Porucha přijmu potravy, sebedestruktivní chování a problémy s vlastní identitou. To jsou jedny ze symptomů takzvané hraniční poruchy osobnosti (HPO). Jedná se o komplexní psychiatrickou diagnózu, která zasahuje do mnoha aspektů života jednotlivce. Onemocnění ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá sám sebe a okolní svět. Jaké jsou možnosti léčby a co všechno život s HPO obnáší?
Hraniční porucha osobnosti je duševní porucha, která postihuje zejména mladší ženy, často vyššího intelektu nebo s výraznými uměleckými sklony. Pro osoby, které se potýkají s HPO, je zásadní podpora odborníků na duševní zdraví. Je důležité vyhledat pomoc od kvalifikovaných terapeutů, kteří mohou dotyčným pomoci zvládat symptomy a zlepšovat tak jejich kvalitu života.
„Zatím stále nikdo úplně přesně neví, proč HPO vzniká a co ji způsobuje. Má se za to, že na ní má vliv rodina, respektive primární pečující osoba v raném dětství, ale i genetická výbava jedince, dále také celkový zdravotní stav, prodělané úrazy, nemoci, bezvědomí, zároveň i různá traumata, šikana, nebo úmrtí v rodině,” říká Martina Kulhánková, předseda organizace Černobílý život z.s.
zdroj: www.cernobilyzivot.cz
Nezisková organizace Černobílý život sdružuje pacienty s hraniční poruchou osobnosti, jejich rodinné příslušníky, ale také další osoby, které se o HPO zajímají. Organizace si mimo jiné klade za cíl poskytovat odborné poradenství, komunikovat s odbornou veřejností, spolupracovat s farmaceutickými společnostmi a podporovat výzkum a léčbu HPO.
HPO zahrnuje celou řadu symptomů
Hraniční porucha osobnosti se vyznačuje různými symptomy, jako je například emoční labilita, impulzivní chování nebo problémy s vlastní identitou. Častým symptomem je i sebepoškozování, sebedestruktivní chování, pokusy o sebevraždu, disociativní stavy či poruchy přijmu potravy a sklon k užívání návykových látek. Velmi problematické je pro osoby s HPO také udržování stabilních vztahů, ať už rodinných, partnerských nebo vztahů na pracovišti či ve škole.
„Lidé s HPO mají všeobecně problémy s důvěrou k lidem, sami si připadají bezcenní, a proto raději utíkají do samoty nebo k různým závislostem. Mají pocit, že je nemůže mít nikdo rád a nikdo o ně nestojí. Vlastně sami sobě nerozumí, neví, kdo jsou, kam směřují, proč se vůbec narodili. Mívají velké kolísání nálad mnohokrát za den, chvilku jsou dole, chvilku nahoře, a takto se to mění z minuty na minutu. Často utíkají od vztahu ještě dříve, než by se vůbec mohl rozpadnout, a to proto, aby nebyli druhým opuštěni. Proto raději opouští oni sami,” říká Kulhánková.
Jak poruchu rozpoznat?
Hraniční porucha osobnosti se začíná vyvíjet už v raném dětství a první příznaky se mohou projevovat během období puberty a adolescencí. Problém spočívá v tom, že tyto počáteční symptomy často připomínají normální projevy dospívání, což komplikuje včasné rozpoznání poruchy. Běžné aspekty dospívání mohou maskovat první známky HPO, což ztěžuje identifikaci této poruchy.
„Nejúčinnější se v současné době jeví pro lidi s hraniční poruchou osobnosti dialekticko-behaviorální terapie nebo schematerapie, které učí lidi přenastavit svoje negativní vzorce chování, řešit problémy, s diagnózou se sžít a naučit se s ní pracovat. Takových odborníků je u nás však stále žalostně málo, ti starší neznají nové metody a nechtějí se jimi již zabývat, mladší se často lidí s touto diagnózou bojí, jelikož je s nimi mnohdy opravdu náročná práce,” dodává předsedkyně.
Personální obsazení ČBŽ z.s. (zdroj: www.cernobilyzivot.cz)
Pro osoby s HPO je vhodná i relaxační technika mindfulness (všímavost) zaměřená na schopnosti být „teď a tady“ a zvyšovat tak toleranci vůči stresu. Léčba onemocnění tedy obvykle zahrnuje kombinaci terapeutických metod a v případě souvisejících problémů, jako jsou například deprese nebo úzkosti, i farmakoterapii. Z léčiv psychiatři předepisují především antidepresiva, anxiolytika či stabilizátory nálady, pro zvládnutí akutních problémů pak ještě benzodiazepiny, které jsou však velmi návykové, a proto je třeba na to myslet a užívat je opravdu výjimečně
„Léčba je velice složitá. HPO se nedá takříkajíc ‚vyléčit‘, jak již název napovídá, je to porucha, tudíž je člověk nějak porouchaný a je potřeba, aby docházel na co nejintenzivnější terapie, ať již individuální, tak i skupinové, aby se mu přenastavily získané špatné vzorce chování. Dá se však říci, že při souhrnu štěstí, pochopení, nalezení dobrých odborníků, vybičování se k co nejpravidelnějším docházkám na terapie, možná pak bude mít jedinec šanci se z této poruchy osobnosti zotavit a naučit se žít tak, aby byl spokojený, naplněný, žil v partnerském svazku, pracoval. Ale je to běh na dlouhou trať a zvládne to jeden z mála,” dodává na závěr Kulhánková.
Mohlo by se vám líbit
Měl jsem vztah s partnerkou trpící těžkou formou HPO. Změny nálad, spouštěčem mohlo být cokoli. Člověk už kontroloval každé slovo, každý pohyb, aby scény neopakovaly. Neustále citové kolísání, výčitky a potom pláč a objetí, poté opět hádky, neustálý kolotoč, nakonec po 3 letech známosti vztah ukončila Ghostingem, kdy se následně zhroutila a je v pracovní neschopnosti. Byl jsem ve vztahu stavitel, snažil se všechny hádky, emoce, výčitky krotit, ale i tak to bylo velmi náročné a nakonec utekla. Vše bohužel pramenilo zřejmě z dětství a hrozné citové, emoční situace v rodině a následně ex partneři, kteří ji bili. Vše vygradovalo až do těžkého stavu HPO a tím je člověk v polovině života naprosto vyřízený. O léčbě neuvažuje, ani neví, že nějaké KPO existuje.