Prostituce je označována jako nejstarší řemeslo, sexbyznys a sexuální pracovnice jsou ale na okraji společnosti a moc toho o nich nevíme. Zdeňka Pecharová je koordinátorkou Spolku na ochranu žen, který podnikání se sexem mapuje a na jeho chodu a pomoci ostatním se podílí samotné sexuální pracovnice. Většina žen se prostitucí začne živit z důvodu finanční nouze. Kdo jsou ženy, které se prostitucí živí a dá se z prostituce třeba po dvaceti letech života vystoupit?
Spolek pro ochranu žen se od roku 2015 věnuje boji se sociálně motivovanou prostitucí. Zdeňka Pecharová ve spolku pracuje jako koordinátorka a zabývá se přímou komunikací se sexuálními pracovnicemi, které se podílí na činnosti organizace.
Jaká byla v roce 2015 hlavní motivace založení spolku?
Náš spolek iniciovala sexuální pracovnice s vysokoškolským vzděláním. Pochází z chudší rodiny a k prostituci se dostala když přišla o práci. Ucházela se o několik pracovních míst a na všech bylo několikakolové výběrové řízení, které trvalo příliš dlouho. Zároveň měla úvěr na studium, který si vzala protože studovala náročný obor, který by nezvládla v kombinaci s prací, a řešila z čeho zaplatí podnájem, tehdy asi 3000 korun. S prostitucí začala několik dní předtím, než měla zaplatit ty tři tisíce za bydlení. Na sociálním odboru jí tehdy bylo řečeno, že nemá na nic nárok, protože by jí měla pomoct rodina. To by bylo nereálné. Je to ostatně jeden z důvodů, proč nesouhlasíme s případným školným na vysokých školách. Stačí několik nepříznivých okolností a nutnost financovat studium vám může změnit život ne úplně dobrým směrem.
Co se dělo se zmíněnou vysokoškolačkou dál?
Začala pracovat na privátě na Praze 4. Zhruba rok si podle svých slov užívala, že nemusí řešit peníze. Skoro každá sexuální pracovnice, která dříve zažila nouzi, si tím projde. Užíváte si, že nemusíte řešit, jestli zaplatíte nájem, jídlo nebo si koupíte něco na sebe. Otázka je, jak dlouho to trvá. U někoho rok, u někoho pět let, někdy mnohem déle. Podle našich zkušeností jednoho dne většině žen dojde, že to nebylo dobré řešení finančních problémů. Ale už si nevěří, že zvládnou jinou profesi. Působí na potenciální zaměstnavatele nekompetentně, zakrní a zapomenou většinu znalostí z původního oboru.
U zakladatelky tato fáze prý trvala zhruba rok a pak jí začalo něco chybět. Studovala i střední školu sociálního zaměření, což mohlo přispět k tomu, že hledala něco, co má smysl. Začala vedle práce na privátě pracovat jako dobrovolnice pro jednu z pražských neziskovek. Zároveň si všímala toho, že většina jejích kolegyní na privátě začala s touto profesí, protože se dostaly do finančních problémů a nevěděly, jak je vyřešit jinak. Prostituci volily jako poslední možnost.
Takže chtěla pomoci ostatním sexuálním pracovnicím?
Postupně došla k tomu, že s tím chce něco dělat, změnit systém. Že to je zřejmě její úkol, když už se stalo, že se dostala k prostituci. Zhruba rok četla všechno o prostituci, sociální práci a všechno, co s tím souvisí. Kontaktovala několik sexuálních pracovnic z jiných podniků a ptala se jich, co by muselo být tehdy jinak, aby nezačaly s prostitucí. Pořád se opakovalo několik věcí, třeba že by mělo být levnější a dostupnější bydlení. Sepsala základní teze, jak chce systémově změnit situaci v ČR, aby se změnila současná situace v ČR, kdy výrazně převažuje sociálně motivovaná prostituce, například samoživitelek nebo zadlužených žen.
Obrátila se na už existující organizaci, že jim nabízí svůj projekt a chce ho realizovat jako jejich zaměstnankyně. Odmítli ji s tím, že jejich pohled na věc je jiný. Ona ale projekt realizovat chtěla, proto nakonec založila vlastní spolek. Postupně se pak vytvořil užší tým, několik odborných poradců a dobrovolnic z řad sexuálních pracovnic. V současnosti jsme spolek, který je v kontaktu s naprostou většinou sexuálních pracovnic z privátů a eskort servisu.
„Jsme v kontaktu s převážnou většinou podniků v ČR“
Spolek je výjimečný právě spoluprací s dobrovolnicemi, které jsou, nebo byly sexuálními pracovnicemi. Jaký má vliv tato spolupráce na činnost spolku?
Jejich vliv je zásadní, protože přímo i nepřímo určují, čím se náš spolek zabývá. Naše dobrovolnice můžou navrhnout jakékoliv téma, které je trápí. V týmu ho prodiskutujeme a řešíme. Když je to potřeba, vyjednáváme i s politiky a s policií, aby se daný problém řešil ke spokojenosti sexuálních pracovnic. Kromě našich dobrovolnic se na nás obracejí i další sexuální pracovnice, převážně z privátů a eskort servisu. Jsme v kontaktu s převážnou většinou podniků v ČR. Máme výhodu, že prosazujeme zájmy sexuálních pracovnic, tvrdě si jdeme za tím, co je potřeba, ale zároveň umíme jednat slušně. Někdy k tomu potřebujeme politiky, jindy je potřeba policie nebo třeba odborníci na násilí na ženách. Mohla bych už jmenovat několik zásadních problémů sexuálních pracovnic, u kterých jsme našli řešení.
A můžu říct, že jsme velice vytrvalí. „Jdeme si za tím“ tak dlouho, dokud problém nevyřešíme. Nebojím se říct, že někdy své okolí prostě udoláme v zájmu sexuálních pracovnic. S tím, že pokud nám odpovědné osoby v konkrétní věci vyhoví a pomůžou komunitě, bude od nás chvíli klid.
Zásadní problémy sexuálních pracovnic se ve spolku řeší i vytvářením odborných materiálů o práci v sexbyznysu, že?
Naprostou většinu odborných materiálů, letáčků a brožurek pro nás vytvořily právě sexuální pracovnice. Většinou se jedná o vysokoškolačky. Potřebují k tomu hodně samostudia, odborné literatury například z psychologie. Musejí se snažit dívat na konkrétní problémy trochu z odstupem, pokud to jde. A formulovat svoje myšlenky tak, aby tomu rozuměly sexuální pracovnice, zákazníci a obecně veřejnost.
To všechno jim pomáhá, aby trénovaly paměť, myšlení a nezakrněly. Zároveň jsou díky tomu sebevědomější, protože vidí, co všechno dokážou. Nedávno pro nás jedna z dobrovolnic napsala skvělý článek o tom, jak změnit profesi během ekonomické krize a neztratit motivaci.
Jaké největší mýty o prostituci ve společnosti panují?
Těch je spousta. Kromě těch úsměvných, kdy se třeba traduje, že sexuální pracovnice nemůže mít orgasmus a neužívá si sex se zákazníkem. Skutečnost je taková, že ve spoustě pracovních kolektivů v erotických podnicích jsou ženy vedeny k tomu, že mít orgasmus se zákazníkem je něco špatného. Že to není profesionální přístup k věci.
Sexuální pracovnice z takového podniku, která si sex užívá, o tom s kolegyněmi nemluví. Nepřizná to. A mnohdy to nepřizná ani v různých průzkumech, protože se za to stydí. Z takových průzkumů pak vyjde, že většina sexuálních pracovnic si sex neužívá, a ty jsou zkreslené. V jiných podnicích si oproti tomu zakládají na tom, že jejich zaměstnankyně si sex užívají.
„Rozšířený mýtus je, že sexuální pracovnice jsou hloupé a nevzdělané“
Jakým způsobem si na tom zakládají?
Tam si reálný orgasmus užívají aspoň některé a nestydí se o tom mluvit se zákazníky. Běžně si předávají tipy na zákazníky, kteří umějí třeba orální sex. Když chtějí udělat přátelské gesto, dohodí kolegyni svého stálého zákazníka na jeden večer, pokud je dobrý na orální sex. Aby „si to taky užila“. Je to potvrzení dobrých vztahů v kolektivu. Nejčastěji odmítají orgasmus se zákazníky ty sexuální pracovnice, které mají v soukromí partnera a orgasmus je něco, co si chtějí nechat pro něj. Jiné to ale neřeší a užívají si orgasmus se zákazníky, i když mají partnera.
Další rozšířený mýtus je, že sexuální pracovnice jsou hloupé, nevzdělané a „stejně na víc nemají“. Už v 19. století bylo zmapované, že většina z nich uměla číst a psát a rády četly. Ani v té době se tedy nedalo mluvit o tom, že by byly výrazně méně vzdělané než průměrná žena. Každopádně už několik let je v ČR trend, že mezi sexuálními pracovnicemi převažují středoškolačky (vyučené a s maturitou) a přibývá vysokoškolaček, zejména z hůř placených oborů. Myslíme si, že v ČR máme rezervy ve výuce finanční gramotnosti na základních a středních školách. To se snažíme měnit. Právě teď připravujeme větší projekt, který opravdu může přinést zásadní změnu k lepšímu, pokud jde o střední vzdělávání.
Další mýtus, spíše takový úsměvný, je, že sexuální pracovnice se dá poznat podle oblečení. To platilo rozhodně ve středověku, kdy musely být prostitutky označeny třeba barvou šatů, čepcem nebo barevnou stuhou. Předepsané oblečení se lišilo v různých zemích a v různých regionech. Později ale bylo těžší a těžší poznat prostitutku podle oblečení. A dnes to nepoznáte vůbec, když ji potkáte na ulici. Dokonce si nám stěžují někteří zákazníci sexuálních pracovnic, že jsou prý zmatení, protože na ulici se nedá rozeznat slušná žena od prostitutky. Podle nich se řada „slušných žen“ obléká „jako prostitutky“ a naopak. Takže část mužů řeší, že nepoznají, jestli se jedná o sexuální pracovnici. Část sexuálních pracovnic se obléká velmi elegantně a mohli byste je považovat za úřednice nebo manažerky. Aby nepoutaly pozornost a aby nebyla jejich profese poznat na první pohled.
To jsou společenské mýty. Je něco, s čím se setkáváte přímo při vaší práci?
Občas slýcháme, že nemá cenu pomáhat sexuálním pracovnicím změnit profesi. Protože to stejně nezvládnou a nemá to cenu. Když si vezmete, že prostituce tu byla za socialismu i v 90. letech a na ulici nenajdeme desetitisíce bývalých prostitutek bez domova, vychází mi z toho, že to je prostě hloupost. Evidentně se většina těch žen s touto životní etapou nějak vypořádala a změnily obor. Takže to jde. Ale vidím to tak, že většina lidí záměrně neříká něco, o čem by věděli, že to tak není. Spíš jim tyto souvislosti nedocházejí.
Jedním z dalších mýtů je podle předsedy vašeho spolku i to, že „sexem za úplatu se živí pouze ženy, které jsou nějak charakterově zkažené, které si svůj osud zaslouží a že se jedná o okrajový fenomén, jež se většinové společnosti netýká“. Máte představu, kolik žen se v Česku prostituci věnuje?
Svým způsobem se může jednat o okrajový fenomén, protože se týká odhadem 13 000 sexuálních pracovnic. Zároveň se ale týká i budoucích generací. Pokud chceme lepší život pro naše děti a pro další generace, je důležité se věnovat prevenci sociálně motivované prostituce. Souvisí s ní totiž jiný fenomén. Většina matek samoživitelek, které začnou s prostitucí z finančních důvodů, se snaží uchránit své dcery před touto profesí. Snaží se své děti zabezpečit, koupit jim všechno, co potřebují. Mnohdy se jedná o děti, které jsou velmi dobře oblečené, mají spoustu volnočasových aktivit, nemusejí řešit, jestli budou mít peníze třeba na lyžařský výcvik. Sexuální pracovnice většinou chtějí, aby jejich děti vystudovaly, měly dobrou práci. A před dětmi úzkostlivě tají svou profesi.
Ten zlomek matek, které na to nedbají, nebo dokonce vedou své dcery k prostituci, velmi kazí reputaci té naprosté většině, která má největší strach z toho, že své dcery neuchrání před prostitucí. Problém je ale v tom, že dost často se to nedaří. Sexuální pracovnice se tomu snaží většinou zabránit ze všech sil, ale jejich dcera stejně začne s prostitucí.
To je paradoxní. Čím myslíte, že to je?
Prostituce se může dědit z matky na dceru. Dokonce se někdy dědí mezi sourozenci, i když se tomu starší sourozenci snaží zabránit a svou profesi tají před těmi mladšími. Z naší praxe známe za ty roky nespočet takových příběhů. Otázkou i pro nás zůstává, kde je příčina. Je za tím podvědomí, kdy dítě tuší, čím se matka živí, i když ta se to snaží ze všech sil tajit? Nebo to děti poznají přes všechnu její snahu a vědí to, i když o tom s matkou nemluví? Myslíme si, že pokud části společnosti nezáleží na sexuálních pracovnicích, mohlo by jim záležet na jejich dětech, na budoucnosti těch dětí a na tom, jestli tyto děti budou schopny vytvářet nějaké hodnoty, být platnými členy společnosti.
Co se s tím dá podle vás dělat?
Můžeme s tím pracovat tak, že se budeme zabývat systematickou prevencí sociálně motivované prostituce, například u samoživitelek, zadlužených žen, žen po odchodu z dětského domova nebo jinak znevýhodněných na trhu práce. To jsou nejvíce ohrožené skupiny.
S prostitucí začne část žen až po padesátém roku věku, když přijdou o práci a zažívají opakované odmítnutí ze strany zaměstnavatelů kvůli věku. Čím dál větší finanční nouze je pak přivádí i k prostituci. Nehledě na to, že v určitém smyslu se sociálně motivovaná prostituce týká i partnerek a manželek zákazníků, kteří ji využívají.
V hodně příbězích se promítá neuspokojivá finanční situace, snaha samoživitelek se postarat o děti, dále například stoupá podíl žen, které nevyžijí z invalidního důchodu. Kterými konkrétními kroky se snažíte motivovat politiky či společnost, aby pomáhali ženám ohroženým sociální nouzí a zabývali se prevencí?
Upozorňujeme politiky na to, jak souvisí například drahé a nedostupné bydlení nebo podmínky oddlužení se sociálně motivovanou prostitucí. Teď už bychom v ČR těžko hledali politika, který nikdy neslyšel nebo nečetl o sociálně motivované prostituci. V tom nám hodně pomáhají jednání s politiky, sociální sítě i média, která v tomto fungují naprosto skvěle a pravidelně informují o této problematice.
Měli jsme zásadní vliv na to, že většina lidí v nouzi ví, že úřad práce musí přijmout každou žádost o sociální dávky a pak teprve vyhodnotit, zda máte nárok na pomoc. Zvýšili jsme také obecné povědomí o tom, že je možné se proti rozhodnutí úřadu práce odvolat. To vše platilo už před rokem 2020, kdy jsme se tématu začali věnovat. Ale spousta žadatelů ve finanční nouzi o tom nevěděla a nechali se někdy odbýt nesvědomitým úředníkem, který rovnou odmítl přijmout žádost, ačkoliv nesměl. A člověk v nouzi nedosáhl na pomoc, kterou potřeboval. To už se změnilo k lepšímu, a když se s tím přece jen setkáte, můžete si stěžovat. Pokud by to dnes úředník udělal a stěžovali byste si, hrozí mu postih, který by pocítil.
Z našich posledních aktivit bych zmínila přípravy projektu, který má potenciál výrazně zlepšit finanční gramotnost absolventek středních škol. Také se k nám nedávno dostala velmi zajímavá informace, že pomoc občanům v nouzi by v ČR mohla fungovat daleko lépe, než v současnosti funguje. Ale z několika důvodů tomu tak není. Díky jednáním s Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) a dalšími institucemi už zhruba víme, v čem je problém. Požádali jsme slušnou formou MPSV a další instituce, aby se pokusili to změnit a jak by podle nás změna měla vypadat. Měla by vzniknout metodika pro obce a města, která výrazně zlepší pomoc občanům v nouzi. Kdyby se podařilo to, co chceme, bude pomoc občanům v nouzi v ČR podobná jako v Německu. Opět proto, že když vidíme příčinu problému, umíme oslovit politiky, úřady a instituce, říct náš pohled na věc a žádat je slušně o nápravu. Dalo by se říct, že konkrétně tímto pomáháme všem občanům ČR. Ale hlavním cílem je samozřejmě prevence sociálně motivované prostituce. Protože když pomoc občanům v nouzi úplně nefunguje, jak by měla, následkem je i sociálně motivovaná prostituce.
S různě dlouhými časovými přestávkami se mluví o legalizaci prostituce. V roce 2021 jste na vašem webu zveřejnili analýzu, jejímž závěrem byl nesouhlas s tehdy navrženou legalizací. Proč s legalizací nesouhlasíte?
My otevřeně přiznáváme, že téma legalizace prostituce používáme k určitému politickému nátlaku. Jakmile kterýkoliv politik začne prosazovat legalizaci prostituce, my ho kontaktujeme a trváme na tom, že před legalizací prostituce je potřeba nejprve řešit hlavní příčiny sociálně motivované prostituce v ČR, například drahé a nedostupné bydlení a v současnosti i obecně nárůst životních nákladů všech občanů.
Za jakých okolností byste s legalizací souhlasili?
Když někdy dostávám otázku, zda by nešlo, aby byla nejprve legalizována prostituce a pak bychom teprve řešili sociální příčiny, sice se smíchem, ale popravdě odpovídám, že zase tolik těm politikům nevěřím. Některé mám i ráda a mám s nimi dobré vztahy, ale může se stát, že mi slíbí cokoliv, jen abychom souhlasili s legalizací a nebojovali proti tomu. Naše vyjednávací schopnosti jsou vcelku dobré a hodně to záleží právě na nás, zda nás přesvědčí. Proto vždy se smíchem říkám, že ani těm sympatičtějším politikům úplně nevěřím. I proto chceme nejdříve řešit sociální příčiny prostituce v ČR a pak bychom souhlasili s legalizací. V současnosti je až 90% prostituce v ČR sociálně motivované a my bychom souhlasili s legalizací, pokud by se poměr obrátil a sociálně motivovaná prostituce v ČR by byla výrazně v menšině.
Ve vaší analýze zaznělo i to, že prostituce má být spojována s morálkou. Proč je podle vás nutné spojovat otázku morálky s prostitucí?
Souvisí to právě s tím, co jsem už zmínila. Pokud v ČR až z 90% převažuje sociálně motivovaná prostituce českých občanek, které byly zpočátku v sociální nouzi a nevěděly, jak ji řešit jinak, musíme toto téma spojovat s morálkou. Že se to děje, považujeme za systémovou chybu. Podle nás je nemorální, abychom za těchto okolností legalizovali prostituci v ČR, a tím vlastně deklarovali, že tento stav věci je v pořádku. Například v Německu je mezi sexuálními pracovnicemi mnohem menší podíl německých občanek v sociální nouzi, a proto podle nás může spíš dávat smysl, že je v Německu prostituce legální a zdaněná. Převážně se nejedná o zatěžování německých občanek v nouzi dalšími povinnostmi včetně placení daní. Většině německých občanek v nouzi pomáhá poměrně dobře fungující sociální systém. Může to být vnímáno jako kontroverzní názor, který je ale v souladu s tím, jak to vnímá velká část sexuálních pracovnic v ČR. A je naprosto legitimní, abychom jako svého druhu profesní organizace říkali nahlas i kontroverzní věci, které tak cítíme a které si myslí i velká část sexuálních pracovnic. To je kromě jiného náš úkol.
Zaujalo mě, že se podle vašich zkušeností ženám nejpozději do jednoho roku od vstupu do oblasti prostituce začne zhoršovat paměť, logické myšlení, schopnost plánovat a řešit problémy. Co to způsobuje?
Toto je velmi zajímavé téma. Samy sexuální pracovnice s vysokoškolským vzděláním, se kterými spolupracujeme, nás upozorňují na to, že na sobě pozorují postupné zhoršování myšlení, paměti a dalších kognitivních funkcí. Až nás loni požádala jedna z našich spolupracovnic, abychom se na toto téma podívali blíže. Abychom zjistili, kde jsou příčiny a jestli to tak opravdu je. I když nám spousta zákazníků a sexuálních pracovnic potvrzuje, že se to v praxi děje, nemusí to ještě znamenat, že je to pravda. Jednáme s odborníky v ČR i v zahraničí, kteří by to vše dokázali ověřit seriózním výzkumem.
Existují už nějaké dílčí výsledky?
Zatím dokážeme říct, co všechno je běžné v erotických podnicích a má negativní vliv na paměť obecně. Je to například dlouhodobý stres, šikana na pracovišti ze strany kolegyní a vedení podniku, agresivní zákazníci apod., nedostatek spánku, který je zároveň nekvalitní a nepravidelný, málo podnětné prostředí v erotických podnicích. Zkrátka zakrníte, protože témata, o kterých se mezi sexuálními pracovnicemi většinou mluví, jsou omezená. A bohužel i alkohol a drogy. Toto může způsobit zhoršování paměti obecně, což nahrává tomu, že se to může dít i u sexuálních pracovnic. Jak jsem zmínila výše, tak argument, že „nebyly moc chytré už na začátku“, v ČR podle nás neobstojí. Převažují totiž středoškolačky a vysokoškolačky. Nebo je to pravda, ale znovu se musím zeptat, co to pak vypovídá o českém vzdělávacím systému.
Co radíte sexuálním pracovnicím, aby se jim kognitivní funkce nezhoršovaly?
Systematicky je informujeme o tom, jak na sobě pracovat, aby dokázaly jednou bez větších problémů změnit profesi. Naše doporučení najdou na webu. V tom vidíme náš úkol. Ideálně by každá žena, která začne s touto profesí, měla už od začátku vědět, jak se to na ní může do budoucna projevit. A měla by vědět, jak tomu může předcházet. Pravidelně je o tom informujeme na sociálních sítích a pracujeme na tom, jak informovanost sexuálních pracovnic ještě zvýšit.
„Podle našich zkušeností se řada sexuálních pracovnic chová navenek sebevědomě proto, že se cítí nejistě a pochopitelně se snaží to maskovat“
Jaké jsou jiné „neviditelné“ a ne tak všeobecně známé dopady prostituce?
Řekla bych, že se málo ví o dopadech této profese na sebevědomí sexuálních pracovnic. Spousta z nich se chová navenek sebevědomě, ale ve skutečnosti to tak jednoznačné není. Část sexuálních pracovnic si opravdu věří i po několika letech práce v tomto oboru a nemá problém například změnit profesi. Dokáže bez problémů přesvědčit potenciálního zaměstnavatele, že zvládne jinou profesi. Typické je to třeba pro extrovertky, což mi během různých jednání potvrdili i odborníci z úřadu práce. Ale podle našich zkušeností se řada sexuálních pracovnic chová navenek sebevědomě proto, že se cítí nejistě a pochopitelně se snaží to maskovat. Nedivím se tomu, že velká část veřejnosti o tom nemá tušení a může vnímat některé sexuální pracovnice jako přehnaně sebevědomé. I o tom se snažíme informovat na sociálních sítích, že tím můžou ve skutečnosti maskovat svou nejistotu. A nebo může být taková sexuální pracovnice opravdu velmi psychicky odolná a sebevědomá.
Podle našich zkušeností je už po několika měsících v tomto oboru většina žen přesvědčená, že nezvládne žádnou jinou práci. Jde to velmi rychle a po několika letech už si řada sexuálních pracovnic nevěří na to, aby dokázaly bez jakékoliv pomoci změnit profesi. Jak jsem zmínila, zajímavé je, že se s tímto problémem více potýkají introvertky. Ty působí na potenciální zaměstnavatele častěji nekompetentně, nesebevědomě, zkrátka vyzařují, že „nemají“ na práci v jiném oboru. Právě na sociálních sítích se vyskytuje zmíněný předsudek, že stejně nikdy nezvládnou změnit profesi. Což mi historicky nedává úplně smysl. Ale i o tomto problému se nám už daří informovat personalisty i majitele firem, například přes sociální sítě. Troufám si říct, že i díky nám ubývá personalistů, kteří by o tom nikdy neslyšeli.
Jste iniciátorkou a koordinátorkou celorepublikové sítě pomoci nejen stárnoucím sexuálním pracovnicím, které se rozhodnou s prací v tomto oboru skončit. Jak exitový program funguje a jakým nejčastějším překážkám čelí bývalé sexuální pracovnice?
Podařilo se mi vyjednat s generálním ředitelstvím Úřadu práce ČR, že bylo rozšířeno poradenství pro změnu povolání právě o skupinu stárnoucích sexuálních pracovnic. Pikantní je, že jsem několik let slýchala, že to nejde, ne tedy od pracovníků úřadu práce. Stačilo si ale trvat na tom, že chci takový systém vytvořit, stačilo najít ty správné poradce a ukázalo se, že to jde. Často jde jen o to, že na to nepřistoupíte a jdete si za svým. V současnosti každá sexuální pracovnice v ČR, která chce změnit profesi, to zvládne buď sama, nebo s pomocí úřadu práce. Pracovníci, kteří mají na starosti poradenství pro změnu povolání, byli proškoleni, jak se k nim chovat, v čem být tolerantní a na čem naopak trvat. Jak jim pomoct najít práci v jiném oboru nebo nabídnout rekvalifikaci. Může se obrátit nejprve na nás a my jí pomůžeme kontaktovat úřad práce, nebo může ho může kontaktovat přímo. To může udělat i anonymně a nemusí s poradcem mluvit o tom, čím se živila posledních několik let.
Pro sexuální pracovnice je tedy dnes snazší změnit profesi než v minulosti…
Nebojím se říct, že teď patříme opravdu na západ. V Česku nenecháváme stárnoucí sexuální pracovnice bez pomoci, pokud nezvládnou samy změnit profesi. Nabízíme jim tuto systematickou pomoc po celé ČR. Největší překážkou byla v minulosti právě nízká informovanost zaměstnavatelů a úřadů práce o tom, jak působí práce v erotickém podniku na psychiku žen, jaké měkké dovednosti naopak získávají (například velmi dobrou schopnost přesvědčit zákazníka po telefonu a příjemný hlasový projev – velká výhoda například pro práci na dispečinku, obchodní a další dovednosti), v čem jim vycházet vstříc (zvyšovat nároky postupně a nechat jim dostatek času na aklimatizaci) a na čem naopak trvat (například na včasných příchodech do práce). Ale i to se nám daří měnit, protože hodně komunikujeme se zaměstnavateli.
„Na celém světě je odhadem 40 milionů sexuálních pracovnic“
Kromě této celorepublikové sítě se zabýváte i mezinárodním exitovým programem, který pomáhá ženám na pěti kontinentech. Můžete jej podrobněji popsat?
Mezinárodní exitový program jsem iniciovala také já jako koordinátorka spolku. V jednu chvíli jsem si totiž uvědomila, že je mi Česká republika možná trochu malá a že bych chtěla náš exitový program rozšířit i na další země. Že bych chtěla pomáhat co nejvíce sexuálním pracovnicím i v jiných zemích, aby měly co nejlepší podmínky pro změnu profese. Určitě hraje roli i ctižádost, protože na celém světě je odhadem 40 milionů sexuálních pracovnic. I kdyby se mi podařilo pomoct jen zlomku z nich, samozřejmě je to pro mě velmi zajímavé. Proto jsem navázala kontakt s více než 200 organizacemi po celém světě včetně Afriky, Asie, jižní Ameriky nebo Austrálie. Jsme v kontaktu i s organizacemi v Evropě, v Kanadě a v USA. Vlastně jsme ve spojení se všemi organizacemi na světě, se kterými se dá spojit v době internetu a pomáhají sexuálním pracovnicím.
V čem spolupráce prakticky spočívá?
Sdílíme s nimi všechny naše materiály, poznatky a tipy pro sexuální pracovnice, jak dokázat jednou změnit profesi. Nabídli jsme jim také pro inspiraci náš celorepublikový systém pomoci stárnoucím sexuálním pracovnicím. Neděláme si na něj žádné nároky a budeme jen rádi, když si ho přizpůsobí podle svých možností. Ideální by bylo, aby co nejvíce zemí na světě zavedlo systematickou pomoc stárnoucím sexuálním pracovnicím se změnou profese.
Jak by podle vás vypadal ideální svět, ve kterém by sexuální pracovnice, zákazníci a společnost fungovali a vzájemně spolupracovali co nejlépe?
V ideálním světě by všechny sexuální pracovnice začaly s touto profesi jen proto, že je to baví a nikdy nechtěly dělat nic jiného. Zákazníci by věděli, jak se k nim chovat s respektem. Zákazníci a sexuální pracovnice by uměli komunikovat a navzájem se respektovali. Dařilo by se nabourávat různé předsudky. Na tom všem aktivně pracujeme, i když ideální svět je pořád daleko. Například informujeme potenciální i reálné zákazníky sexuálních pracovnic o tom, z čeho vznikají různá nedorozumění mezi nimi a sexuálními pracovnicemi a jak tomu předcházet. Potenciálních třecích ploch a nedorozumění je překvapivě hodně a nám se daří informovat zákazníky o tom, proč se to děje.
V rámci kampaně #realitavsexbyznysu třeba popisujeme různé typy oblíbených a neoblíbených zákazníků a důvody, proč to tak je. Třeba, že sexuální pracovnice nemusí správně chápat důvody, proč zákazník neustále oddaluje orgasmus. Může si například myslet, že ji zákazník záměrně trápí (typická je například křeč v ruce, která se může dostavit po desítky minut trvající námaze, nebo bolest kyčlí), ale ten k tomu má jiný důvod. Už delší dobu máme odezvu od sexuálních pracovnic, že zákazníci lépe komunikují a zvyšuje se jejich povědomí o tom, jak sexuální pracovnice vidí určité situace. Není ale na mně, abych posoudila, jestli je to jen díky naší osvětě.
Mohlo by se vám líbit
ROZHOVOR: Hojit zjizvená místa české historie
Takový dlouhý článek a žádná obrazová dokumentace… 🙂