Přečtěte si pokračování úterního rozhovoru s Jiřím Hlavenkou. Tentokrát jsme se více zaměřili na politiku, vztah státu a neziskovek nebo mediální gramotnost seniorů. „Problém je, že stát podlehl zuřivému odporu proti neziskovkám ze strany extrémistických stran, které říkají, že neziskovky jsou špatné, něco jako paraziti, kteří jenom sedí, nic nedělají a berou státní peníze. Takže stát koná, ale neříká to nahlas,“ říká.
Kdybyste mohl být na jeden den premiérem a mohl změnit nebo prosadit tři libovolné zákony, které by to byly?
To je těžká otázka. Nemyslím si, že máme špatnou legislativu. Je podobná jako v zemích západní Evropy, kde jsme si ostatně vzali příklad. Kdybych ale měl kouzelnou hůlku, tak bych zařídil velkou transformační vlnu, která bude srovnatelná s tím, co se dělo v 90. letech. Tehdy jsme se jako společnost nastavili transformačně s mladickým nadšením, od té doby se ale třicet let vezeme a změny jsou pomalé.
V jakých oblastech transformace bychom tedy mohli čarovat?
Nejsilnější transformací musí určitě projít vzdělání. Poté veřejná sféra, aby mohla fungovat odvážněji, aktivněji, samostatně a aby nebyla šíleně svázaná. Strach, že uděláte něco nedovoleného, zabíjí iniciativu. Pak bychom se měli transformovat v oblastech, které souvisí s klimatickou změnou – od zemědělství, přes průmysl až po životní prostředí jako takové. Hlavně by se celá země měla napřít směrem ke znalostní ekonomice. Chybí nám ekonomická politika, díky které bychom dokázali najít oblasti, ve kterých můžeme být lídry a tyto oblasti akcentovat. Celá vlna transformací nespočívá ve změně zákonů, ale ve změně přístupu. Jako premiér s kouzelnou hůlkou bych udělal několik těchto odvážných opatření, které by mi vynesly nehynoucí nenávist národa, protože jsou nepopulární a přinesou ovoce až za dlouho. Chybí nám odvaha.
To zní jako problém způsobený stále více se rozšiřujícím populismem.
Každý politik je svým způsobem hnán populismem. Mám pocit, že míra odvahy postupně klesá a politika degradovala na souboj o udržení moci. Největší ránu tomu dalo osm let Babiše. Lidi byli zvyklí na narativ, ve kterém je on manažer a on se postará. Všichni jsme si zvykli, že dává a když přijde někdo, kdo začne vykládat o strategických plánech pro Českou republiku, tak to lidi prudí. Vlády vlastně zdiskreditovaly funkci kormidelníka země a lidi jsou nastavení způsobem: „Postav silnici, zvyš nám důchod, nic víc po tobě nechceme.“
Paradoxní je, že podpora nezisku od státu není vůbec špatná
Pojďme zpátky k nezisku. Četl jsem zajímavý rozhovor v Deníku N, podle kterého se velmi aktivně angažujete v otázkách záchrany planety, humanitární pomoci či takového „obecného blaha“. Je to cesta, kterou jste došel k zájmu o neziskový sektor, nebo to bylo naopak?
To se tak nějak sešlo z obou stran. Jak člověk stárne, tak se vyvíjí. V začátcích podnikání jsem o záchranu veřejného blaha moc zájem nejevil, ale jak stárnu, zraju, dospívám, tak na to myslím víc a víc. Neziskovky vnímám dlouhodobě jako jednu z nejdůležitějších součástí společnosti. Neziskový sektor je velmi složitý, ale když ho zjednoduším, tak ho vnímám jako výplň mezery mezi soukromým sektorem a státem. Usiluje o to, aby fungoval ve veřejný prospěch tam, kde stát nechce, nebo to neumí, nebo to s radostí outsourcuje. Bohužel je v Česku časté, že spousta lidí vnímá jenom práci, sebe a rodinu. Lidi z nezisku vtahují ostatní do dění a jako svou životní náplň berou i pomáhání veřejné sféře.
