Sebeřízené vzdělávání vychází z přirozené zvídavosti, hravosti a schopnosti učit se. Probíhá bez stanovených osnov a zásahu další osoby. Princip spočívá v přesvědčení, že učení je přirozeným a celoživotním procesem, který se odehrává neustále. V České republice jej podporuje Aliance pro sebeřízené vzdělávaní.
„Sebeřízení umožňuje lidem, včetně dětí, naplňovat biologické, psychologické a sociální potřeby tím, že jim dává možnost následovat své zájmy, rozvíjet talenty a učit se vlastním tempem,“ vysvětluje Michaela Řeřichová, zakládající členka Aliance pro sebeřízené vzdělávání.
Sebeřízené vzdělání znamená, že nemáte přesně stanovené, co a jak byste měli studovat. „Sebeřízené vzdělávání může zahrnovat organizované hodiny či lekce, pokud si je studující volně vybírá. Většina forem sebeřízeného vzdělávání však pochází z každodennosti života, kdy lidé následují své vlastní zájmy. Mají tak možnost investovat svůj čas do sebepoznání a následného osobního rozvoje,“ říká Řeřichová.
Princip sebeřízeného vzdělávání spočívá v přesvědčení, že učení je přirozeným a celoživotním procesem, který se odehrává neustále. Neomezuje se na výuku ve školách a školní práci. Nerozlišuje mezi obsahem, který se do výuky hodí a naopak. Sebeřízené vzdělávání staví na konceptu respektovat a být respektován.
Sebeřízené vzdělávání u dětí a česká legislativa
V České republice je legislativa pro sebeřízené vzdělávání nepříznivá. Školský zákon předepisuje všem dětem starším šesti let povinnou školní docházku a také jednotné závazné kurikulum. Paragrafem 41 Školského zákona je umožněná jiná forma povinné školní docházky, individuální vzdělávání, kterému se nejčastěji přezdívá „domácí vzdělávání“. Rodiče však musí dítě zapsat do kmenové školy a dvakrát ročně absolvovat přezkoušení.
Děti, které se vzdělávají sebeřízeně, si mohou osvojovat „akademické” dovednosti bez formálního vyučování. Mají čas pro hru, kterou příznivci sebeřízení nepovažují za přestávku mezi učením či pauzu v práci, ale za učení samo o sobě. Volnou hru definují jako vývojovou potřebu člověka, prostřednictvím které se děti v průběhu evoluce tradičně učily používat nástroje soudobé kultury a ostatním kompetencím.
Rodiče, kteří vycházejí z těchto zásad, vnímají odměny, tresty, hrozby a hodnocení jako neefektivní způsob ovlivňování vnitřní motivace dětí. V tomto smyslu je rolí dospělých stát se inspirací.
Mohlo by se vám líbit
Komentáře