Jiří Hlavenka je podnikatel, investor, politik, vizionář, ale také muzikant a entomolog. Založil jeden z prvních e-shopů Vltava.cz, podílel se na vzniku známého portálu Kiwi.com a mimo jiné investoval i do Givtu. Působí v regionální politice, v té celostátní se angažuje jako poradce v týmu vicepremiéra pro digitalizaci. Proč si myslí, že by měli být politici odvážnější, co ho lákalo na Givtu a jak vnímá roli nezisku v rámci našeho státu?
Obecně jste pro veřejnost známý jako vizionář a legenda v oblasti investic. Proč jste se v roce 2017 rozhodl investovat i do Givtu? V čem jste viděl jeho potenciál?
To, že má daný investiční záměr nějaký altruistický rozměr a je schopný i pomáhat a dělat společnost lepší, je pro mě silný faktor pro rozhodnutí. Když se mám rozhodnout mezi neutrálním projektem a projektem, který něco zlepšuje, tak je to velké plus. Givt plusové body měl, protože jeho pomoc neziskovkám je opravdu silná.
S Givtem nejste úplně od jeho začátků. Jak ke spolupráci došlo?
Byť je častější, že jsem se zakladateli od začátku, je to, že jsem se přidal v pomyslném druhém kole relativně běžné. Komunita investorů se navzájem zná a mě oslovili kolegové, kteří investovali do Givtu na začátku. Párkrát jsme si sedli, přemýšleli a proběhl celý standardní proces.
Nakupujete přes Givt? Máte oblíbenou organizaci, na kterou přispíváte?
Samozřejmě, mám i Pomocníka. Když můžu, tak nakupuju. Oblíbenou organizaci nemám, pro mě je důležité, že peníze jdou do sféry nezisku. Nevybírám si úplně náhodně, ale taky nepřispívám pořád jedné organizaci. Teď mám například nastavenou Potravinovou banku. Spíše nakupuji tak, že preferuji e-shop, který má partnerství s Givtem, a je tak vlídně nastaven vůči pomoci neziskovkám. Když nespolupracuje s Givtem, hledám jiný.
Zajímalo by mě, jestli to tak dělají i ostatní uživatelé…
To mě taky. Asi to není tak časté, to by i částky příspěvků byly vyšší. Jsem ale přesvědčený, že dost lidí to takto má. Kolegové to potvrzují. Když si mají vybrat, tak se kouknou, kde je ikonka Givtu. Je to jedna z podmínek rozhodnutí k nákupu.
Kdyby chtěli majitelé e-shopů přispívat, tak můžou přímo. Důležitější je faktor zákaznické loajality
Vy jste založil zřejmě vůbec první internetový obchod v Česku. Co může být podle Vás přínosem pro e-shopy, pokud se rozhodnou prostřednictvím Givtu pomáhat dobročinným organizacím?
Z pohledu businessu není přínos nijak závratný. Ale spousta e-shopů má úzký loajální vztah se svými zákazníky. To je jejich sen, lidé potom nakupují opakovaně. A pokud je obchod schopen zákazníkům, lidově řečeno, udělat radost tím, že přispějí na neziskovku, začíná fungovat loajalita. Podobně používají e-shopy různé bonusové a věrnostní programy. Máme i nezanedbatelnou skupinu uživatelů Givtu, kteří nakupují tak, že si vybírají e-shopy přímo z nabídky na webu, a tím pak plníme skutečnou funkci affiliate marketingu.
Nemůže být příčinou i budování jména na tom, že přispívají na dobročinnost?
Taky to tak může být. Ale svět neziskovek je tak obrovský, že je pro e-shopy těžko uchopitelné, komu vlastně přispívají. Nepochybně existují majitelé, kteří vnímají altruismus jako důležitý, ale kdyby chtěli přispívat, tak můžou přímo. Důležitější je spíš faktor zákaznické loajality.
Co se týče Vašich investic, nejznámější je asi ta do Kiwi.com, kam jste zjednodušeně řečeno v roce 2012 vložil 600 tisíc, o 7 let později jste pak podíl prodal za téměř jeden a půl miliardy. To zní jako pěkná doživotní renta. Co Vás motivuje se i přesto nadále angažovat v jiných projektech?
Jak říká uhlobaron v proslulé hře: „Mě to baví.“ A tak to je. Já jsem celý život firmy budoval a rozvíjel. Umím je stavět a pomáhat jim růst. A v tomto pokračuji dál. Teď už nemám tolik sil, abych jako ve svých začátcích podnikání seděl v práci 16 hodin denně včetně víkendů, tak pomáhám dalším. Obvykle jde o mladé nadšené lidi, se kterými je radost pracovat. Líbí se mi podnikatelské záměry, které rozvíjí něco, co ještě nikdo nevymyslel, nebo to dělají trochu jinak a někam to posune svět. Dělají to s radostí a vůlí, mají iniciativní a nadšený pohled na svět a mě to omladí. Kdybych byl rentiér a chodil do nějakého klubu, tak by mě to nebavilo.
Když si pozvete přátele do bytu na diskuzní večírek, tak si taky přece nepozvete toho, kdo se vám minule vykadil na koberec
Máte vůbec čas na nějaké koníčky?
Snažím se, je důležité mít hodně zájmů. Cokoli, čím se zabývám, mě obohacuje a lépe pak chápu svět kolem sebe. Od mládí se věnuji přírodě, entomologii a hodně čtu, hlavně za účelem sebevzdělávání. Snažím se o pravý opak fachidiotismu. Taky jsem muzikant. Hudba je velmi důležitou součástí mého života a je škoda, jak moc je dnes konzumována pasivně a málokdo se jí věnuje aktivně.
Taky jste od začátků podnikání psal knihy, články…
Dneska už spíš tak přicmrndávám v komentování kolem nás. Vidím téma, které považuji za důležité, zajímavé a vidím, že ho zatím nikdo z tohoto úhlu pohledu nepojal. Když mi něco chybí, tak si to napíšu sám a má to docela výrazný ohlas. Publikuju primárně na facebooku, kde mám asi 20 tisíc sledovatelů. Na to, že nejsem žádná celebrita a píšu dlouhé a náročné texty, tak mi to přijde dobré. Nejvíc se mi líbí, když se okolo rozvine obrovská diskuze. K tomu by měly sociální sítě sloužit. Ale vypracovat si takovou komunitu mi dalo docela dost práce. Pokud si člověk myslí, že může do veřejné debaty přispět, tak by měl.
Diskuze na sociálních sítí ale bývají často nenávistné a nesmyslné. Berete si z komentářů i něco užitečného?
Skoro vždycky, mám tam samé chytré lidi, pitomce jsem vyhodil. Ale ne proto, že by byli hloupí. Spíše komentáře zahltí trollpostama, slovním průjmem a podobně. Je to můj obýváček a když tam budou zaplevelovači, tak bude diskuze nekvalitní a ostatní to bude štvát, protože budou muset procházet balastem. Pár jsem jich vyškrtal a je zajímavé, že po vyhození asi jednoho procenta se stal facebook z nekultivované žumpy místem kultivované diskuze. Přináší mi to korektiv, chytří lidé mě dokáží opravit, rozvinou myšlenku, polemizujeme, a to je to správné jiskření intelektu.
To jste se musel potkat i s narážkami na cenzuru.
To je můj obyvák. Kdo chce, tak se může vykecávat na milionu jiných míst. Moje zeď je diskuzní klub, ne veřejný prostor. Když si pozvete přátele do bytu na diskuzní večírek, tak si taky přece nepozvete toho, kdo se vám minule vykadil na koberec.
Pokračování rozhovoru vyjde už ve čtvrtek 10. 8. 2023
Mohlo by se vám líbit
Komentáře