Podle posledního mezinárodního výzkumu Greendex, který realizuje National Geographic a GlobeScan, poptávka po zdravých a udržitelných produktech rok od roku po celém světě stoupá. Řada firem začala nabízet ekologické varianty výrobků, některé jsou ale zelené jen zdánlivě. Část společností se hlásí k environmentální odpovědnosti, aniž by se tak skutečně chovala a ekologie je spíš záležitostí PR a marketingu. Tomuto fenoménu se říká greenwashing. O co přesně jde a jak se jako spotřebitelé můžeme greenwashingu bránit?
Co je greenwashing?
Termín greenwashing poprvé použil environmentální aktivista Jay Westerveld v roce 1986. Později, v roce 1999, pojem pronikl i do oxfordského slovníku, který definuje greenwashing jako „dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe“. Greenwashing tedy ve zkratce označuje praxi, kdy se firmy snaží vytvářet dojem, že jsou environmentálně odpovědné, ale ve skutečnosti se tak nechovají. Nejde jen o to, že by o sobě firmy šířily zjevné lži, může jít i o informace bez potřebného kontextu nebo o zavedení banálního opatření, které je potom PR oddělením firmy zveličeno.
Jako příklad greenwashingu můžeme uvést oděvní firmu H&M, která v roce 2013 přišla s kampaní Více udržitelné módy a výkonný ředitel společnosti Karl-Johan Persson tuto kampaň komentoval slovy: „Naši zákazníci by si měli být jistí, že všechno zboží, které si v H&M koupí, je vyrobeno s odpovědností a ohledem k lidem a životnímu prostředí”. Organizace NaZemi ovšem upozorňuje, že tato kampaň je v rozporu s reálnými pracovními podmínkami v dodavatelských továrnách, ve kterých H&M svoji výrobu zadává. V těchto továrnách dostávají pracovníci tak nízké mzdy, že nestačí ani na základní potraviny. A v podobné marketingové strategii H&M pokračuje i nyní. V roce 2019 představila firma udržitelnou a ekologickou kolekci oblečení, která podle jejich tvrzení měla být vyrobena z bio bavlny a recyklovaného polyesteru. Důkladná inspekce ovšem ukázala, že tato zelená kolekce obsahuje větší množství škodlivých syntetických materiálů než jejich jiné řady oblečení, na což poukázal například magazín The Big Issue. O dopadech oděvního průmyslu na životní prostředí jsme už psali, více si můžete přečíst v tomto článku.
V marketingu se v poslední době mluví i o jiných fenoménech. Nejde jen o lakování na zeleno, ale i na růžovo, červeno nebo fialovo. Jako pinkwashing se označuje stav, kdy se firma o sobě snaží budovat obraz společnosti, která je přívětivá k lidem LGBTQ+, ale ve skutečnosti tomu tak není. Redwashing zase znamená pokrytecké používání nálepek progresivnosti a sociální spravedlnosti a o purplewashingu mluvíme, když je v marketingové strategii neoprávněně zneužíván feminismus a práva žen.
Jak nenaletět?
Přinášíme pár tipů pro všechny, kteří chtějí nakupovat environmentálně a společensky odpovědně a neradi by se nachytali jen na prázdná reklamní hesla:
- Skutečně čtěte složení. Nespoléhejte se u kosmetiky nebo potravin jen na zelený nápis „natural“ na obalu. Prostudování složení vám sice zabere pár minut navíc, ale získáte pravdivé informace o výrobku, který si chystáte koupit.
- Pozor na irelevantní tvrzení. Marketingová společnost TerraChoice popsala, že někteří výrobci uváděli na sprejích, že neobsahují freony, přestože ty byly v té době už dávno zakázány. Stejně tak v České republice platí zákaz prodeje kosmetických produktů, které byly testovány na zvířatech. Pokud nějaká firma takové informace používá v reklamě, tak spotřebitele jen mate něčím samozřejmým.
- Spolehněte se na certifikáty. Existují důvěryhodné certifikace, na které se můžete při nákupech spolehnout. Na výrobcích často najdete například logo EcoCert, které zaručuje, že ve výrobku je minimálně 95 % přírodních surovin. Ale pozor, některé firmy si v poslední době začaly vydávat vlastní osvědčení, které mohou mít jen zanedbatelnou ekologickou hodnotu, jak upozorňuje server econea.cz.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře