Holubi se stali běžnými obyvateli měst. Jsou s nimi však spojované stereotypy, jako například obavy z přenosu nemocí a znečišťování prostředí. K redukci jejich populace se ve městech často využívají neetické postupy. Proti nim bojuje spolek Obecní holubník.
Život ve městech pro holuby skýtá četné výhody, jako je bohatý zdroj potravy, příležitosti ke hnízdění a úkryt před predátory. Jejich velká populace však bývá považována za problematickou, zejména v souvislosti s hygienou, čistotou veřejných prostor a možným poškozením budov a infrastruktury měst. Efektivní, humánní a trvalé řešení tohoto problému představují městské holubníky.
Pokřivený obraz holubů v očích veřejnosti pomáhá napravit spolek Obecní holubník. Ten vznikl jako odpověď na otázku, jak eticky regulovat holubí populaci ve městech. Jeho cílem je vzdělávat a šířit povědomí o městských holubnících, poskytovat pravdivé a nezkreslené informace o holubech a v neposlední řadě podpora, obsluha a případná výstavba holubníků.
Městské holubníky jsou u nás zatím neznámé
V zahraničí se tato metoda již běžně využívá ke kontrole a regulaci holubích populací. Nejvíce rozšířené, zdokumentované a nejlépe řízené jsou městské holubníky v Německu. „Co se týče etické regulace pomocí holubníků, tak zatím máme v ČR pouze tři. V Praze u Staroměstského náměstí, v Bílovci a v Českých Budějovicích. Letos nejspíše přibydou další, ale je to opravdu velmi pomalý proces. K masovému rozšíření bude třeba změnu myšlení a odbourání předsudků vůči holubům,” vysvětluje Michal Ďuríček, předseda spolku Obecní holubník.
Městský holubník v Augsburgu, zdroj: obecniholubnik.cz
Ve srovnání s odchytem, který operuje s cyklickým nárůstem a poklesem holubí populace, by kontrolované holubníky pomohly jejich počty udržet na nízkých číslech stále. Odchyty jsou zároveň velmi problematické z etického hlediska. „V současné době, když se přistupuje k regulacím holubů, tak se až na výjimky jedná o velmi neetické postupy,“ říká Ďuríček.
„Nejrozšířenější jsou odchyty, kdy se holubi nalákají do klecí a pak se udusí plynem. K odchytům se využívají bohužel i holubníky, nebo lépe řečeno půdy, které jsou využité jako pasti. Holubi se mohou dostat jen dovnitř a pak se většinou postřílejí,” říká předseda spolku. V holubnících se holubům také vyměňují vejce za atrapy, přičemž dochází k postupnému a trvalému snížení jejich počtu. „Máme určité informace, že někde se jim podává i otrávené zrní. Tento způsob regulace ovšem není povolený,” dodává.
Otrávené zrní, zdroj: obecniholubnik.cz
Existují tři základní typy holubníků
Nejlevnějším a nejefektivnějším řešením je půdní holubník, který vychází z přirozeného prostředí městských holubů. Do takového holubníku se ptáci stáhnou v podstatě hned. Dalším typem je mobilní holubník, jehož výhodou jsou poměrně nízké pořizovací náklady, rychlá instalace a dostatečně velký využitelný prostor.
Na holubník lze přestavět třeba maringotku, nebo jiný přívěs. Umístit se dá například do parku nebo městské zástavby. Často se ve městech můžete setkat i s takzvaným holubníkem na kůlu, který ovšem představuje nejméně praktické a drahé řešení. Jedná se o menší stavbu, která pojme přibližně padesát holubů.
Maringotka přestavěná na holubník, zdroj: obecniholubnik.cz
Holubníky pro ptáky navíc představují zázemí, kde mají zajištěnou potravu a kde mohou bezpečně hnízdit. Jejich koncentrace na jednom místě usnadňuje úklid a může také pomoct omezit znečištění veřejných prostor holubími výkaly.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře