Dotyk přítomný ve výchově je důležitý pro budování vztahu mezi rodičem a dítětem. Poskytuje pocity bezpečí, lásky a přijetí. Stává se tak ideálním přístupem pro adoptivní rodiny. Dotykovou terapii lektoruje Barbora Lichnovská i v organizaci Láskyplná náruč a tvrdí, že je důležitá nejen v náhradních rodinách, ale i v tradiční výchově.
Terapie dotykem není tak vzdálená lidem, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pravděpodobně se s ní setkala většina z nás v rámci výchovy. Zjednodušeně řečeno bychom mohli označit za dotykovou terapii jakýkoliv bezpečný a láskyplný dotek, který je dítěti příjemný. Do projevů lze řadit objímání, lechtání, hlazení apod. Co se zdá být považováno za běžnou součást výchovy, se ukazuje jako podceňovaná lidská vlastnost, která má schopnost zlepšit psychický i fyzický stav lidského zdraví.
Barbora Lichnovská je lektorkou dotykové terapie a učí rodiče, jak komunikovat s dětmi skrze doteky od velmi útlého roku. Díky této metodě pomáhá například maminkám, jejichž miminko odmítá jejich přítomnost, ale i náhradním matkám vybudovat si láskyplný vztah s novým členem rodiny. Z toho důvodu navázala spolupráci s organizací Láskyplná náruč, která spojuje a podporuje adoptivní rodiče. Barbora v organizaci funguje jako externí spolupracovnice, která vede lekce dotykové terapie obsahující speciální masážní metody. Podle zakladatelky organizace Kláry Vohrnové je dotyková terapie velkým pomocníkem v náhradních rodinách, a proto se rozhodla ji zařadit do vzdělávacího plánu organizace.
Zdroj: Barbora Lichnovská
Podle Barbory je dotyk naprosto přirozenou potřebou člověka, zejména pak v prvních rokách života. Po narození představuje fyzický kontakt mezi miminkem a rodiči první jazyk. Skrze něj se spolu učí budovat silný vztah a vyjadřovat si lásku a péči. To je umožněno díky soustředěné pozornosti rodičů na dítě, což má za následek prohlubování vztahů. Kromě toho má stimulace kůže pozitivní účinky na fyzické i psychické zdraví, neboť se jedná o největší orgán obklopující vnitřní strukturu těla, na kterou přímo působí. Barbora tvrdí, že z těchto důvodu je metoda vhodná pro každé rodičovství, ve kterém je alespoň jednomu z rodičů dotyk příjemný.
Jak bychom měli doteky vnímat a přenést je do praxe výchovy? Na to jsme se zeptali Barbory.
Barbora Lichnovská, zdroj: barbora-lichnovska.cz
Proč je podle Vás důležitý dotyk?
Je zásadní v budování vzájemných vztahů, pocitu sounáležitosti a především pocitu, že jsme milováni. Když se nás někdo laskavě a bezpečně dotýká, dává nám najevo, že je s námi vše v pořádku, a že nás přijímá takové, jací jsme. Proto není důležitý jen v dětském věku, neboť jeho potřeba s časem nemizí, ale je pro nás zásadní po celý život. Z mé zkušenosti však vyplývá, že s věkem ubývá rukou ochotných nám dotyk věnovat.
Můžete popsat pozitivní změny, které terapie dotykem přináší do vztahů mezi rodiči a dětmi?
Když se rodiče rozhodnou aplikovat dotykovou terapii, poskytují dětem více své soustředěné pozornosti a vysílají k nim signál, že jsou důležitý a jsou zde pro ně. Posiluje se tím jejich pocit bezpečí a postupně se naplňuje jejich potřeba dotyku. Navíc rodiče své dítě poznávají i jiným způsobem. Učí se je méně hodnotit, méně se zaměřovat na nevhodné chování a objevovat, co je za ním.
Dotyk je nenahraditelný a natolik potřebný, že děti, které ho mají nedostatek, mohou strádat.
Co byste doporučila lidem, kteří by chtěli začít více využívat moc dotyku?
Měli bychom si odpovědět na otázku, zda je nám dotyk příjemný, zda jsme jej schopni přijímat a dávat. Pokud si odpovíme ano, můžeme prozkoumat své vztahy a začít v rámci nich o potřebě dotyku komunikovat. Na začátek je důležité si uvědomit, že základem pro dotykovou terapii je vyžádání souhlasu druhého k dotýkání se jeho těla. S dětmi můžeme začínat jednoduchými dotykovými hrami, do kterých se řadí například „vařila myšička kašičku„, škrabání, objetí, česání vlasů, nebo pohlazení. Ošetřujte dětem bolístka a buďte vnímaví, když děti popisují, že je něco bolí. Celkově rozvíjejte svou pozornost vůči dítěti, ale také vůči sobě samým.
Pomocí čeho se v praxi aplikuje bezpečný dotyk? Existují konkrétní metody a techniky?
Dotykovou terapii učím vždy rodiče. Ukazuji jim jednotlivé rytmicky se opakující masážní tahy, které se provádějí na rukách, nohách, zádech, obličeji a hlavě. Samostatně se pak rodiče učí dotýkat se miminek a velmi malých dětí. Pokud má někdo s dotýkáním problém, může se učit na panence.
Panenky v rámci lekce terapie dotykem (zdroj: Barbora Lichnovská)
Proč je tedy podle Vás vhodná tato metoda pro adoptivní rodičovství?
Adoptivním rodičům je dotyková terapie doporučována zejména pro snadnější a hlubší navazování vztahu s ohledem na terapeutické prvky. Děti, které jsou vhodné do adopce či jiné formy náhradní rodinné péče, často zažily spoustu věcí, které zažít neměly a nezažily to, co by zažít měly. Jejich raná zkušenost může obsahovat opuštění, střídání pečujících osob, nepříjemné zážitky, nebo dokonce zanedbávání, týrání a zneužívání. Proto je velmi vhodné, když mají noví rodiče jednoduchou a vždy dostupnou dovednost v podobě dotykové terapie. Díky ní náhradní rodiče dětem usnadňují jejich vývoj, dávají jim pocity lásky, přijetí a bezpečí. Je to často první způsob, jak adoptovaným dětem sdělit tyto emoce, neboť verbální komunikace nemusí být dostačující.
Vaše práce je založená na individuálním přístupu. Je tomu tak?
Maximálně. Vždy v terapii totiž vycházíme z individuálních potřeb, tedy respektujeme to, co druhý potřebuje, a co má rád. Liší se také s věkem dětí, kdy používáme různé formy dotyku. Někdo bude připraven užívat si masáž celého těla, jinému bude vyhovovat spíše dotýkání přes oblečení. Některé děti budou nastavené na dotykové hry, jiné vůbec. Každý člověk bude potřebovat jiný čas, tempo a tlak.
Masáž dlaně (zdroj: Barbora Lichnovská)
Mohlo by se vám líbit
Komentáře