Ve východní části Demokratické republiky Kongo (DRK) se situace stále zhoršuje. DRK totiž čelí jedné z nejsložitějších humanitárních krizí na světě. Eskalující násilí má devastující dopad na civilní obyvatelstvo, které čelí rostoucímu nebezpečí, nedostatku potravin a zdravotní péče. Jak se v této oblasti snaží pomáhat organizace Člověk v tísni?
Demokratická republika Kongo je sužována konflikty již několik desetiletí. Původ současných bojů lze vysledovat až ke genocidě ve Rwandě v roce 1994. Mezi lety 1996 a 2003 se DRK nacházelo v centru vleklého konfliktu, kterému se přezdívá africká světová válka. Od té doby je hlavně východní část země dějištěm bojů mezi vládními jednotkami a různými ozbrojenými skupinami.
Co je skupina M23?
Jedná se o jednu z více než 100 ozbrojených skupin, které na východě DRK bojují. Skupina je složena převážně z etnických Tutsiů a v tuto chvíli ovládá správu dvou provincií – Severní a Jižní Kivu. Byla založena v roce 2012. Od ledna povstalecká skupina dosáhla velkých územních zisků na východě DRK. Dobyli město Goma, hlavní město provincie Severní Kivu a v půlce února dobyli i Bukavu, hlavní město provincie Jižní Kivu.
Působení organizace Člověk v tísni v Demokratické republice Kongo
Člověk v tísni už 17 let působí zejména v provincii Jižní Kivu. Soustředí se převážně na humanitární projekty zaměřené na řešení podvýživy, lepší přístup ke zdravotní péči, zvýšení přístupu k pitné vodě a zajištění potravinové bezpečnosti pro lidi, kteří jsou nejvíce zasaženi všemi konflikty, které se tam dlouhodobě odehrávaly. Situace nyní eskalovala, ale už před konfliktem byly potřeby obyvatel obrovské. V Bukavu, hlavním městě provincie Jižní Kivu, které nově skupina M23 ovládla, má Člověk v tísni hlavní koordinační kancelář.
„Kvůli překotným událostem, které ovlivňují každodenní fungování našich zaměstnanců, jsme byli nuceni naše aktivity omezit. Musíme primárně zajistit bezpečnost našich lidí,“ vysvětluje Jana Vyhnálková, programová koordinátorka Člověka v tísni pro Demokratickou republiku Kongo. S paní Vyhnálkovou jsem mluvila pár dnů poté, co rebelové převzali kontrolu nad městem Bukavu.
„Když město ovládne rebelská skupina, tak se vše v prvních dnech úplně pozastaví, hibernuje. Nikdo neví, jak skupina zareaguje, jak se zachová k místním. Potřeby obyvatel, kteří v této konfliktní oblasti žijí už před tím konfliktem byly obrovské. Zvýšily se, když ze Severního do Jižního Kivu začaly proudit vysoké počty vnitřních uprchlíků, protože se na severu začaly stupňovat aktivity skupiny M23,“ říká.
Zdravotní středisko často někdo vypálí, rabují se sklady nebo není možné dodávat tam léky.
„Nyní se tedy snažíme hlavně porozumět situaci, protože nevíme, co bude následovat. Do jaké míry se konžská vláda bude snažit rebely vytlačit, do jaké míry se bude nastolovat dlouhodobá správa provincií ze strany M23. Reagujeme den ode dne na to, co přichází,“ doplňuje Jana Vyhnálková.
Působení Člověka v tísni v Kongu ovlivňuje i druhý faktor. A to je pozastavení americké pomoci v zahraničí. Jejich projekty jsou do velké míry financovány právě americkou vládou a toto pozastavení bude mít velké dopady na miliony lidí po celém světě.
Obyvatelé DRK (zdroj: archiv Jany Vyhnálkové)
Dopady konfliktu na civilní obyvatelstvo
Konflikt v Demokratické republice Kongo je velmi složitý, situace ve východní oblasti nebyla klidná po desetiletí. Lidé žijí neustále v konfliktní oblasti. Od začátku tohoto roku bylo vysídleno již 400 tisíc obyvatel. „Když se někde přežene nějaká ozbrojená skupina, lidé jsou nuceni odejít dočasně ze svého pozemku, v důsledku toho neobstarají pole, nezasejí, a tím pádem strašně moc lidí nemá zajištěnou základní potravinovou bezpečnost,“ říká Jana Vyhnálková.
Maminka s dítětem v DRK na lékařské kontrole (zdroj: archiv Jany Vyhnálkové)
V jedné z nejchudších zemí světa je zdraví populace tristní kvůli špatnému přístupu k pitné vodě. Zdravotní péče obecně není dobrá a nikdy nebyla poskytována na vysoké úrovni, hlavně kvůli špatné infrastruktuře a správě státu. V konfliktních zónách to bývá ještě horší. „Zdravotní středisko často někdo vypálí, rabují se sklady nebo není možné dodávat tam léky, takže je to něco, co tam většinou zajišťují právě humanitární organizace,“ dodává.
Nedávno také vypukla epidemie opičích neštovic. Virus se v takových podmínkách šíří nebezpečně rychle a dostal se i do východní oblasti země spolu se spalničkami nebo cholerou. V souvislosti s boji byly hlášeny četné případy poprav a sexuálního násilí nebo ostřelování uprchlických táborů.
Mohlo by se vám líbit
Blíží se Světový den porozumění autistům. Nejsme z jiné planety, vzkazují
Komentáře