Zakladatelka nadačního fondu Propolis 33 Lilia Khousnoutdinová a zpěvačka Olga Lounová se spolu vydaly do Afriky, kde soutěžily v East African Safari Classic Rally 2023. Jako posádka vozu 37 se rozhodly pokořit 4000 kilometrů. Rally mělo však další velké poselství. V rámci kampaně Rally for better birth Lilia a Olga propagovaly důležité otázky ohledně inovativního pohledu na porodnictví a ženství. O závodu a dalších projektech, jsme se bavili s Lilií Khousnoutdinovou.
Historička, odbornice na gender, publicistka, aktivistka, designérka a cestovatelka Lilia Khousnoutdinová vystudovala Oxford a je zastánkyní sexuálních a reproduktivních práv a rovnoprávnosti žen a mužů. Nadační fond Propolis vznikl primárně na podporu ženských charitativních a osvětových iniciativ. Jedním z posledních projektů je kampaň Koza ven, která vysvětluje výhody porodu ve stoje a představuje speciální porodní gauč.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Co říkáte na Afriku, byla to vaše první cesta?
Ne, v Africe jsem byla mnohokrát. Dokonce jsme s exmanželem a synem chvíli v severní Africe žili. Afrika mi není tak blízká, jako například některé asijské země, nicméně má obrovský půvab, divokost. Miluju přírodu, takže pro mě byly nejvíc naplňující výhledy. Dále bych chtěla zmínit cestu s Lejlou Abbasovou ještě před začátkem závodu na masajské území, kde jsme pomáhaly vybavovat místní kliniku. Tam ta panenská krajina byla naprosto dechberoucí.
Jaké bylo to, že Olga s sebou měla v Africe malé miminko?
Olga je borec, není co dodat. Je až nepochopitelné, že to zvládla. Zároveň asi všichni víme, že matky mají speciální vnitřní sílu, která dokáže zdolat hory. Vzhledem k tomu, že jsme několik dní rally zasvětily sloganům týkající se podpory kojení a toho, že matka s dítětem patří k sobě, tak myslím bylo velmi patřičné. Jak Oli živým příkladem ukazovala, že je to opravdu možné. Ostatně, vítěznou rampu jsme projely s malou doslova u Olinky na prsou, což byl fantastický moment.
zdroj: Nadační fond propolis
Co vás dovedlo k tomu, že jste se staly posádkou v East African rally?
S Olinkou už se známe řadu let a jsme si blízké. Jet rally pro nás bylo nové a v určitých ohledech to byl i zátěžový test našeho vztahu, kterým jsme nicméně prošly na samé jedničky. K Olze mám hluboký respekt, nejen jako ke kamarádce a zpěvačce, ale také jako k závodnici. Navíc na rally s sebou měla roční dceru, kterou po nocích a občas i v servisech kojila, což je zcela mimořádný výkon a smekám před ní i jako před matkou.
Proč zrovna rally v Africe?
Před dvěma lety jsem jela navštívit Olgu, když v roli navigátorky projížděla Dakar. Už tehdy žertovala, že příště to pojedeme spolu. Asi už tam bylo zaseto semínko. S nápadem na tohle konkrétní rally přišel Vojtěch Štajf, vedoucí týmu Racing 21. Mě k tomu přemluvilo jednak nadšení Olgy a jednak to, že se jedná o první rally, které otevřeně řeší svůj ekologický dopad. Navíc nás napadlo využít závod jako platformu pro osvětu v otázkách potřeb ženy při porodu. Následně se začala nabalovat další propojení, například vybavení porodního křídla malé kliniky v Keni, skrze Asante Kenya. Nakonec jsem začala rally vnímat jako poměrně komplexní projekt s mnoha pozitivními dopady.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Byly jste jediná ženská posádka?
Původně mělo startovat 65 posádek, z různých důvodů se však toto číslo během závodu redukovalo. Několik dalších žen se objevilo v roli navigátorek smíšených posádek, nicméně skutečně jsme s Olgou byly ta jediná „celá“ ženská. Obnáší to samozřejmě své specifické výzvy. Jednou z nich je určitě oblast hygieny a ženských dnů.
Jaké to bylo?
V podmínkách závodu na keňském venkově jsou tyto záležitosti opravdu problematické. Navíc to, že Olga zároveň kojila bylo na takovém rally absolutní premiérou. V neposlední řadě bych zmínila fyzickou sílu. Například vytlačovat auto z bahna je prostě jiná zkušenost ve chvíli, kdy jste žena, která váží pětapadesát kilo.
Kolik kilometrů jste ujely a jak dlouho vám to trvalo?
Závod trvá devět dní, z nichž pátý den je odpočinkový. Během něj se odehrává dlouhý servis a posádky se dávají zpátky dohromady. Trasa je dlouhá skoro 4 000 kilometrů. Ty jsou rozložené do osmi dnů. Myslím, že víc než na kilometry je nutné se dívat na kvalitu silnic. Jedná se o offroad. Vše, co si pod tím pojmem člověk dokáže představit, je odlišné od naší zkušenosti. Respektive, terén byl místy takový, že bylo až nemožné ho autem vůbec projet.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Co nejhoršího vás po cestě potkalo?
Nejhorší byly asi dva okamžiky. Jednak třetí podvečerní rychlostní zkouška, kde po autech v jedné vesnici začali místní házet kameny. Došlo k poměrně závažným poruchám. Zároveň atmosféra kolem toho by se dala krájet. My jsme se nakonec rozhodly do této vesnice nejet. Rychlostní zkoušku jsme tedy sice odstartovaly, ale před konkrétním dojezdem jsme auto otočily nazpátek. Myslím, že jsme tak učinily správně.
Další náročný moment nastal úplně ke konci poslední rychlostní zkoušky. Po průjezdu horizontu jsme najely na opravdu strašidelný úsek. Cesta vedla příkře svahem, který nebyl patřičně vyznačený a měl podobu obrovských měsíčních kráterů. Hned druhá věc, kterou jsme uviděly, bylo závažně havarované auto před námi. Nicméně měly jsme štěstí, že jsme i tuto část trasy projely v bezpečí.
A ten nejkrásnější zážitek?
Nejlepšího toho bylo spoustu, nedokážu jmenovat jednu věc. Momenty euforie proběhly, když jsme po krásném pátém dnu projížděly národním parkem a chystala se bouřka. Takový ten nasládlý vítr před deštěm, neskutečné vůně, výhledy, západ slunce, pocit svobody, vítězství, nadšení. To ani nejde popsat slovy. Nebo i všechny ty výhledy a panoramata! Ne nadarmo se tomu říká Safari rally.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Jak jste nakonec dopadly?
Co se týká výsledků, měly jsme nejlepší výkon pro Opel, zároveň jsme se celkově umístily na 46. místě. V určitých rychlostních zkouškách jsme měly i o dost lepší pozice, ale jinde nám udělili penalizaci. Naším cílem každopádně bylo dojet, a ne všem se to podařilo. Mohu tedy právoplatně říct, že náš výkon považuji za jednoznačný úspěch.
Po cestě jste navštívily porodnici, kterou jste pomohly vybavit speciální porodní kozou. Jak toto setkání probíhalo?
Kozu jsem jen pomáhala dovézt. Byla darem od Linetu. My jsme darovali klinice ostatní vybavení. To nám z části darovala porodnice Bulovka a litoměřická porodnice, za což jim chci moc poděkovat. Z části se pak vybavení mohlo nakoupit díky sbírce na portálu Znesnáze a finanční podpoře mého nadačního fondu Propolis.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Jaké vybavení to například bylo?
Bavíme se o věcech jako jsou váhy pro dítě, stetoskop, doppler, katetry, resuscitační nástroje. To je základní náčiní, které u nás považujeme za samozřejmost. Pro našince je asi těžké si představit, jak taková klinika uprostřed masajského území vypadá a jak moc málo základního vybavení se tam nachází. Nicméně věřím, že teď jsme vybudovali jakýsi základ, který umožní místním zdravotníkům poskytovat bezpečnější a kvalitnější péči. A za to jsem nesmírně ráda.
To je skvělá zpráva!
V rámci setkání jsme také pořádali několik školení, a to i se zkušenou českou porodní asistentkou, která za námi doletěla. Zdá se, že i místní ženy byly překvapené, jak pěkně školení probíhají a jak dobře je přijala místní komunita, včetně tradičních porodních asistentek. Troufám si říct, že jsme snad dokázali lehce změnit myšlení nebo postupy, které pak povedou ke zvýšení bezpečí i komfortu všech zúčastněných.
Celé rally se dělo ve znamení kampaně Rally for better birth. Zaznamenáváte nějaké změny?
Celou rally jsem strávila vysvětlováním našich cílů pomocí sloganů, které se vyměňovaly na kapotě. Také nás kontaktoval místní oddíl ministerstva zdravotnictví, navštívily jsme obrovskou kliniku v Mombase. Mnoho dalších posádek propojilo na své známé doktory, přednosty kliniky nebo i edukativní programy v jejich zemích. Myslím tedy, že co se týká dopadu, snad jsme ani nemohly očekávat lepší výsledky. I mediální pozornost rally v Česku jsme podle mě hezky využily k tomu, abychom komunikovaly i něco víc, než jen čistý motosport.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Slogany jako: „Breastfeeding saves lives,“ nebo „Mother and baby belongs together,“ budou mít nějaký další význam?
Před startem jsme vytvořily mapu porodní rally, jsou tam vytyčená všechna témata, která považujeme za stěžejní v oblasti porodů, ženství a přirozenosti. V tomto roce je plánujeme postupně všechna rozpracovat do různých forem osvěty a edukativních kampaní a samozřejmě také materiální i faktickou podporu různých pracovišť, které jdou samy aktivně progresivním směrem.
Zdroj: Nadační fond Propolis
To je určitě dobrá zpráva, jsem ráda, že měla kampaň dobrý ohlas.
Propojit závod a porodnictví je dost nekonvenční. Nicméně právě vytrvalostní offroadovou rally považuji za fantastickou metaforu pro porod, když si člověk myslí, že už opravdu nemůže, tak najednou zjistí, že jede dál. Když bychom měly na startovní čáře myslet na celých osm dní a na všechny ty výzvy před námi, tak bychom to asi rovnou mohly zabalit, protože ta představa je neúnosná. Je to stejné, jako když si uvědomím, že mě možná čeká dalších dvanáct hodin porodu, už samotné pomyšlení na to mě může vyděsit. Když se ale soustředím jen na každou jednu další kontrakci, tak najednou zjistím, že to jde.
Oli například přišla s krásnou metaforou, že řidič je jako rodící žena a navigátorka jako porodní asistentka, která dává instrukce, kam a jak. A když to dělá dobře, tak to jde projet mnohem lépe, než když její podpora není adekvátní.
Na jaké další projekty se můžeme těšit v rámci projektu Koza ven?
Koza ven je název pro kampaň, kterou jsme s nemocnicí Ostrava zahájili v říjnu. Kampaň má za cíl ukazovat výhody aktivních vertikálních poloh při porodu. Také má předvést, že je k tomuto způsobu porodu často mnohem lépe nápomocné jiné vybavení než to, které převládá v českých porodních boxech. Jedním z takových vhodných typů zařízení je porodnický gauč. Aktuálně mám v nadačním fondu obrovský seznam žádostí o další podporu na jeho pořízení, z čehož mám samozřejmě obrovskou radost.
Závěrem, kdo vám udělal ty krásné africké copánky?
Africké copánky mi pletla místní kadeřnice, která zároveň na našem prvním hotelu dělala úžasné masáže. Když jsem na prvním testu zjistila, jak moc horko v autě bude, trošku jsem zpanikařila. Byl to takový ten nesnesitelný stav jako v sauně, kdy jsem si ručníkem pravidelně otírala tvář, abych přes pot dobře viděla. Copánky mi připadaly jako spásná varianta. A musím říct, že fungovaly velmi dobře. Bylo peklo je potom rozplétat, ale i to už jsem zvládla a myslím si, že mi nejen ulevily od vedra, ale i slušely.
Zdroj: Nadační fond Propolis
Mohlo by se vám líbit
Komentáře