Organizace HOST – Home Start ČR sklidila na konferenci Leave no Child Behind obrovský úspěch. HOST působí v českém prostředí už dvacet let a po dobu své působnosti dokázali lidé z organizace pomoci spoustě rodin a dětí. Mezinárodní konference na Maltě se zúčastnila ředitelka organizace Alžběta Candia Muñoz, která dostala ocenění za svůj přínos a práci. Více o konferenci a organizaci HOST se dozvíte v rozhovoru.
Jak sama organizace na svém webu uvádí, nabízí unikátní kombinaci služeb pro rodiny s dětmi do šesti let věku, které se ocitly v náročné životní situaci. Jejich specifikem je práce s tzv. multi-problémovými rodinami ze sociálně slabého prostředí.
Řekněte čtenářům něco o konferenci. Kdo ji organizoval?
Konferenci pořádala mezinárodní členská asociace Home-Start Worldwide, což je zastřešující organizace pro síť Home-Start organizací v členských zemích. Home-Start Worldwide se nachází na pěti kontinentech ve třiadvaceti zemích a jejich celosvětové konference slouží k tomu, aby jednotlivé organizace sdílely své zkušenosti, novinky v oboru, teoretická východiska. Hlavní téma, které nás všechny spojuje, je dobrovolnická práce v rodinách.
Co bylo cílem této konference?
Na konferenci vystoupili řečníci z různých oborů. Účastnili se zástupci Světové zdravotnické organizace, kteří mluvili o celosvětové iniciativě na podporu rodin. Dále ze zúčastnili renomovaní pediatři z Velké Británie; ředitel oddělení sociální politiky a intervence Wolfson College v Oxford, ředitelé a předsedové národních centrál Home-Start organizací z jednotlivých členských zemích. Příspěvky byly o tom, jaké existují služby na podporu znevýhodněných dětí v daných zemích. Další příspěvky byly i z oblasti biologie nebo vývojové psychologie. Cílem tedy bylo mezioborové a mezinárodní sdílení.
Řešily se na konferenci nějaké aktuální problémy?
Leave No Child Behind reprezentuje snahu o zmapování prázdných míst v péči o děti a snahu nalézt nějaký způsob, jak tyto mezery vyplnit. Zároveň jde o snahu se vzájemně inspirovat tím „jak se to dělá jinde.“
Konference Leave no Child Behind. Zdroj: osobní archiv ředitelky HOSTu
Jaké byly závěry a poznatky u jiných zemí napříč kontinenty? Zaujala vás nějaká země?
Konference se účastnili zástupci z Evropy, Severní Ameriky (Kanada), ale i z Afriky a Asie, kde je přístup k rodině a vnímání potřeb dětí jiný než v naší kultuře. Například v Africe je rodina výrazněji hierarchicky rozdělena, žena a muž zastávají spíše tradiční role. Mají rozdílná práva, povinnosti a funkce v rodině. Například zahrnutí otce do výchovy je velmi důležité, ale v těchto zemích to není vždy zcela běžné. Kolegové z afrických zemí čerpali nápady, jakým způsobem více motivovat otce k zapojení do pozitivní výchovy dětí.
Dá se vůbec přístup práce s rodinou vnímat podobně? V Africe je určitě velký důraz na tradiční rodinu kvůli ekonomickým a sociálním faktorům.
Samozřejmě musíme vždy vzít v potaz i kulturní kontext. Součástí asociace Home-Startu jsou země jako je Burundi, Zambie, Tanzanie, Uganda, Jihoafrická republika, Srí Lanka nebo Japonsko. Lidé zde žijí velmi odlišným způsobem života. V některých zemích je v oblasti péče o rodiny důležité řešit základní potřeby pro přežití. V jiných zemích řešíme sociálně právní ochranu dětí, rozvoj kvalitního vzdělávání a respektující přístup k dítěti. Co se týká některých zemí Afriky, tak jdou práva a pocity dítěte mnohdy stranou, protože je primárním cílem uživit rodinu a přežít. V souvislosti s Afrikou se pak řeší témata jako je dětská práce, odpočinek dětí a jejich výživa. Důležitá je edukace rodičů jak děti rozvíjet, důraz kladou na důležitost vzdělávání chlapců, ale i dívek.
Vaše přednáška sklidila velmi pozitivní ohlas. Co bylo hlavním poselstvím?
Výjimečně jsem nemluvila o dobrovolnictví, ale o asistovaných kontaktech a psychoterapii dětí. V rámci psychoterapie pracuji s dětmi, které byly svědky násilí, nebo bylo násilí pácháno na nich samotných. Povídala jsem o tom, jakým způsobem poskytujeme asistované kontakty, jak to vypadá v praxi. Také jsem mluvila o úskalích této práce a o tom, jak velký dopad má konflikt mezi rodiči na psychický vývoj dítěte.
Co je to ten asistovaný kontakt? Taky je to jeden z vašich programů v HOSTu.
Je to hodně specifická služba, a patří do nejtěžších a nejtvrdších oblastí, které může nestátní organizace vykonávat v rámci pověření sociálně právní ochrany dětí. Asistovaný kontakt je zprostředkované setkávání dítěte s rodičem, který se s ním z nějakého důvodu nemůže vídat o samotě. My poskytujeme asistované kontakty téměř výhradně na základě rozhodnutí soudu. Existují ale i jiné způsoby poskytování asistovaných kontaktů, například setkávání rodiče s dítětem, které je v pěstounské péči.
Konference Leave no Child Behind. Zdroj: osobní archiv ředitelky HOSTu
O jakém rozhodnutí soudu se bavíme konkrétně?
V případech, kdy probíhá náročné rozvodové řízení, kde došlo k napadání mezi rodiči nebo mezi rodičem a dítětem. Dále když je jeden z rodičů obviněný ze sexuálního zneužívání. Jedná se často o situace, kdy setkání s rodičem o samotě není pro dítě z nějakého důvodu bezpečné. Rodiče, kteří se přicházejí potkávat s dítětem jsou jak muži, tak ženy. Před samotným asistovaným kontaktem mluvíme se všemi stranami a na toto setkávání je připravujeme, včetně samotného dítěte. Je pro nás nezbytně důležité vědět, jak se cítí, jak celou situaci vnímá, co si o tom myslí. Jestli ho setkání nezraňuje a co by pro ten kontakt s rodičem potřebovalo.
Co jste si z konference odnesla? Co pro Vás byl nejvíce inspirativní moment?
Pro mě je vždy nejdůležitější vzájemné sdílení napříč zeměmi a jinými světadíly. Nezajímají mě však rozdíly, ale zaměřuji se na to, co nás spojuje. V mnoha důležitých věcech se potkáváme. Potíže, které mají rodiče jsou stejné a existují všude na světě. Je jedno odkud pocházíte, ale všechny děti mají stejné potřeby. Potřebují lásku a bezpečí blízké osoby.
Home Start
Na Vašem webu je napsáno: „Naším specifikem je práce s tzv. multi-problémovými rodinami ze sociálně slabého prostředí“. Můžete to více vysvětlit?
Jedná se o rodiny, kde se problémů může vyskytovat několik. Jsou to problémy vztahové, ale i materiální. Rodiče nemají bydlení ani práci. Zároveň se zde může vyskytovat i patologie jako domácí násilí, drogy nebo bezdomovectví. Je potřeba ošetřit několik potíží najednou.
A sociálně slabé prostředí?
Jsou to rodiny, kde jsou tyto problémy chronické či generační. To znamená, že už o babičku se staral OSPOD (Oddělení sociálně právní ochrany dětí), aby zvládla výchovu dětí, pak i o její dceru a nyní o vnučku, která má děti. Rodiny dlouhodobě neprospívají. Vzhledem k nedostatečné motivaci z rodiny dosahují spíše nižšího vzdělání a tím i nízkých příjmů. Generačně se přenáší nevhodný způsob komunikace s dětmi.
Napadá mě, že by možná bylo efektivní i vzdělávání rodičů, jako základní finanční gramotnost a péče o dítě. Děláte i něco takového?
Existuje mnoho programů na podporu finanční gramotnosti (např. Aperio má pěkné programy). My se na tento způsob vzdělávání rodičů nezaměřujeme. Věnujeme se především vztahům rodiče a dítěte a posílení jejich vzájemné vazby. Vymýšlíme své autorské metody a způsoby práce, jak tyto vazby posílit. Ideálně pracujeme v terénu přímo u rodin doma. Chceme, aby získávali pěkné společné zážitky tam, kde se denně potkávají.
Jak tento proces probíhá v praxi?
Jedním z našich vlajkových projektů, který máme společný s Home-Starty po celém světě, je dobrovolnická práce. Tato práce je zaměřena na podporu vztahů mezi rodiči a dětmi. Důležitou podmínkou dobrovolnictví je vlastní zkušenost s rodičovstvím. Dobrovolnice procházejí interním školením pro práci s rodinou. Prací je provází profesionálové.
V čem spočívá role dobrovolníka?
Role dobrovolníka spočívá především v praktické rovině. Ukazuje rodičům, jak si hrát a komunikovat s dětmi, jak s nimi trávit volný čas. Může poradit ohledně vaření, nákupů, hospodaření s penězi nebo hygienickými návyky a podobně. Dobrovolník také zastává roli podpory. Rodina se může vypovídat, vyplakat, svěřit se, sdílet své radosti a starosti. Práce dobrovolníků posiluje sebevědomí klientů, které je vede i k lepší motivaci při řešení své situace. Dochází k přirozenému propojování, které posiluje víru v pozitivní hodnoty, podporuje spolupráci, často vede k odstraňování různých předsudků.
Rodičovství je i o tom říkat: mně je s tebou hezky
To je základní služba, kterou nabízíte a na kterou se navazují další projekty jako metoda Rodina hrou?
Ano, vytvořili jsme speciální metodu, kdy rodiče učíme, jak si hrát s dětmi. Mnoho rodin, se kterými pracujeme, ze svého života nic podobného nezná. Nikdo si s nimi nehrál, nikdo se příliš nezajímal o to, jak se cítí. Neví, jaké to je, být v interakci s rodičem, nemohou to tedy předávat dále. Snažíme se rodiče naučit, že vztah s dítětem není jen o: „nedělej, nekoukej, neseď tam, jez, oblíkej se,“ ale že je i o vytváření hezkých vzpomínek a navazování pouta. Snažíme se jim zprostředkovat, že vzájemné vztahy mohou být i o „mně je s tebou hezky,“ nebo o tom, že společně něco tvoří, společně se smějí.
Tohle mi přijde dost zarážející, protože jsem měla dojem, že takový přístup k dětem je automatický. Je to pro mě těžké si představit, vzhledem k tomu, že jsem z milujícího prostředí.
Když od rodičů nezažívám dostatek lásky a bezpečí, tak to neumím automaticky předávat ani svým dětem. Tuhle část osobnosti rozvíjíme hlavně v raném věku. Je důležité, aby se v mozku vytvořil dostatek synopsí v místech, která mají emoce na starosti. Když se vztahy neposilují, tak se synopse nevytvářejí. Tahle část mozku se musí rozvíjet stejně jako třeba paměť.
Takže ten hlavní problém mnohdy není to, že by rodiče sami nechtěli, ale že nemají tušení, jak by to mělo fungovat?
Ano, a je velmi důležité, ukázat rodičům, jak by mohl zdravý vztah fungovat. Vnímáme, že pro rodinu je důležité vytvářet si hezké zážitky. Vysvětlujeme rodičům, že společné pěkné momenty mohou být i základním kámen při tvorbě sebevědomí dítěte.
Pro nás je nejdůležitější, aby dítě zůstalo v rodině
Jak se snažíte pomáhat rodinám, kterým je doporučeno, aby jim byly děti odejmuty? Zastáváte názor, že je lepší, aby dítě zůstalo v rodině? Není někdy lepší, aby dítě odebráno bylo?
Pro nás je velmi důležité, aby dítě zůstalo v rodině, aby mohlo zažít vztahy, radost a blízkost. Jsou však rodiny, pro které je těžké vytvořit pro dítě bezpečné a láskyplné zázemí. V momentu, kdy dlouhodobě sledujeme, že rodina i s podporou profesionálních pracovníků není schopná vhodné podmínky dítěti zajistit, zvažujeme, zda by nebylo vhodnější umístit dítě do náhradní rodiny.
Takže vy spolupracujete s oddělením sociální péče, a to rozhodnutí je na vás?
Vzhledem k pověření k výkonu sociálně právní ochrany dětí máme povinnost s OSPOD spolupracovat. My naštěstí rozhodovat o umístění dítěte mimo rodinu nemusíme, sdělujeme naše poznatky ohledně práce s rodinou. Toto rozhodování mají na bedrech kolegové z OSPOD, je to velice náročná a zodpovědná práce.
Jaký je současný stav dětských domovů v Čechách? Máte na to nějaký názor, nebo nápad na zlepšení prostředí v dětských domovech a jiných zařízeních?
Na otázku současného stavu dětských domovů u nás bohužel nejsem schopna odpovědět, není to úplně moje parketa. Co možná vnímám, že chybí, je podpora dětí, které odejdou z dětského domova a pak zakládají svoje rodiny. Myslím tím dospělé děti z dětských domovů, kterým je nyní třicet, čtyřicet nebo padesát let. Z naší praxe vnímám, že jsou často ve své roli velmi osamocení, nemají se s kým poradit, nebo komu sdělit, že jejich dítě krásně kreslí nebo zpívá. Těchto služeb nebo programů je velmi málo.
Jaký význam má pro vás dobrovolnictví?
Na dobrovolnictví je nádherná ta síla rozhodnutí věnovat kus sebe někomu druhému. To, že si někdo najde čas a jde pomáhat rodinám, aby se i jiným dětem dobře dařilo, má pro nás v HOSTu obrovskou hodnotu. Je to styl života. Místo, abych ve svém volném čase šla třeba na tenis nebo do solárka, věnuji ho pomoci druhým. V jiných zemích v Evropě, ale i jinde ve světě je dobrovolnictví oceňované a má významnou společenskou prestiž, například ve Velké Británii nebo Norsku. U nás tomu tak příliš není. Věřím, že i u nás postupem času získá dobrovolnictví své důstojné místo, které si zaslouží.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře