Manželé Abelovi založili Nadační fond Úsměv nejen pro Kryštofa, věnovaný všem, kterým strnul úsměv v důsledku onkologického onemocnění. V rozhovoru mluví o vlastní zkušenosti s léčbou a smrtí syna, ale i o tom, proč dali výpověď v práci a už se k původním profesím nikdy nevrátili. Abelovi říkají, že jsou dnes nejšťastnější, jací kdy v životě byli. V rozhovoru se dozvíte, jaká cesta k tomuto uvědomění vedla a jak velkou měrou se na tom podílí klienti jejich fondu.
U rakoviny je typické, že když jí člověk onemocní, tak zbytek rodiny má v tu chvíli klapky na očích i uších. Je jedno, jaké máte vzdělání nebo společenské postavení. V tu chvíli řešíte pouze tu nemoc a nevíte si rady. Nás třeba vůbec nenapadlo, že můžeme o pomoc požádat pečovatelskou službu. Nenapadlo nás vůbec nic. Všechno jsme dělali selským rozumem a troufám si říct, že za tu dobu se z nás stali špičkoví pečovatelé a ošetřovatelé.
Jsem studentka Právnické fakulty v Olomouci. Rok života jsem strávila ve Španělsku, tam jsem zjistila, že jsem patriotka a Olomouc je pro mě srdeční záležitost na celý život, podobně jako neziskový sektor, rozvoj společnosti a lidská práva. V minulosti jsem pracovala například jako fundraiserka pro mobilní hospic nebo jako migrační stážistka v Amnesty International. V Givtu se primárně věnuji podcastu Pijavice.
Co můžeme udělat pro životní prostředí? Helena Továrková hostem Pijavic
Šikaně dáváme prostor vždy, když před ní zavíráme oči. Marek Nagy a Gabriela Lepková v Pijavicích
Z lidí se závislostí, se kterými jsem pracoval, se 80 % vyléčilo. David Bezdomnikov hostem Pijavic
Technologie by měly ruce rozvazovat, ne svazovat. O digitalizaci v nezisku s Radkou Bystřickou
Komentáře