Najít pracovní uplatnění se zdravotním postižením nebývá snadné. Se zapojením vozíčkářů do pracovního procesu pomáhají neziskové organizace, které nabízí možnost tréninkového zaměstnání před nástupem na otevřený trh a upozorňují na nedostatky v legislativě, které jsou pro mnoho jejich klientů demotivující.
Česká asociace paraplegiků – CZEPA od základu pomáhá lidem po poranění míchy a poskytuje svým klientům a jejich rodinám odborné poradenství například při vyřizování sociálních dávek třeba v podobě invalidního důchodu či příspěvku na péči. Součástí jejich služeb jsou i konzultace stavebních úprav domácího prostředí, pomoc s výběrem a zajištěním kompenzačních pomůcek a edukace.
„Je důležité si uvědomit, že teprve, až když je člověk ve své zdravotně-sociální situaci stabilizovaný a zajištěný v základních oblastech, uvažuje o návratu ke studiu či do zaměstnání,“ připomíná sociální pracovnice Hana Sixtová z České asociace paraplegiků, proč je důležitá komplexní pomoc, kterou svým klientům poskytují.
Hledání zaměstnání spadá do sociální rehabilitace, kterou nabízí také organizace Spolek Trend vozíčkářů Olomouc. „Cílem sociální rehabilitace je klienta naučit, podpořit nebo s ním nacvičit běžné činnosti, díky kterým dosáhne samostatnosti a soběstačnosti i přes své fyzické znevýhodnění. Jednoduše, snažíme se dosáhnout toho, aby žil plnohodnotným životem jako lidé bez hendikepu,“ představuje Zuzana Plachá, vedoucí služby Sociální rehabilitace ze Spolku Trend vozíčkářů Olomouc, jakou roli hraje pracovní uplatnění v rámci sociální rehabilitace. „K tomu patří i pracovní uplatnění, díky kterému člověk na vozíku dosáhne sociálního začlenění. Zároveň mu práce může dodat denní režim, zodpovědnost, finanční prostředky a hlavně smysl a pocit, že je pořád pro společnost potřebný. I pokud by byla pracovní pozice na částečný úvazek, ničemu to rozhodně nevadí. I tato pozice plní stejně důležité funkce jako plný úvazek,“ dodává. Svým klientům pomáhají při hledání práce s tvorbou životopisu, motivačního dopisu, domlouváním pohovoru a mohou ho i osobně doprovázet.
Bezbariérové prostředí je důležité na pracovišti i v dopravě
„Život s poškozením míchy je náročný v mnoha ohledech. Je očividné, že kvůli ochrnutí končetin se člověk pohybuje na vozíku, ale jsou další komplikace, které na první pohled nevidíte. Manipulace s ochrnutým tělem trvá déle, proto i celý proces ráno vstát, obléknout se, dostat se na vozík a někam se na něm pohybovat trvá násobně více času i úsilí,“ přibližuje Hana Sixtová méně zřejmé komplikace, se kterými se jejich klienti setkávají, když se chtějí zapojit do pracovního procesu. Člověk na vozíku tak velmi často potřebuje zkrácený pracovní úvazek, aby zvládl zátěž a jeho tělo mohlo regenerovat, což pomáhá předcházet druhotným zdravotním komplikacím.
Kromě absence bezbariérového prostředí v práci způsobuje vozíčkářům komplikace při nástupu do zaměstnání i doprava. Především v malých městech totiž nebývá dostupná bezbariérová doprava, což vozíčkářům značně ztěžuje možnosti pracovního uplatnění. Zapojení se do pracovního procesu tak vozíčkářům nejvíce usnadní možnost práce z domu, vstřícný a chápavý kolektiv, plně bezbariérové prostředí firmy a bezbariérová doprava, popřípadě zajištění svozu do práce. S ohledem na svůj zdravotní stav by pak někteří vozíčkáři ocenili možnost, aby na pracoviště mohli docházet pracovníci sociální služby, kteří by klientovi pomohli s péčí o svou osobou.
Ačkoliv je zkušenost pomáhajících organizací taková, že jsou zaměstnavatelé velmi často ochotni přizpůsobit se, vyjít zaměstnanci se zdravotním postižením vstříc a hledat individuální podmínky pracovního uplatnění, překážky stále existují. „Samozřejmě i ze stran zaměstnavatelů narážíme na překážky, kdy většinou osobu na vozíku přiřazují k lidem s mentálním postižením a nedají jí ani příležitost si práci vyzkoušet. Také jsme se setkali s tím, že mnoho zaměstnavatelů má strach komunikovat s lidmi na vozíku. Nakonec jsme narazili na to, že zaměstnavatel považuje své pracoviště za bezbariérové, jelikož mají hlavní přístup bez schodů a objekt je vybaven výtahem, ale už se nezaobírají tím, že bezbariérové WC slouží jako sklad pro úklid, nejsou například vybaveni speciálními pomůckami pro práci na počítači, jako je speciální myš, klávesnice, diktovací programy apod.,“ dělí se o své zkušenosti Zuzana Plachá.
Legislativa znevýhodňuje pracující
Komplikace při zaměstnávání lidí se zdravotním znevýhodněním ovšem přicházejí také ze strany státu. Neziskové organizace se snaží o změnu legislativy, která je v mnoha ohledech demotivující, místo toho, aby podporovala ty, kteří se snaží zapojit do pracovního procesu.
„V asociaci CZEPA vnímáme ještě nedostatky v oblasti legislativní demotivace. Víte, že pracujícímu člověku s invalidním důchodem III. stupně stát v případě nemoci proplácí nemocenské dávky jen 70 dní, zatímco ostatní mohou stonat až 380 dní? Nebo to, že dlouhodobá pracovní aktivita člověka s invalidním důchodem se odrazí na výši jeho důchodu, tzv. přepočet důchodu se zohledněním výdělečné činnosti, až ve chvíli, kdy přechází do starobního důchodu, pokud se ho se ve svém zdravotním stavu dožije?“ vysvětluje Hana Sixtová, s čím se jejich klienti potýkají.
„Byla to asociace CZEPA, kdo před pár lety prosadil, aby se u sociální dávky na podporu koupi automobilu zvýšily posuzované násobky příjmů, neboť dříve ten, kdo pracoval a za prací se dopravoval vlastním vozem, kvůli svým příjmům dostával příspěvek na koupi auta nižší než ten, kdo nepracoval. Je tedy důležité, aby systém ‚netrestal‘ ty, kteří navzdory těžkému zdravotnímu postižení najdou síly, překonají mnohé překážky a jsou aktivními členy společnosti,“ dodává Sixtová o tom, jak se České asociaci paraplegiků podařilo změnit legislativu ve prospěch pracujících vozíčkářů.
Tréninkové zaměstnání
Nástup do práce pak také usnadňují cvičná pracoviště, kde si klienti mohou vyzkoušet zapojení se do pracovního procesu. Stává se totiž, že mají o práci nereálné představy a potřebují zjistit, co jim konkrétně bude vyhovovat.
„Nejčastěji se setkáváme s tím, že klienti přecení své síly a často mají o náplni práce zkreslené představy. Podcení délku pracovní doby a zároveň i čas, který jim zabere samotná příprava a dopravení se do zaměstnání. Zároveň narážíme i na to, že klient během pracovní doby potřebuje výpomoc druhé osoby, například při přesunu na WC, podáním jídla nebo pití. Automaticky počítá s tím, že mu v práci někdo pomůže,“ uvádí Plachá. Cvičná pracoviště jsou proto ideálním způsobem, jak mohou klienti získat lepší představu o jejich budoucím uplatnění na otevřeném trhu.
Jedno takové tréninkové zaměstnání provozuje Česká asociace paraplegiků CZEPA. Jejich dva Hvězdné bazary v Praze nabízí klientům tréninková pracovní místa, která mohou být odrazovým můstkem pro další pracovní uplatnění. „V charitativních second-handech naši kolegové se zdravotním postižením zastávají nejen pozici prodejce, který manipuluje se zbožím a komunikuje se zákazníky, ale také se naučí další dovednosti prodejce, jako práci s kasou, účetním systémem, podílí se na prezentaci zboží prostřednictvím sociálních sítí. Celkově může získat vyšší sebevědomí a sebejistotu, že zvládne v určitém rozsahu chodit do práce, odvést kvalifikovanou práci, navázat nové mezilidské vztahy,“ přibližuje fungování Hvězdného bazaru Sixtová.
Spolek Trend vozíčkářů Olomouc pak svým klientům nabízí zaměstnání v rámci projektu Sociálního podnikání. „Mohou si zde vyzkoušet různé náplně práce, aby vůbec zjistili, jaké činnosti v rámci svého handicapu zvládnou. Konkrétně si mohou vyzkoušet digitalizaci dokumentů, tedy elektronický převod papírových dokumentů, zpracování dřeva, kompletační činnosti a balení zboží, výrobu upomínkových předmětů, administrativní činnosti a obsluhování Zásilkovny. Dále si mohou vyzkoušet délku pracovní doby a zjistit, která jim nejvíce vyhovuje. Nakonec společně můžeme nacvičit trasu z domu do zaměstnání, ať už zmapujeme bezbariérovou trasu, aby klient mohl sám jezdit na mechanickém nebo elektrickém vozíku či vyhledáme vhodné spoje a nacvičíme jízdu dopravním prostředkem,“ uzavírá Zuzana Plachá.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře