Porucha přijmu potravy, sebedestruktivní chování a problémy s vlastní identitou. To jsou jedny ze symptomů takzvané hraniční poruchy osobnosti (HPO). Jedná se o komplexní psychiatrickou diagnózu, která zasahuje do mnoha aspektů života jednotlivce. Onemocnění ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá sám sebe a okolní svět. Jaké jsou možnosti léčby a co všechno život s HPO obnáší?
Hraniční porucha osobnosti je duševní porucha, která postihuje zejména mladší ženy, často vyššího intelektu nebo s výraznými uměleckými sklony. Pro osoby, které se potýkají s HPO, je zásadní podpora odborníků na duševní zdraví. Je důležité vyhledat pomoc od kvalifikovaných terapeutů, kteří mohou dotyčným pomoci zvládat symptomy a zlepšovat tak jejich kvalitu života.
„Zatím stále nikdo úplně přesně neví, proč HPO vzniká a co ji způsobuje. Má se za to, že na ní má vliv rodina, respektive primární pečující osoba v raném dětství, ale i genetická výbava jedince, dále také celkový zdravotní stav, prodělané úrazy, nemoci, bezvědomí, zároveň i různá traumata, šikana, nebo úmrtí v rodině,” říká Martina Kulhánková, předseda organizace Černobílý život z.s.
zdroj: www.cernobilyzivot.cz
Nezisková organizace Černobílý život sdružuje pacienty s hraniční poruchou osobnosti, jejich rodinné příslušníky, ale také další osoby, které se o HPO zajímají. Organizace si mimo jiné klade za cíl poskytovat odborné poradenství, komunikovat s odbornou veřejností, spolupracovat s farmaceutickými společnostmi a podporovat výzkum a léčbu HPO.
HPO zahrnuje celou řadu symptomů
Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje různými symptomy, jako je například emoční labilita, impulzivní chování nebo problémy s vlastní identitou. Častým symptomem je i sebepoškozování, sebedestruktivní chování, pokusy o sebevraždu, disociativní stavy či poruchy přijmu potravy a sklon k užívání návykových látek. Velmi problematické je pro osoby s HPO také udržování stabilních vztahů, ať už rodinných, partnerských nebo vztahů na pracovišti či ve škole.
„Lidé s HPO mají všeobecně problémy s důvěrou k lidem, sami si připadají bezcenní, a proto raději utíkají do samoty nebo k různým závislostem. Mají pocit, že je nemůže mít nikdo rád a nikdo o ně nestojí. Vlastně sami sobě nerozumí, neví, kdo jsou, kam směřují, proč se vůbec narodili. Mívají velké kolísání nálad mnohokrát za den, chvilku jsou dole, chvilku nahoře, a takto se to mění z minuty na minutu. Často utíkají od vztahu ještě dříve, než by se vůbec mohl rozpadnout, a to proto, aby nebyli druhým opuštěni. Proto raději opouští oni sami,” říká Kulhánková.
Jak poruchu rozpoznat?
Hraniční porucha osobnosti se začíná vyvíjet už v raném dětství a první příznaky se mohou projevovat během období puberty a adolescencí. Problém spočívá v tom, že tyto počáteční symptomy často připomínají normální projevy dospívání, což komplikuje včasné rozpoznání poruchy. Běžné aspekty dospívání mohou maskovat první známky HPO, což ztěžuje identifikaci této poruchy.
„Nejúčinnější se v současné době jeví pro lidi s hraniční poruchou osobnosti dialekticko-behaviorální terapie nebo schematerapie, které učí lidi přenastavit svoje negativní vzorce chování, řešit problémy, s diagnózou se sžít a naučit se s ní pracovat. Takových odborníků je u nás však stále žalostně málo, ti starší neznají nové metody a nechtějí se jimi již zabývat, mladší se často lidí s touto diagnózou bojí, jelikož je s nimi mnohdy opravdu náročná práce,” dodává předsedkyně.
Personální obsazení ČBŽ z.s. (zdroj: www.cernobilyzivot.cz)
Pro osoby s HPO je vhodná i relaxační technika mindfulness (všímavost) zaměřená na schopnosti být „teď a tady“ a zvyšovat tak toleranci vůči stresu. Léčba onemocnění tedy obvykle zahrnuje kombinaci terapeutických metod a v případě souvisejících problémů, jako jsou například deprese nebo úzkosti, i farmakoterapii. Z léčiv psychiatři předepisují především antidepresiva, anxiolytika či stabilizátory nálady, pro zvládnutí akutních problémů pak ještě benzodiazepiny, které jsou však velmi návykové, a proto je třeba na to myslet a užívat je opravdu výjimečně
„Léčba je velice složitá. HPO se nedá takříkajíc ‚vyléčit‘, jak již název napovídá, je to porucha, tudíž je člověk nějak porouchaný a je potřeba, aby docházel na co nejintenzivnější terapie, ať již individuální, tak i skupinové, aby se mu přenastavily získané špatné vzorce chování. Dá se však říci, že při souhrnu štěstí, pochopení, nalezení dobrých odborníků, vybičování se k co nejpravidelnějším docházkám na terapie, možná pak bude mít jedinec šanci se z této poruchy osobnosti zotavit a naučit se žít tak, aby byl spokojený, naplněný, žil v partnerském svazku, pracoval. Ale je to běh na dlouhou trať a zvládne to jeden z mála,” dodává na závěr Kulhánková.
Mohlo by se vám líbit
Dobrý den,
Jsem obyčejná holka, ale nikdo by na mě nepoznal jaké mám problémy. Moje sestra má HPO a jak tady již psali lidé přede mnou, je to neuvěřitelně zoufalý pocit.. K tomu moje přítelkyně má emočně nestabilní poruchu osobnosti impulzivní typ a v něčem je to velmi podobné. Jak už tady někdo psal, ve vztahu všechno držím jen já. Vlastně ani nevím jestli spolu ještě jsme protože si vymyslela že někoho má aby mě mohla opustit „dřív než bych opustila já ji“, pořád doufám že se ozve, ale vnucovat se jí nechci, ovšem dost mě zneklidňuje předchozí komentář že jej přítelkyně ghostla, obávám se že to bude i můj případ… Jsem opravdu zoufalá, a to si sama procházím nemocí OCD a následnou alexitymií. Ale stále se držím a snažím se vše lepit dohromady. Sama už jsem asi vyhořelá. Přála bych si aby se ke mě přítelkyně vrátila a aby se sestra začala chovat normálně. Ani jedna své chování nechce řešit, pokusili se o to jednou a když narazili na špatnou psycholožku, jinou už nehledali. Všechno je hrozně demotivující. Šťastný je ten, kdo kolem sebe nemá lidi s poruchou osobnosti!
Mám takového syna, ten zoufalý pocit bezmocnosti nikomu nepřeji!
Měl jsem vztah s partnerkou trpící těžkou formou HPO. Změny nálad, spouštěčem mohlo být cokoli. Člověk už kontroloval každé slovo, každý pohyb, aby scény neopakovaly. Neustále citové kolísání, výčitky a potom pláč a objetí, poté opět hádky, neustálý kolotoč, nakonec po 3 letech známosti vztah ukončila Ghostingem, kdy se následně zhroutila a je v pracovní neschopnosti. Byl jsem ve vztahu stavitel, snažil se všechny hádky, emoce, výčitky krotit, ale i tak to bylo velmi náročné a nakonec utekla. Vše bohužel pramenilo zřejmě z dětství a hrozné citové, emoční situace v rodině a následně ex partneři, kteří ji bili. Vše vygradovalo až do těžkého stavu HPO a tím je člověk v polovině života naprosto vyřízený. O léčbě neuvažuje, ani neví, že nějaké KPO existuje.