Život s autismem nebo mentálním postižením je náročný každý den, a to nejen pro postižené děti, ale také pro rodiče a rodiny. Dítě potřebuje neustálou péči a pozornost pro dobrý vývoj, pro mnohé rodiče to znamená neustálou práci bez odpočinku. Ovšem je velmi důležité, aby postižený interagoval s okolím mimo své přirozené prostředí, aby se naučil porozumět světu okolo sebe. Proto vznikl projekt se jménem Homesharing.
Zdroj: Slezská diakonie – Úsek Brno
Projekt funguje proto, aby ulehčil rodičům postižených dětí. Nejdůležitějším článkem je takzvaný hostitel. Jedná se zpravidla o dobrovolníka nebo rodiče, který má třeba prázdný pokoj, přičemž tento pokoj může na pár dní nebo hodin sloužit jako útočiště pro postižené dítě. Hostitel si pak s dítětem hraje a pečuje o něj. „Homesharing je v Česku zatím poměrně nová věc. Ten projekt je krásný tím, že hostitelé dobrovolně pečují ve svém volném čase o děti s postižením,“ říká koordinátorka homesharingu pro Jihomoravský kraj Radana Melková.
Příběhy hostitelů
Hostitelů, tedy lidí, kteří se tímto způsobem zapojují do pomoci dětem a poskytují jim svou pozornost a útočiště je stále málo. „V celé ČR je nyní zapojeno do homesharingu asi 50 hostitelů. Pro další děti stále nové hostitele hledáme, přihlásit se je možno přes webové stránky homesharingu,“ sděluje Radana Melková. V Slezské diakonii – Úsek Brno je nyní šest úspěšně vyškolených hostitelů, další tři nyní procházejí výcvikem. Dále Melková zmiňuje, že jejich plán na další rok je proškolit dalších 5 až 10 hostitelů.
V současnosti se Slezská diakonie snaží prohlubovat vztahy mezi jednotlivými hostiteli, kteří už si našli svou rodinu. Hostitelka Eva z Brna se začala potkávat s Vendulkou s Downovým syndromem o letních prázdninách. Většinou se vidí dvakrát do měsíce venku nebo u Evy v bytě. „Vendulka mě učí žít víc v přítomném okamžiku a užívat si ho naplno. Obohacuje mě jiným vnímáním věcí. Občas je to pro mě trochu výzva, ale vždycky se loučíme s dobrým pocitem a těšíme se na příště,” říká Eva.
Zdroj: Slezská diakonie – Úsek Brno
Miroslav Kubíček je hostitel osmileté Julinky s Angelmanovým syndromem. „Julča nám dala další životní zkušenost a umožnila nám vnímat to, jak složité to mají pečující rodiny a jak jednoduché je někomu pomoci,“ podotýká Kubíček.
Hostitelka Jitka Kopuletá pečuje osmiletou Barušku s mentálním postižením. „Moje motivace na začátku byla pomoci rodině, rodičům. Postupně jsem si uvědomila, jak je to důležité i pro to samotné dítě. Člověku přibude velká smysluplnost. Najednou ví, že je pro někoho důležitý a že může darovat kus svého času,“ říká Kopuletá.
Chceme, aby děti byly v prostředí podobném, jako když jdou na návštěvu třeba k babičce nebo kamarádovi
Ochota hostitelů je velice důležitá zejména pro rodiny postižených dětí. „Rodiče dětí s mentálním postižením jsou za tuto novou formu podpory velmi vděčni – umožňuje jim získat vzácné chvíle volna, kdy si mohou odpočinout, věnovat se sobě nebo dalším členům rodiny,“ říká Melková.
Se svými pocity se svěřila i matka mentálně postižené Báry, Jitka Střížová. Bára je ve svých osmi letech mentálně na úrovni ročního dítěte. Dva další synové Jitky neznají, jaké je to mít rodiče jen pro sebe, nikdy není dostatek času věnovat se pouze jim, většinu pozornosti rodiče směřují k Báře. „Rodiče si můžou díky homesharingu odpočinout, jít si něco v klidu zařídit nebo strávit čas se svými dalšími dětmi. Někdy ocení i to, že můžou na chvilku úplně vypnout,“ dodává Radana Melková.
Zdroj: Slezská diakonie – Úsek Brno
„Rodiče, kteří nepřetržitě pečují o děti s mentálním postižením, jsou mnohdy velmi vyčerpaní, ocitají se v sociální izolaci. Je velmi obtížné skloubit péči nejen se zaměstnáním, ale také s péčí o další členy rodiny,” doplňuje Klára Šrůtková, vedoucí homesharingu z organizace Děti úplňku.
„Homesharing nabízí zejména vztah. Chceme, aby děti byly v prostředí podobném, jako když jdou na návštěvu třeba k babičce nebo kamarádovi. To je věc, která v běžných sociálních službách není možná,“ doplňuje Eva Černá, koordinátorka homesharingu z Rodinného Integračního Centra.
Sbírka na AUTO PRO HOMESHARING (zdroj: Slezská diakonie – Úsek Brno)
Kořeny homesharingu a rozšíření do Česka
„Homesharing se do ČR dostal z Irska, kde úspěšně funguje už třicet let, stejně jako v dalších západních zemích,“ pokračuje Radana Melková ze Slezské diakonie – Úsek Brno. Zapojilo se několik organizací po celé České republice. Hlavní organizace a odborní garanti jsou Naděje pro děti úplňku, z. s. a Rodinné Integrační Centrum z.s.
„Od roku 2021 se homesharing dostává skrze dalších šest organizací k rodinám po celé ČR. Vše za podpory Nadačního fondu Abakus. V Jihomoravském kraji homesharing zavádí exkluzivně jako jediná organizace Slezská diakonie – Úsek Brno,“ dodává Radana Melková. Dalšími organizacemi v projektu jsou Centrum Orion, z.s., Mikasa, z.s., Centrum pro komunitní práci střední Čechy, LÍP A SPOLU, z.s., Zet-My, z.s. a Rodinné integrační centrum.
„Cílovou skupinou homesharingu jsou děti a dospívající s mentálním nebo kombinovaným postižením nebo s poruchami autistického spektra (PAS). Některé organizace se věnují klientům s PAS, my v Jihomoravském kraji se věnujeme skupině dětí a dospívajících s mentálním nebo kombinovaným postižením, protože pro tyto osoby je k dispozici nejméně služeb a jsou nejhůře dostupné,“ vysvětluje Radana Melková.
Minulý týden byla spuštěna sbírka na Donio s názvem: Auto pro Homesharing. Na auto je potřeba vybrat zbývajících 100 000 korun. „Budeme jezdit do rodin přihlášených do homesharingu v jeho přípravné fázi, probíhá tam několik schůzek s pracovníky našeho týmu, rodinou a hostitelem, než hostitel začne o dítě pečovat samostatně, a rodinám tak homesharing přiblížíme,“ vysvětluje Radana Melková.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře