štryncla
Co si pod původně barokním zvukem mají čtenáři představit?
Harmonická a polyfonní složka hudby (hraje se na více hudebních nástrojů najednou-pozn. redakce) se hraje způsobem, kdy se minimalizuje vibrato a barva hudebních nástrojů jde do popředí. Kompoziční struktura skladeb je pak pro lidské ucho daleko přehlednější a všímá si mnoha detailů, které jsou moderním způsobem hry potlačeny. Staré nástroje mají i jinou barvu než nástroje současné, protože se například u dechových nástrojů změnila mechanika a způsob výroby. Popsal bych to jako vřelejší a příjemnější zvuk. A u smyčcových instrumentů použití původních střevových strun, namísto těch kovových, pro mě byl zlomový moment.
Takže po koncertu ve Valticích jste začal uvažovat o vlastním souboru?
Zrodila se ve mně myšlenka, že bych chtěl provozovat tuto hudbu, ale nějakým zajímavým, „autentickým“ způsobem. O rok později, přibližně na počátku 90. let, jsem jako violoncellista začal spolupracovat se souborem Musica Antiqua Praha. Zde jsem se rozhodl, že bych tento styl původní hudební interpretace chtěl rozšířit na další období jako je vrcholné baroko, klasicismus i romantické období. Začal jsem dohledávat opravdu staré nahrávky, z českých například Milana Muclingera, flétnisty, dirigenta a skladatele. Záhy po roce 1989 se k nám dostávaly nahrávky souborů staré hudby ze západních zemí. A také dobové traktáty, prameny, které jsme začali studovat. A tak jsme začali z těchto útržků vytvářet náš hudební styl.
Koncert Musicy Florey. Foto: P. Hájská
To byla původní myšlenka a úplný počátek souboru Musica Florea. Když se tedy posuneme k založení souboru a k prvním zkouškám, tak se bavíme o době těsně před pádem socialismu. Ve článku pro Aktuálně.cz jste uvedl, že jste si půjčovali klíče od zkušebny potají, a že orchestrální původní hudba vzbuzovala stejnou míru kontroverze jako hudba rocková a undergroundová. Proč tomu tak bylo?
U nás neexistoval prostor, kde by se člověk mohl věnovat autentické interpretaci. Na školách se nic podobného nevyučovalo, a kdo vystupoval z řady, jakýmkoliv způsobem, to zkrátka neměl jednoduché. Nikdo na takovou hudbu nebyl zvyklý, řekl bych že část učitelů nám fandila, ale část na nás shlížela s nedůvěrou. Měli to za jakési módní výdobytky, které brzo ustanou a měli pocit, že to nemá význam.
Takže problém byl hlavně v tom, že jste vybočovali z řady. Přece jen jste soubor nakonec vytvořili.
Tady opravdu musím zmínit osobnost Pavla Klikara, který nám v počátcích půjčil některé dobové nástroje, než jsme si sehnali vlastní. Cvičili jsme dokonce potají, domluvili jsme se s panem ředitelem, který nám půjčil klíče a o víkendech jsme se společně věnovali tajemstvím stylové interpretace. Po několika měsících příprav jsme uspořádali první koncert v Teplicích, to bylo v roce 1992.
Marek Štryncl dirigující soubor a sbor. Zdroj: Osobní archiv Marka Štryncla
Říkal jste, že jste se mimo baroko chtěl zaměřit třeba na romantismus. Mohl byste vysvětlit v čem se konkrétně váš styl, kdy interpretujete původní znění, liší od toho, jak by to zahrála klasická filharmonie, nebo orchestr?
Konkrétně romantismus přece jen nebyl tak dávno, proto jsme měli za to, že pokud nastaly nějaké změny, tak jen kosmetické. Hlavní rozdíl je například v tom, že třeba dechové nástroje se v romantismu hodně vyvíjely. Technika a mechanika nástrojů se obecně hodně vylepšila. Ale to je jen jedna strana mince. Pokud se bavíme o celkovém stylu hudby, lze říct že je současně hodně technický a ořezaný. Myslím tím, že se začal používat princip, že co není v notách, nemá právo na existenci. A to je velká chyba. V některých obdobích, obzvláště v baroku i romantismu, se vše do notového zápisu nedávalo, ale předpokládalo se, že to tam bude. U romantické interpretace se vlastně pokoušíme o způsob před Václavem Talichem (jedná se o dirigenta, který pozvedl svou interpretací českou filharmonii na světovou úroveň – pozn. redakce).
Mohl byste uvést nějaký konkrétní příklad?
Například se jednalo o tempové změny. Spousta interpretů z romantismu poukazovalo na tzv. flexibilní tempo. To znamená že rychlost a důraz hudby by se měl měnit automaticky podle toho, jaký charakter zrovna ta hudba vyjadřuje. Změny tempa tomuto výrazu hudby mají pomáhat. A tento prvek, tím, že nebyl explicitně napsaný do hudebního zápisu, se začal dávat z interpretace pryč. Šlo to tak daleko, že někteří dirigenti začali upouštět i od tempových změn, které skladatel zapsal, výsledkem je velké ochuzení hudby. Na počátku baroka syn Johanna Sebastiana Bacha, Carl Philipp Emanuel řekl, že když hrajete sám, nebo s inteligentními lidmi, můžete tempo měnit. To je něco, co se později pro romantickou hudbu stalo zásadním.
Zdroj: Osobní archiv Marka Štryncla
Mimo soubor Musica Florea existuje i sbor Collegium Florea a mobilní operní divadlo Florea Theatrum, přenosná divadelní scéna barokního typu. Kdy vlastně vznikl nápad obohatit způsob předávání hudebních zážitků?
Mým snem bylo autentickou interpretaci rozšířit obecně, ne jen na historická období, ale rozšířit i o různé žánry. Jako dirigenta mě zajímalo zpracování velkých hudebních celků jako jsou oratoria nebo opery, či balety. Všeobecně barokní divadlo také používá i jinou perspektivu než moderní divadla, jedná se o tzv. „dálkovou“ perspektivu. Bylo to proto, že idey nekonečnosti a metafyzické myšlenky byly v barokních divadlech silně přítomny v mnoha scénických prostředí. Myslím, že je to něco, co v moderních divadlech ve 20. století chybělo.
Takže vám šlo rekonstrukci původní scény divadla tak, jak se hrálo tehdy, stejně jako u hudby.
Ano. Konkrétně jsme vytvořili mobilní scénu, i ve své době by se s ní dalo cestovat. Dostal jsem náčrty podobných divadel, které se ovšem nedochovaly. Jednalo se o návrhy původní barokní konstrukce výměnných kulis a podobně. Kulisy se zde například posouvají do stran a nejsou spouštěny z výšky, jak je tomu dnes. Vlastně se jednalo o velice jednoduchou mechaniku. Na základě toho jsem vytvořil návrh a nechal postavit divadlo v barokním duchu převozného divadla. Jak říká Jana Semerádová z Collegium Marianum, baroko není pouze pro ucho, ale i pro oko.
Florea Theatrum. Zdroj: Osobní archiv Marka Štryncla
Vy jste na internetu uvedl, že Vaším oblíbeným skladatelem je Antonín Dvořák, mě by zajímalo proč? Vlastně je Váš orchestr Musica Florea jediný, který nahrál jeho kompletní symfonie a skladby na dobové nástroje, je to tak?
Od svých čtyř let jsem prý náruživě poslouchal symfonie Antonína Dvořáka a Petra Iljiče Čajkovského. Musím přiznat, že to je pro mě srdeční záležitost. Proto vznikl i projekt, v rámci kterého natáčíme všechny jeho symfonie na dobové romantické nástroje. Letos natáčíme symfonii č. 8, která je úplně poslední. Tedy dvě jeho symfonie, i konkrétně osmou, jsme natočili už v roce 2005, ale ne zcela v původní interpretaci, proto letos budou všechny nahrány v jednotném romantickém stylu.
Co vlastně znamená slovo florea?
Jedná se o slovo z latiny, kdy by označení florea mělo vyjadřovat cosi květnatého. Když jsme hledali název pro náš soubor, tak nám pomohl jeden kněz, který latinu ovládal. Řekl jsem mu, že baroko jsou pro mě ornamenty, ozdoby, květy a když se člověk podívá na architekturu, výzdobu kostelů a paláců, může v tom vidět tu živost a květnatost. Proto jsme tedy zvolili florea.
Koncert souboru Musica Florea. Foto: P. Hájská
Závěrem by mě zajímalo, na jaké koncerty se v nejbližší době můžeme těšit, nebo na jaké představení nás pozvete.
Letos je to 300 let od provedení slavného díla Jana Dismase Zelenky, melodrama o svatém Václavovi. Proto jsme se rozhodli udělat hudební připomínku, která se odehrála 2. července ve Valticích.
Nicméně, 16. července se od 21 hodin můžete přijít podívat na naše divadlo Florea Theatrum v Praze na nádvoří Lichtenštejnského paláce a současné HAMU, kde zrealizujeme baletní dostaveníčko s hudbou a tancem Na dvoře Krále Slunce. Již 13. července zde provedeme úchvatnou ranně romantickou operu, nebo zpěvohru s názvem Lékař oční od V. M. Jírovce. Původně se jednalo o operu v německém jazyce, která vzápětí dostala český překlad. My vycházíme z provedení z roku 1833 ve Stavovském divadle, odkud se nám dochovala dobová partitura. Dalo by se říct, že se jedná o jednu z prvních romantických oper inscenovaných v češtině, podobně jako slavný Dráteník z 20. let 19. století.
A co se týká romantického repertoáru, tak na podzim 30. října se uskuteční koncert Antonína Dvořáka v Městském Divadle v Jablonci nad Nisou a 31. října v Praze v kostele sv. Šimona a Judy. Půjde o zmíněnou slavnou 8. symfonii Antonína Dvořáka a další jeho skladby.
Mohlo by se vám líbit
ROZHOVOR: Hojit zjizvená místa české historie
Komentáře