V roce 1985 československá vláda přijala v částečně utajeném programu k výchově a vzdělávání dětské válečné uprchlíky z Namibie. Do epizody jsme si jako hosta pozvali režiséra dokumentu o těchto dětech, Martina Müllera. Rozebíráme, podle jakého klíče byly děti vybírány, jaké bylo dětství v Československu, nebo proč byl návrat do Namibie noční můrou. A zazní i to, co bylo pro Martina Mullera při zpracovávání dokumentu nejtěžší.
Základním životním problémem těchto dětí bylo to, že když se změnily politické režimy, tak byly k ničemu. Projekt nedošel konce. V podstatě to byly svědci kolosálního plánu, který teď nenašel uplatnění ani naplnění. Děti se vrátily do Namibie, ale už tam nepatřily. Začaly dospívat a více a více si to uvědomovaly. A měly stále trvající sen, že se vrátí do krajiny dětství, do bájného Československa. Československo už ale ani neexistovalo.
Mohlo by se vám líbit
Co můžeme udělat pro životní prostředí? Helena Továrková hostem Pijavic
Šikaně dáváme prostor vždy, když před ní zavíráme oči. Marek Nagy a Gabriela Lepková v Pijavicích
Z lidí se závislostí, se kterými jsem pracoval, se 80 % vyléčilo. David Bezdomnikov hostem Pijavic
Technologie by měly ruce rozvazovat, ne svazovat. O digitalizaci v nezisku s Radkou Bystřickou
Komentáře