Ve čtvrtek 20. června jsme si připomněli Světový den uprchlíků. V České republice je aktuálním a velmi důležitým tématem život ukrajinských uprchlíků, kteří nejen u nás našli útočiště před válečným konfliktem. Jak se jim tedy v České republice žije už více než dva roky od začátku války?
Mezinárodně uznávaný Světový den uprchlíků vyhlásila Organizace spojených národů v roce 2000 a připadá na 20. června. Jeho hlavním cílem je zvýšit povědomí o situaci uprchlíků po celém světě, oslavit jejich odvahu, sílu a podpořit jejich práva.
Od začátku roku 2022 přijala Česká republika tisíce ukrajinských uprchlíků. Tito lidé byli nuceni opustit své domovy, přichází s různými životními příběhy a velmi traumatizováni válečnými událostmi. Podle údajů Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se Česká republika od roku začátku války stala útočištěm 382 034 uprchlíků z Ukrajiny, kteří zde získali dočasnou ochranu. Většina z nich, kteří jsou ekonomicky aktivní, je dnes součástí trhu práce. Ostatní, především senioři nebo pečující o malé děti a nemocné členy rodiny, jsou odkázáni na pomoc druhých. Potýkají se s finančními problémy a nestabilním bydlením. Dořešit se musí i budoucí nastavení dočasné ochrany.
„Ukrajinci nadále čelí invazi a jejím ničivým následkům. Nadále tak musí trpět a jsou nuceni k vnitřnímu vysídlení v rámci Ukrajiny i vnějšímu vysídlení za jejími hranicemi. UNHCR, agentura OSN pro uprchlíky, a celé humanitární společenství smekají za velkorysou a příkladnou solidaritu, jakou vůči Ukrajincům projevují Češi a česká vláda od prvního dne války i nyní, kdy je humanitární situace v zemi dramatická a naléhavá, a cení si toho,“ říká vedoucí kanceláře UNHCR v ČR Ajmal Khybari.
Česká společnost ukázala velkou solidaritu a ochotu pomáhat, zapojilo se nespočet neziskových organizací a iniciativ – sbírají finance, poskytují ubytování a materiální pomoc, organizují jazykové kurzy a různé kulturní akce.
Nezisková organizace, jako je například Člověk v tísni, poskytuje nejen materiální pomoc, ale také psychologickou podporu a právní poradenství. „Naše psychosociální pomoc zahrnuje individuální a skupinové poradenství, terapie, školení pro učitele a sociální pracovníky a podporu pro děti a rodiče. Celkem jsme poskytli životně důležitou podporu více než 85 000 lidí,“ uvádí organizace Člověk v tísni.
SLOVO 21 se snaží přispět k lepšímu porozumění všech ve společnosti
Nezisková organizace se věnuje integraci menšin do většinové společnosti. Bojují proti stereotypům, podporují vzdělávání a sebevědomí. Zaměřují se na romské obyvatelstvo, ale pomáhají také cizincům.
Založili projekt s názvem Slovo pro Ukrajinu 2022, kde pomohli již více než osmi tisícům utečenců. Pomáhají orientovat se v nové zemi, informovat a vzdělávat uprchlíky, organizují pro ně různé kulturní akce, vydali interaktivní knihu básní pro nejmenší, připravili neformální kurzy češtiny a také zařizují podpůrné aktivity – arteterapie, podporu psychického a fyzického zdraví, atd.
„Dodnes pro nově příchozí uprchlíky kromě bydlení a jídla zajišťujeme i oblečení, léky, ale i třeba školní pomůcky pro děti, specifické zdravotní pomůcky, mobilní telefony, nebo notebooky,“ uvádí na svém webu Slovo 21.
Výzkum s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy
Slovo 21 organizovalo společně s výzkumníky Přírodovědecké fakulty UK výzkum, který financoval Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a ministerstvo vnitra. Hlavním cílem bylo zaměření se na práci uprchlíků a na znalost českého jazyka nebo na otázku návratu na Ukrajinu. Zajišťování dat probíhalo v roce 2022 od léta do podzimu a následně od podzimu 2023 do letošního jara. Dohromady se zapojilo 1387 lidí.
Ukrajinští uprchlíci jsou podle průzkumu čím dál aktivnější na trhu práce, přibývá ale více těch, kteří se svým zaměstnáním nejsou spokojeni. Nespokojenost souvisí hlavně u výše mezd. Pětina stále svou práci hledá, 7% dotazovaných přiznalo, že pracuje bez smlouvy. Z toho 5% to má jako hlavní zdroj příjmů.
Úroveň znalosti českého jazyka se značně mezi dvěma koly výzkumu zlepšila. Konkrétně u 57% respondentů. Ve druhém kole skoro třetina uvedla, že česky mluví plynně, nebo že se domluví v běžných situacích. Změnil se i postoj k návratu na Ukrajinu. Při prvním kole výzkumu návrat do rodné země plánovalo 75% Ukrajinců, ve druhém kole to bylo už jen 50%.
„První rok jsem doufala, že se vrátím. Pak jsem ale začala přemýšlet nad reálnou situací: kde a jak sehnat ubytování na Ukrajině, do kterého regionu jet, kde najít práci. Školka, kde jsem pracovala, už není. Kolik stojí ubytování… Zkrátka jsem si uvědomila, že se musím postavit na nohy tady v Česku. K tomu všemu pochopitelně strach. Pracuji s psychologem a měla jsem takové cvičení, kdy jsem si měla napsat plán dne nebo týdne na Ukrajině po návratu, co bych dělala. Napsala jsem si takhle rozvrh na první den a došlo mi, že je to tam už jiné, než bývalo. Jak by asi vypadal? Přijela bych, šla bych do zničeného města, ke zničenému obydlí a plakala bych (pláče),“ uvádí ve výzkumné zprávě Ljubov.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře