Téma sexu by pro rodiče nemělo být tabu, a to nejen v případě zvídavých dětských dotazů. Otevřená komunikace o těchto tématech mimo jiné přispívá ke zdravému vztahu k vlastní sexualitě. Jak správně pojmenovávat intimní partie a jak se zachovat v případě, když vaše dítě masturbuje na veřejnosti? I tohle se dozvíte v rozhovoru s Marcelou Poláčkovou, spoluautorkou knihy Děti to chtěj vědět taky.
Marcela Poláčková z organizace Konsent, z. s. boří mýty o sexu a sexuálním násilí, dělá workshopy prevence sexuálního násilí pro dospívající a vzdělává rodiče a pečující osoby, jak uchopit sexuální výchovu dětí a dospívajících. Vystudovala psychologii a věnovala se výzkumu sekundární viktimizace žen, které nahlásily znásilnění na policii. Spolu s Dagmar Krišovou spoluautorkou knihy o sexuální výchově Děti to chtěj vědět taky (2022), která mimo jiné demonstruje i myšlenky, že rodiče mohou být těmi, za kterými si dítě přijde pro radu, a že s rozhovory o vztazích a sexuálním zdraví můžeme začít už od nejútlejšího věku.
Marcela Poláčková (fotila Nikola Ramešová)
V jakém věku je vhodné s dětmi začít otevírat témata ohledně sexu?
Na úvod mi přijde důležité zmínit, že sexuální výchova není zdaleka jen o sexu, ale obsahuje širokou škálu témat, jako jsou například tělesná integrita a hranice, respekt, lidská rozmanitost, sexualita, identita, tělo a vztah k němu, komunikace, intimita, láska, vztahy… To jsou témata, která lze s dětmi otevírat odmalička, jak to ostatně doporučuje i Světová zdravotnická organizace. Například s tělesnou integritou dětí pracujeme již od jejich narození a budujeme ji skrze to, jak se k nim chováme. Čímž se dostávám k tomu, že ačkoliv je klíčová otevřená komunikace, není to pouze o ní, ale i o tom, že jdeme dětem vzorem a ukazujeme jim například to, jak vypadá respektující komunikace.
Kam vede to, když se s dětmi vůbec o sexu bavit nebudeme? Může to mít negativní dopady?
Je důležité si uvědomit, že sexuální výchovu děláme i tím, o čem například před dětmi mlčíme a okolo čeho vytváříme tabu. Tudíž nedělat ji vůbec vlastně tak úplně nejde. Otázkou tedy spíše je, jak ji chceme uchopit. Je možné, že si myslíme, že si na to děti přijdou přece samy, stejně jako jsme to jaksi zvládli my a generace před námi. Současně ale mnozí dospělí umí dnes pojmenovat, co by si přáli vědět, když byli malí a nikdo jim to neřekl.
Jak se projevuje, když o něčem takovém vytváříme tabu?
Negativní dopady se odvíjí od toho, o jakém tématu jsme před dětmi mlčeli. Setkávám se například s tím, že by si lidi přáli, aby jim někdo v dětství vysvětlil, že je v pořádku odmítnout fyzický či sexuální kontakt, který nechtějí a že je nezbytné, aby jejich nesouhlas protistrana respektovala.
Sexuální výchova může být příjemným způsobem prohlubování vztahu s dětmi
Je důležité s dětmi mluvit o sexu ještě předtím, než se o takových tématech začnou dozvídat z jiných zdrojů?
Pokud chceme být orientačním bodem pro děti v této oblasti, je potřeba, aby z nás děti cítily, že jsme tématům otevření, že jim na jejich otázky neřekneme „na to máš ještě času dost“, ale že naopak oceníme, že s otázkou přišly zrovna za námi. Obecně se ale dá říct, že pokud děti pokládají otázky, máme vyhráno. Je důležité tyto momenty využít a dítě ocenit za to, že se nás ptá, zjistit kontext jeho otázky a zkusit jej nechat si na otázku odpovědět sám a následně jeho odpověď podle pravdy doplnit nebo upravit. Slovník a to, do jakého detailu při odpovídání půjdeme, je samozřejmě nezbytné uzpůsobit věku dítěte. Je důležité si všímat, jak dítě na naše odpovědi reaguje a pokud už od tématu odchází například ke hraní, může to značit, že pro dnes mu tyto informace stačily.
Jak v takové debatě s dětmi postupovat?
Pomůže, pokud se nám podaří, že se tyto debaty stanou běžnou součástí společně stráveného času s dětmi. Sexuální výchova totiž může být příjemným způsobem prohlubování vztahu s dětmi. K otevření tématu můžeme využít situace kolem nás, například těhotnou sousedku, scénu ve filmu nebo text písničky a zajímat se, co si o nich dítě myslí. Například téma pornografie a to, že může předávat zkreslenou představu o sexu, je možné otevřít v souvislosti s romantickými filmy, které také mnohdy nepředávají realistický obraz o lásce a vztazích.
Děti se obzvláště během dospívání pravděpodobně nespokojí pouze s informacemi od nás
A když jde o náročnější témata?
Pokud chceme otevřít nějaké náročnější téma, je dobré na to dospívajícího připravit a dát mu co nejvíce kontroly nad tím, jak to bude probíhat. Můžeme mu například dát na výběr i to, kdo se takové konverzace zúčastní.
Děti se o sexu samozřejmě dozvídají i z jiných zdrojů, jako jsou například jejich kamarádi nebo média. Je lepší, když se o těchto tématech budou bavit primárně s rodiči?
