Fórum 50 % je nezisková organizace, která usiluje o vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a na rozhodovacích pozicích. Ačkoliv ženy tvoří přibližně polovinu populace, jejich zastoupení v české politice je v průměru okolo 20 %. Co všechno má na tuto situaci vliv a jak ji změnit? Odpovídá ředitelka organizace Fórum 50 %, Veronika Šprincová.
Veroniko, jak jsou ženy v České republice v politice a ve vedoucích pozicích zastoupeny?
Ačkoli ženy u nás tvoří zhruba polovinu populace a mají právo volit a být voleny více než sto let, pořád tvoří v politice výraznou menšinu. V průměru okolo jedné pětiny. Zastoupení žen ve volených politických funkcích v České republice je tak dlouhodobě pod evropským i světovým průměrem. Když se podíváme na konkrétní data, zjistíme, že možná trochu překvapivě je největší podíl žen v Evropském parlamentu – ženy v české delegaci tvoří přesně třetinu. V národní politice je to horší.
Jaká je regionální reprezentace žen v politice?
Nejvíce žen najdeme v zastupitelstvech měst a obcí, kde je zastoupení žen 29% a je to také jediná úroveň české politiky, kde se podíl žen mezi kandidujícími i zvolenými volby od voleb zvyšuje. Zároveň platí, že ženy jsou spíše zastoupeny v menších obcích a méně pak již ve větších městech a jejich vedení. Primátorky máme aktuálně jen čtyři, což je necelých 15 %.
Znáte aktuální počet žen v Parlamentu a Senátu?
Na úrovni krajů je zastoupení nižší, v posledních volbách bylo zvoleno 22 % žen a v čele krajů najdeme jen jedinou hejtmanku, a to Petru Peckovou ve Středočeském kraji. V Poslanecké sněmovně je aktuálně 26 % žen, zvoleno jich bylo 25 % a je potřeba dodat, že historicky nejvyššího zastoupení žen v dolní komoře Parlamentu bylo dosaženo jen díky preferenčním hlasům. Díky nim se do Sněmovny dostalo celkem 13 žen a kdyby záleželo jen na pořadí na kandidátní listině, bylo by zvoleno o 9 poslankyň méně, tedy jen 41 žen, což by činilo 20,5 %. To by byl oproti stavu před volbami naopak pokles.
V Senátu se po posledních volbách situace mírně zlepšila – podíl senátorek vzrostl z necelých patnácti procent na 18,5 %, což je ale stále velmi nízké číslo. Ještě menší podíl žen najdeme ve vládě, a to dvě, vyjádřeno v procentech je to jen 11 %. Na první českou premiérku a prezidentku stále čekáme, a i v kontextu zemí Visegrádské čtyřky jsme posledním státem, který v těchto vrcholových funkcích dosud neměl jedinou ženu.
Které faktory mají podle vás na aktuální zastoupení žen a mužů v České republice největší vliv?
Obecně se uvádějí tři typy bariér, které ženám znesnadňují vstup do politiky a působení v ní. Ty jsou vzájemně provázány, což je ještě více posiluje. První jsou překážky na individuální úrovni, ať již na straně samotných žen nebo na straně jejich mužských kolegů – sem patří problémy jako statisticky nižší sebevědomí žen dané odlišnou výchovou a přístupem společnosti, vztah k politice nebo její pojetí, na straně mužů pak vědomá či podvědomá nedůvěra ve schopnosti žen. Specifickou překážkou na pomezí této a následující kategorie jsou tzv. „dominační techniky“. Tyto techniky na základě svých odborných znalostí a politických zkušeností popsala již koncem 70. let minulého století norská psycholožka a politička Berit Ås.
Dominační techniky. Zdroj: Fórum 50 %
V čem dominační techniky spočívají?
Jde o zažité vzorce chování, které lidé v mocensky výhodnější pozici vědomě či nevědomě používají vůči osobám, které jsou vůči nim v podřízeném postavení. A nejde jen o profesní či politické prostředí, s těmito technikami se setkáváme i ve veřejném prostoru (fyzickém i online) a v soukromém životě. Mezi tyto techniky patří zneviditelňování, zesměšňování, neposkytování či odpírání informací, odsouzení bez ohledu na to, co člověk dělá a obviňování a zahanbování. Úplně základní informace o těchto technikách jsou shrnuty na plakátech, které lze prohlédnout či stáhnout na našich webových stránkách. Jak konkrétně se tyto techniky mohou projevovat v politice a jak se vůči nim bránit jsme s kolegyní Markétou Kos Mottlovou shrnuly v sérii krátkých videí a Příručce úspěšné političky.
Jaký je další stěžejní faktor způsobující malé zastoupení žen?
Další úrovní jsou překážky společenské jako například představy o „správné“ roli žen a mužů a odlišná výchova dívek a chlapců, přetrvávající primární zodpovědnost žen za péči o domácnost a děti a s tím související menší množství volného času, působení v převážně mužském kolektivu a podobně. Média u političek často zdůrazňují vzhled, i když to s jejich prací vůbec nesouvisí, což je automaticky staví do trochu jiné role než jejich kolegy, o nichž se v drtivé většině případů dozvídáme o jejich politické práci. S rozvojem sociálních sítí bych u tohoto faktoru zdůraznila sexistické, obtěžující či dokonce násilné chování vůči veřejně aktivním ženám v kyberprostoru. Veřejně aktivní ženy jsou s takovými komentáři konfrontovány dnes a denně a výzkumy ukazují, že nejvíce jsou tyto útoky namířené vůči mladším ženám, ženám z národnostních či etnických a menšin a ženám, které prosazují práva žen. Problém je, že se o tomto tématu zatím dostatečně nemluví, což pak vede k tomu, že ženy mají pocit, že to je nějaké jejich osobní selhání – že nedělají svoji práci dobře, neumějí si ji obhájit nebo že nedělají dost pro to, aby byly hezké. Ve skutečnosti je to však problém společenský a setkávají se s ním ženy bez ohledu na to, jak jsou chytré nebo hezké.
Násilí na političkách. Zdroj: Fórum 50 %
Kromě toho, co jste uvedla, je ještě něco, co může mít vliv na danou situaci?
Ano. Posledním důležitým faktorem mající vliv je institucionální úroveň, tedy celkové nastavení politického systému a politických stran. A také politická vůle dlouhodobě nízké zastoupení žen v politice řešit. Na rozdíl od těch dvou předchozích se tyto překážky dají relativně jednoduše a rychle odstraňovat změnou stávajících pravidel nebo úpravou zažitých procesů. Klíčová je však ochota nedostatečné zastoupení žen v politice uznat jako problém a hledat odpovídající řešení. To se v české politice bohužel děje jen velmi málo a nahodile.
Vaše organizace pořádá různé kampaně, školení pro veřejnost, mentoringové programy pro političky, semináře pro politické strany a mnoho dalšího. Která z dosavadních kampaní vyvolala největší odezvu?
U kampaní se dopad měří relativně složitě a pokud jde o politiky, tak do hry vstupují ještě další faktory, takže nejlepší zpětnou vazbu máme přímo od političek a dalších veřejně aktivních žen, které se do našich aktivit zapojují. Ocenění podpory, kterou ženám poskytujeme ať již formou workshopů, mentoringu nebo síťování, je pro nás hlavní motivací v činnosti vytrvat, i když je to někdy frustrující. Jak už jsem naznačila, političky, veřejně aktivní ženy, ale i ženy celkově často mají pocit, že nedělají dost, že v něčem selhávají a možnost sdílet své zkušenosti a pocity s ostatními ženami v podobné situaci jim pomáhá nahlédnout na celou situaci z trochu jiného úhlu a uvědomit si, že v mnoha případech čelí systémovým nerovnostem a překážkám, které se na individuální úrovni odstraňují jen velmi komplikovaně.
Násilí na političkách. Zdroj: Fórum 50 %
Z uvedených aktivit, je nějaká, která vás překvapila svými výsledky?
Myslím, že velký dopad měl v tomto ohledu mezinárodní mentoringový program, ve kterém měly české političky mentorky z Norska a Dánska, tedy ze zemí, které jsou v otázce rovnosti žen a mužů v politice i obecně ve společnosti mnohem dál než Česká republika. Ačkoli program probíhal v letech 2014 až 2016, řada žen je v kontaktu pořád a když je to možné, tak se i stále navštěvují. Dnes některé z mentees fungují jako mentorky pro další české političky, což je skvělé a rozšiřuje se tak podpůrná síť žen, což je velmi důležité.
Kvóty jsou jednoznačně rychlým a účinným řešením
Piráti aktuálně zvažují kvóty pro ženy na kandidátkách. Co si o tomto návrhu myslíte?
Jak jsem již naznačila, institucionální překážky se dají relativně jednoduše odstranit a kvóty jsou jednoznačně rychlým a účinným řešením. Přirozeným vývojem se situace sama nezlepší nebo přinejmenším ne dlouhodobě. Vidíme to na datech – strany v různých volbách nominují různý počet žen, a to včetně předních volitelných míst. Při kritice nedostatečného zastoupení žen na kandidátkách celkově, na jejich čele či v orgánech strany často říkají „prostě to tak vyšlo.“ Kvóty jsou zárukou, že podoba kandidátky nebude loterie, ale že bude zaručeno spravedlivé zastoupení žen a mužů.
Kvóty jsou tedy jednoduchým a dobrým řešením…
Zase bych tu připomněla překážky, které jsou mnohdy nevědomé. I když jsou nominační procesy transparentní, otevřené a demokratické, pořád se v nich může projevit podvědomá představa, že muži do politiky patří tak nějak spíš než ženy. Zavedení kvót rozhodně samo o sobě nevyřeší všechny problémy, ale je důležitým impulzem k tomu, aby se strany začaly problémem zabývat a ptát se, jaký je podíl žen a mužů v členské základně a čím je to dáno, zda mají ženy a muži stejné podmínky kandidovat, pokud ne, tak v čem je rozdíl a co se s tím dá dělat. A je to i jasný signál ženám, že se s nimi počítá a že se za ně strana postaví.
Není tedy nakonec rozhodující role politické strany než všeobecných kvót?
Strany hrají zcela zásadní roli v tom, kolik žen nakonec bude zvoleno. Pokud nám nabídnou kandidátku, kde jsou ženy v menšině, a navíc odsunuty na spodní místa, máme jako voličky a voliči jen omezenou možnost výsledek ovlivnit udělováním preferenčních hlasů. Což se sice v posledních volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 a předtím v roce 2010 ukázalo jako velmi účinné, v obou případech však hrály roli další politické faktory. V jiných volbách mělo kroužkování minimální vliv na zastoupení žen a mužů nebo zafungovalo naopak v neprospěch žen.
Bohužel v české společnosti i v samotných politických stranách panuje vůči kvótám nedůvěra, ačkoli v zahraničí jsou zcela běžnou součástí vnitrostranických pravidel nebo dokonce legislativy. A platí, že evropské státy s nejvyšším zastoupením žen v politice nějaký typ kvót používají či používaly. U nás je má jen Strana zelených a krátce je používala i Sociální demokracie.
V evropském srovnání jsme co do zastoupení žen v politice jedna z nejhorších zemí
Na vašich stránkách jsou mimo jiné uvedeny nejčastější mýty o (ne)účasti žen v politice. Patří mezi ně mimo jiné to, že ženy samy nechtějí do politiky nebo že vlastně nezáleží na tom, zda je člověk muž či žena, rozhodující jsou schopnosti. Který z mýtů vyvracíte nejčastěji a v čem je škodlivý/mylný?
Řekla bych, že nejčastější je právě ta představa, že v politice je tolik žen, kolik jich tam být chce a že schopné ženy se prosadí samy. Ono se to nabízí jako jednoduché vysvětlení toho, proč ženy v politice nejsou, a je to i určité alibi pro to se tématem dále nezabývat. Jenomže, když se na tenhle typ argumentů podíváme blíž, tak narazíme na celou řadu otázek a paradoxů. V evropském srovnání jsme co do zastoupení žen v politice jedna z nejhorších zemí. Co to znamená? Že jsou české ženy výrazně odlišné například od Švédek, Belgičanek, Španělek, Rakušanek nebo třeba Slovinek, Srbek či Polek a na rozdíl od nich nemají o politiku zájem? To se nezdá jako úplně pravděpodobné.
Navíc strany, které se zaštiťují tím, že schopné ženy se prosadí samy, pak sestaví výrazně nevyrovnané kandidátky nebo si zvolí čistě mužské vedení, tím vlastně tak trochu naznačují, že jejich členky zase tak schopné nejsou. Což si rozhodně nemyslím a je velká škoda, že české politické strany stále nedoceňují potenciál svých členek a nesnaží se jim vytvářet lepší podmínky pro to, aby své schopnosti mohly skutečně ukázat a uplatnit.
Feministická procházka Prahou. Zdroj: Fórum 50 %
Jaká je vaše osobní motivace pro práci ve prospěch větší rovnosti? Co vás na této práci naplňuje?
Největší radost mám z toho, že se nám daří ženy propojovat a vytvářet jim prostředí pro to, aby mohly své zkušenosti sdílet a vytvářet si vlastní strategie pro to, jak překážky, kterým v politice čelí, překonávat. To je důležitý motor pro vytrvání v této práci, i když obzvlášť v českém prostředí je to někdy velmi frustrující. A to nejen kvůli přetrvávajícím mýtům o tématu a nedostatečné politické vůli se jím vůbec zabývat, ale i s ohledem na vnímání nevládních organizací.
U řady lidí stále přetrvává představa, že nevládní organizace nepotřebujeme, že se bez jejich práce můžeme obejít a že stát stojí zbytečně moc peněz. Myslím, že drtivá většina neziskových organizací by potvrdila, že představy mnohých lidí, včetně politiků, o fungování a financování nevládních neziskových organizací jsou zcela zásadně odtržené od reality. Obzvlášť v tématech, o kterých stále v české společnosti nevedeme věcnou debatu, jako je právě rovnost žen a mužů, se peněz zoufale nedostává a situace se stále zhoršuje, což značně zpomaluje posun dopředu nebo možná přesněji blíže k jiným evropským zemím, a to ne nutně jak k těm na západ od nás, ale i těm, s nimiž máme podobou historii.
Nicméně i přes to všechno věřím, že má cenu vytrvat a ženy podporovat, jak je to jen v současné chvíli možné. Pevně doufám, že se i díky našemu úsilí v blízké budoucnosti dočkáme vyrovnanějších zastupitelstev i parlamentu a konečně i první české premiérky a prezidentky. A děkuji všem kdo nás v tomto úsilí podporují, třeba i nákupy přes portál Givt.cz.
Mohlo by se vám líbit
ROZHOVOR: Hojit zjizvená místa české historie
Ruský student v Česku: „Strašná chyba, která nestála za žádný ztracený život,“ říká o Ukrajině
Komentáře