Jak vnímáte vztah státu a neziskového sektoru? Jsou neziskovky dostatečně podporovány?
Paradoxní je, že podpora nezisku od státu není vůbec špatná. Stát vypisuje množství podpůrných programů, účastnit se můžou státní i neziskové organizace. Problém ale je, že stát podlehl jakémusi zuřivému odporu proti neziskovkám ze strany extrémistických stran, které říkají, že neziskovky jsou špatné, něco jako paraziti, kteří jenom sedí, nic nedělají a berou státní peníze. Takže koná, ale neříká to nahlas. Jako by se styděl, že jim pomáhá, a to mi vadí. Stát má říct, že pomáhá nezisku a dál pomáhat bude, protože si myslí, že je důležitý. Ale on to dělá napůl pokoutně, a ještě jsem neslyšel žádného lídra nebo premiéra, že by se za neziskovky postavil. To je ten nedostatek odvahy.
Ve zmíněném rozhovoru se okrajově bavíte i o nedostatečné mediální gramotnosti starší generace. Myslíte, že je to momentálně stěžejní problém, který bychom měli řešit?
Problémů je hodně a ani bych neřekl, že jeden z nich je stěžejní. Ať se ale bavíme o čemkoli, vždycky skončím u vzdělání v širším slova smyslu, nikoli pouze u profesního. V oblasti mediální gramotnosti dochází k tomu, že především vlivem sociálních sítí dochází k destrukci mediálního prostoru.
Jak to myslíte?
Média mají kodex a víte, co očekávat. Když si koupíte třeba Blesk, dostanete přesně to, co jste si koupil. Když sledujete nebo posloucháte veřejnoprávní média, tak dostanete to, co si naladíte. Na sociálních sítích je ale mišmaš, kvůli algoritmům se tvoří bubliny, ve kterých se vyzvedávají extrémní názory a umožňují tak snadné pronikání cílených dezinformací, tedy lží s mocenským pozadím. Ačkoli nechci paušalizovat, tak zejména starší lidé byli zvyklí na to, že co je psáno, to je pravda, protože to tak celou dobu fungovalo. U seniorů se mediální gramotnost zanedbala.
Zaplaťpánbůh za každého seniora, který prozřel a začal si ověřovat informace
Co s tím můžeme dělat?
To právě nevím. Je to extrémně těžké, nemůžeme je nahnat do školy jako děti. Má jim snad stát rozdávat příručky? Je to trochu dědictví minulého režimu, který nás odnaučil kritického myšlení. Když je vám šedesát a máte za sebou 40 let tvrdé manuální práce, tak je hrozně těžké se naučit kriticky myslet. Je to trochu ztracený boj. Musí to generačně odeznít a v téhle oblasti je pár opatření, které by měl stát dělat, jako třeba posílení veřejnoprávních médií, které jsou v tomto naprosto nezastupitelné, ale bohužel se šetří a škrtá, protože už se jim dlouho nezvyšoval příspěvek. Jak by asi dopadla firma, která řekne, že 15 let nezvýší plat? Všichni by utekli. Taky by měl být stát aktivnější v boji proti dezinformacím, které vznikají s cílem rozeštvat společnost. Ale jak zlepšit mediální gramotnost jako takovou? Na to bohužel nemám recept.
V Česku fungují i neziskovky, které se mediální gramotnosti věnují. Mají šanci něco změnit?
Asi s tím trochu pohnout můžou. Je potřeba se seniory hovořit, musí se dostat do diskuzní komunity, kde se sejdou osobně a není to ta jejich sociální bublina. Když senior sedí doma, chodí mu řetězové maily, to musí být devastační. Činnost těchto neziskovek je chvályhodná, ale hrozně těžká. Zaplaťpánbůh za každého seniora, který prozřel a začal si ověřovat informace a bavit se s lidmi, kteří s ním třeba i nesouhlasí. Zaplaťpánbůh za každého, kdo procitl v kritickém myšlení.
Mohlo by se vám líbit
Co můžeme udělat pro životní prostředí? Helena Továrková hostem Pijavic
Komentáře