Děti se obzvláště během dospívání pravděpodobně nespokojí pouze s informacemi od nás, protože v tomto věku přirozeně inklinují k vrstevnické skupině. A to je v pořádku. Nemusíme nutně být ve všech oblastech tím jediným zdrojem. Je ale důležité, aby věděly, že si k nám mohou přijít informace ověřovat. Z vrstevnické skupiny nebo internetu totiž může dítě načerpat informace, které jsou neověřené, obsahují různé mýty a stereotypy a například z porna dostupného na internetu může získat zkreslenou představu o tom, jak sex probíhá.
Tuším, že během dospívání nemusí být dětem příjemné se s rodiči na taková témata bavit.
Ano, pokud má dítě zrovna období, kdy zrovna za rodiči s otázkami chodit nechce, je důležité, aby tuto roli třeba dočasně zastoupil někdo jiný z jejich blízkých, kdo mu předá ověřené informace. Současně můžeme dětem pořídit knihy a doporučit videa, filmy a seriály, které některé informace předají za nás. Nestačí ale zůstat pouze u nich. Mnohá témata je potřeba podrobit diskuzi, aby si dítě mohlo ujasnit svůj postoj. I s dobrými zdroji v dětské knihovně je tak stále potřeba s dětmi vést otevřenou konverzaci a být v ní proaktivní. A právě pokud tyto konverzace vedeme s dětmi odmalička a jsou běžnou součástí společně stráveného času, zvyšujeme pravděpodobnost, že i během dospívání bude dítě ochotné s námi v tomto povídání pokračovat.
Kniha Děti to chtěj vědět taky (fotil Jakub Hrab)
Co se týče správného slovníku u pojmenovávání intimních partií, je vhodné, abychom děti už odmala učili vše pojmenovat správnými názvy a případně je upozorňovat na nevhodná a vulgární označení?
Pohlavní orgány jsou součástí našich těl stejně jako ruce, nohy nebo oči. Používáním správných biologických pojmů děláme z pohlavních orgánů to, čím jsou, přirozenou součást našeho těla. Možná, že nám přijde, že jsou to příliš odborné medicinské pojmy. Význam slovům dáváme ale ve světě dětí my. Pokud tedy budeme bez negativní konotace používat před dětmi slova vulva, vagína a penis, nebo třeba i jejich zdrobněliny, naučí se je používat i děti. Schopnost bez studu mluvit o svém těle je posilující jak v dětství, tak v dospělosti. Usnadňuje intimní komunikaci v partnerství, ale také komunikaci s lékařským personálem v případě, když dojde na zdravotní problém.
Používání slov, která správně označují intimní partie, může na někoho působit nepatřičně.
Pokud nám přijde používání těchto slov zvláštní, doporučujeme trénovat jejich vyslovování nahlas. Jakmile totiž člověk řekne stokrát nahlas vulvička, stává se toto slovo běžnou součástí našeho slovníku a přestává znít nepatřičně. Doporučujeme snažit se vyhnout zástupným názvům, a to především těm, které mají v naší kultuře i jiný význam. Například zahrádka, buchtička, medvídek a podobně. Pokud by totiž dítě zažívalo sexuální obtěžování nebo násilí a někomu se svěřilo s tím, že mu někdo sahá na „medvídka“, nemusel by dospělý porozumět tomu, s čím se mu dítě svěřuje. Pokud nám tedy vulva, vagina a penis nejde navzdory tréninku vyslovovat bez negativní konotace, kterou bychom mohli na děti přenést, volme slova, která jsou v naší kultuře běžně používány pouze pro označení pohlavních orgánů, a dětem vysvětleme, že například pindík je správně penis a pipinka je správně vulva a vagína.
Jak vyřešit situaci, když dítě načape své rodiče u sexuální aktivity?
Dětem může být nepříjemný přílišný kontakt s naší vlastní sexualitou. Pokud dítě neohlášeně vejde do pokoje a při sexu nás zahlédne, požádejme ho, aby odešlo a zavřelo za sebou dveře, abychom se mohli obléct. Jděme za ním a promluvme si o tom, co vidělo. Zjistěme, jaké z toho má pocity, a dejme mu prostor pokládat otázky.
Pojďme k tématu masturbace. Může se stát, že dítě tuhle aktivitu vykonává například i na veřejnosti. Jak se v takovém případě zachovat? Jsou zákazy namístě?
Je přirozenou součástí zdravého sexuálního vývoje dětí, že v určitém věku začnou aktivně zkoumat své tělo a jakmile zjistí, že sahat si na pohlavní orgány je jim příjemné, stává se, že takto na sebe sahají i na veřejnosti. Je důležité děti za toto chování netrestat a masturbaci jim nezakazovat, ale současně je třeba vysvětlit, že to je něco, co patří do soukromí a soukromí jim dopřát. Při vysvětlení soukromí můžeme doma pracovat například se symbolem zavřených dveří. Současně je důležité dítěti předat určité hygienické návyky, pokud tedy na sebe dítě sahá například na dětském hřišti, můžeme mu vysvětlit, že to není vhodné i z toho důvodu, že nemá čisté ruce a mohlo by si na pohlavní orgány zanést nějaké nečistoty.
V brožuře na webu konsent.cz naleznete vypracovanou matici popisující jaká témata je vhodné otevírat v jakém věku. Současně zde naleznete i tipy na zdroje pro děti, ze kterých se mohou dozvědět informace o daném tématu.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře